Třetí kruh – Severní Evropa, 23. března 2029, 17:00 – 17:35

Po několika hodinách jízdy auta zastavila a ozbrojenec popadl hrubě Daniela a vyvedl jej z auta. Shayde bezvládně visela v pásech na sedadle.

Otevřel se mu výhled na opuštěnou budovu zámku s popraskanými výjevy z řecké mytologie na stěnách. Ten zámek znal z doby, kdy žil ve Třetím kruhu. Udělalo se mu špatně. Tato budova se naházela přes 200 kilometrů daleko od jeho rodného města.

Zatnul čelist a prudce udeřil hlavou vojáka za sebou do helmy. V hlavě se mu vznítila bolest, ale i tak se překvapenému vojákovi vyškubl a utíkal k lesu.

Větev vedle něj se rozletěla na třísky pod silou střely. Instinktivně se skrčil a plazil se dál. Za sebou slyšel dusot nohou a hlasy vojáků. Musel pryč. Rychle. Srdce mu bušilo tak zběsile, že hrozilo, aby mu nezpřelámalo žebra.

Plazil se podrostem, který mu drápal ruce a obličej. Zrovna se skryl pod malým smrčkem, když mu nohu něco ledově studeného sevřelo a ono něco jej i zalehlo a zakrylo mu rukou pusu. V té chvíli se mu zorné pole zavlnilo a stříbrně zatřpytilo. Ne, to nebylo jen jeho zorné pole. Byl obklopen malou třpytivou vlnící se kupolí, z níž ho brněly chlupy na rukou. Magie? Ale kde se tu vzala?

Neznámý ruku pomalu sundal z jeho pusy. Obklopovala ho vůně ledu a deště s příměsí máty.

Daniel se pokusil otočit. „Kdo...?"

Než stihl zahlédnout svého zachránce lomeno únosce, ruka mu znovu přistála na puse, až mu málem vyrazila zub. Zašklebil se, ale už mlčel. Kdo jej takto neohleduplně praštil bude řešit, až odejdou vojáci.

Kolem prošel voják s pistolí Desert Eagle v pohotovosti. Podíval se i na místo jejich úkrytu, chvíli se zarazil, zamrkal, ale pak pokračoval dál.

Neviděl je. Daniel roztřeseně vydechnul, když je minul i třetí voják a následně se všichni vrátili do opuštěné budovy. V tichu, které se rozhostilo po prásknutí dveří, neznámý konečně zrušil kouzlo, spustil ruku, která Danielovi tiskla spodní část obličeje, a přestal si hrát na těžítko.

Mladý světlovlasý muž se posadil a pohleděl na osobu, která jej zachránila. „Co tady děláš?" Vyhrkl překvapeně.

Smrt si ledabyle vytáhla z modrých vlasů jehličí a pak oprášila Danielovu košili, než promluvila. „Mám vlastní povinnosti, člověče."

„Shayde je..." Ukázal směrem, kterým za hradbou stromů stál zámek.

Smrt pomalu kývla. „Vím, kde je. Ovšem víš ty, kým ona opravdu je, a co dokáže?"

„Všechno mě řekla."

Smrt se pomalu ladně zvedla. „Pak jistě víš, že Zvíře nemůže být polapeno bez následků hejnem lidských rytířů s vynálezy moderních dějin."

Skrz stromy se ozvala střelba, rozčilené hlasy a kvílení pneumatik. Daniel se tam rychle otočil, ale Smrt bez špetky překvapení kývla. Zvedla ze země kožený pytel, který byl notně špinavý a ulepený.

Daniel se oprášil a natočil se k zámku. „Díky za pomoc."

„Jdi za ní." Kývla Smrt. „Moje práce tu pro teď končí. Kdyby nastaly špatné chvíle, znáš můj domov."

„Nepůjdeš se mnou?"

Na tváři jí zahrál mírný úsměv, když zavrtěla hlavou a přitiskla k sobě ušmudlaný vak. „Nemůžu se do toho v této chvíli plést. Hodně štěstí."