Díval se na listy keře, které se dosud hýbaly, jak do nich narazilo mohutné vlčí tělo. Ucítil studenou ruku na rameni. Trhnul sebou, úplně zapomněl, že Smrt je tam s ním.

„Jdi za ní. Sestřička je pouze velmi otřesena." S těmito slovy se otočila a zanechala Daniela samotného.

Nadechl se a vydechl, aby si dodal odvahy.

Vstoupil do přítmí pod listy a prodíral se jedním směrem. Zem byla naštěstí měkká a viděl v ní stopy velkých vlčích tlap.

Bláto vystřídal hustý mech, a tak se zastavil a rozhlédl po dalších stopách.

V tom jej něco velkého zboku srazilo na zem. O jeho hruď se opírala tlapa, velká jako talíř, patřící obrovskému černému vlkovi, jehož oči planuly jako oheň.

Zvíře shrnulo pysky, odhalilo tesákovité zuby a zavrčelo.

Daniel opatrně zvedl ruku. „Shayde. Shayde, to jsem já. Daniel." Položil jí třesoucí se ruku na krk a zabořil ji do měkké husté teplé srsti.

Vlk trhl uchem, schoval zuby a tiše omluvně zakňučel.

Mladý muž dál Zvíře drbal na krku a za ušima. „Jsem rád, že jsi v pořádku, chlupatý příteli."

Vlk oddělal tlapu z jeho hrudi a místo toho si vedle něj sedl.

Daniel se také posadil a ještě jednou ji pohladil. „Mám tě rád, Shayde. Nevím, co bych tu dělal bez těch tvých poznámek."

Vlk frkl a olízl mu ruku.

Světlovlasý muž se zvednul. „Jdu domů, Shayde. Přijď, až budeš připravená." Když odcházel, zdálo se mu, že vlk kývl.

***

Shayde se proměnila na lidskou podobu a sklopila hlavu. Tohle byla první chvíle, kdy jeden ze Tří uronil slzu. Byla jediná a stekla Zvířeti po tváři do trávy.

Něco v ní v tu chvíli zemřelo. Její část, která pořád věřila, že by mohla najít svoji lásku.

Vyhráli, ale cena, kterou si to vyžádalo, byla příliš velká.