Třetí kruh – Severní Evropa, 23. března 2029, 17:11 - 17:28

Muž sebou najednou trhnul, vypnul nástroj a přešel ke dveřím, které uzamknul. Když se k Shayde otočil, měl na tváři pohrdavý úšklebek.

Shayde se na něj dívala, srdce jí zběsile tlouklo, ale udržovala kamenný chladný výraz. Co se to děje?

„Teď máme čas na rozhovor, vlčice." Jeho hlas najednou podbarvovalo pobavení.

Vlčice. Tak ji nazýval jen jeden muž. Polkla, ale pokusila se o tvrdý tón. „Stefane, teď není čas na hry."

„Ale je. Máme teď spoustu času jen pro sebe." Na tváři se mu objevil úsměv, který zkroutil jeho rty v křečovitém gestu. Jako kdyby se již zapomněl usmívat.

Shayde se snažila přesvědčit sama sebe, že její rychlý tlukot srdce zapříčinil strach.

„Stefane, co se ti to stalo?" Hlesla hlasem jen o málo silnějším než šepot.

„Poté co jsi mě opustila a nechala napospas vojákům, jsem se ocitl ve vězení." Začal hořce. „Jeden z vězňů mi řekl, co jsi. Cizí člověk mi řekl, o čem mi neřekla žena, jež mé bývalé já milovalo. O čem jsi mi ty neřekla. A pak mi dal dar, který mi propůjčil moc se ti vyrovnat a ponížit tě."

„Já tě neopustila..."

„Tak kde jsi byla?" Vyštěkl. „Kde jsi byla, když byli lidé jako dobytek hnáni z domovů a obíráni o všechen majetek? Nebyla jsi tam. A tak jsem přijal pomoc od někoho jiného. Žárlíš snad, Zvíře?" Z každého jeho slova odkapával nenávistný jed a v očích se mu skelně šíleně blýskalo.

Neodpověděla. Každé jeho slovo ji bodalo do srdce a ucpávalo hrdlo. Hlas by se jí zlomil, kdyby promluvila.

„Poté jsem byl uvězněn ve tmě a v tom tichu. Tichu, které je tak hlasité, že tě dusí."

Ano, pamatovala si na atmosféru vězení až příliš dobře. Mráz jí polechtal každý obratel při té vzpomínce.

„Do mé cely jednoho dne umístili chlapce. Už si přesně nevzpomínám, co zapříčinilo jeho pád, ale matně si vybavuji, že to mělo něco společného s nepovolenou magií. Podlehl velice snadno a bylo osvěžující mít nové tělo. Pak se vězení začalo hroutit a všichni se hrnuli ven. Čekal jsem, než jich hodně odešlo a pak jsem na světlo vyšel také. Tehdy jsem tě spatřil. A od té doby mám touhu ti něco říct." Položil ruku na kožené pásy, které jí poutaly ruce k posteli a pohladil ji po ruce. Prsty měl mrtvolně studené.

„Co mi chceš říct?" Vyhrkla Shayde s hlasem plný naděje, že jí bude odpuštěno.

Stefan se k ní naklonil, až ji jeho dech pošimral na lícní kosti a tiše zašeptal: „Shoř v pekle, lásko." Po těchto slovech se zvedl a odešel, aniž by se jedinkrát ohlédl.