Druhý kruh - podzim, 20 dní do Yule

Daniel dopadl tvrdě na kamenitou zem. Při přistání si odřel lokty a kolena. Vstal a zahleděl se na skálu před sebou. Za vysokou stěnou studeného kamene právě zapadalo slunce a barvilo kámen rudými plameny.

Sídlo Tří se mu otevřelo samo se skřípěním, jež odhalilo vchod do chodeb, zející jako tlama bestie.

Vešel a zamířil k trůnnímu sálu. 

Odřeniny jej pálily, jako by hořely. Připadal si, že je v pekle, kvůli stěnám, zabarveným zmírajícím sluncem.

***

Život seděl na trůnu a dýkou s ametystovou rukojetí si čistil nehty.

„Pomoz jí!" Vyhrkl Daniel. „Je v nebezpečí. Shayde je v nebezpečí. Ta...ta věc ji ovládla."

Život se ale jako v odezvě začal smát. Měl nepříjemný štěkavý smích.

Daniel stiskl čelist. On to věděl. Věděl, že zločinec je příliš nebezpečný, ale i tak ji poslal, aby jej chytla.

„Takže sestřička našla můj předem připravený dáreček." Zachechtal se zlatovlasý mladík.

„Jak to myslíš?" Zarazil se Daniel.

Život mlaskl jakoby slova, jež se chystal vypustit zpoza rtů, byla čokoládovou pralinkou. „Bylo mi jasné, že je vězení dlouho neudrží, ale poskytlo mi to čas. Když bylo Zvíře zavřené, nehlídalo si svého mazlíčka."

Stefana. Myslel Stefana, došlo Danielovi. „Co jsi mu udělal?"

Život zvedl posměšně ruce. „Ani jsem se ho nedotkl, ale jeden z mých mágů mu dopřál výlet do vězení, kde se ne tak úplně náhodou objevil v cele vedle bytosti, jež znala pravou tvář jeho milované. Vy lidé jste tak krásně předvídatelní. Bylo nad slunce jasné, že ten muž kvůli tomu, že mu Zvíře lhalo, zahořkne a bude se chtít pomstít. A dostal k tomu prostředky."

Danielovi vztekem hučelo v uších. „Takže jsi Shayde poslal vstříc nebezpečí."

„Jen jí dávám poučení. A co je více poetické než zemřít rukou milence, že?" Ušklíbl se zlatovlasý mladík.

Daniel se napřáhl s úmyslem jej pěstí udeřit.

Život mu ale ruku zachytil. Jeho stisk byl jako plamen a hlas jako zmijí syčení, když zašeptal: „Ještě chvíli a duše Zvířete podlehne. Pak její tělo s Pohltitelem zakopu hluboko pod zem. Tam se pomalu rozloží a zanikne. A ty s tím nic neuděláš. Teď mi táhni z očí." Pustil Daniela a vystrčil ho ze dveří.

Dopadl na kamennou zem. Nemůže být všechno ztraceno. Shayde nemůže umřít.

„Hlavu vzhůru." Ozvalo se nad ním a studená ruka ho zvedla. Stanul tváří v tvář Smrti.

„Shayde..." Hlesl.

„Já vím. Pojď. Pomůžeme jí. Společně." Kývla na něj přátelsky. „Potřebuje nás."