Třetí kruh – Severní Evropa, 23. března 2029, 12:30

Autobus byl značně odřený a jeho řidič vypadal, že se ráno probudil po propité noci, uvědomil si, že musí řídit, a tak rozcuchaný, neoholený, ospalý, všelijak pomačkaný, nasedl do vozidla a teď na ně mžoural skrz husté zamračené obočí. Nakonec jim jízdenky prodal, a když šli uličkou autobusu, cítili jeho pohled na svém středověkém oblečení.

Usadili se v tichu na jedné sedačce, přičemž se Shayde nepřestála pevně držet opěradla sedadla před sebou.

„Mohla bys mě proměnit ve vlkodlaka?" Vyhrkl najednou Daniel.

Podívala se na něj vážně. „Danieli, to o co žádáš je velké. Ano, mohla bych něco takového učinit, ale prozradila bych se. Ukázala bych světu, kdo jsem."

„A to by bylo špatně?"

„Žiju téměř neviděna přes dva tisíce let. Pokud se prozradím, víš co se stane? Všichni mě hned poznají, budou mi podlézat a cpát peníze nebo ženichy, protože mám postavení a moc. Nemohla bych ani vyjít ven. Jsi můj přítel, ale pochop, že to udělat nemůžu."

„A kdybych se stal tvým blízkým služebníkem? Slyšel jsem, že máte úzký kruh osob, kteří vám slouží."

„Používáme je jako stráže nebo sluhy. Neměl bys svobodný život. Nebyl bys s Fary. A Život by tě trápil, vždyť jsi nám pomohl dostat se z vězení, kam nás zavřel."

„Proč se vůbec Život chová tak zle?"

„Bude ti stačit prostý fakt, že on takový je, a co ho znám, tak se nezměnil?"

Pokrčil rameny. „Znala jsi ho i před tím, než jste se sem dostali?"

„Ano. Znala." Řekla jednoduše.

„A nic víc mi neřekneš? Jak jste se poznali?" Snažil se z ní vypáčit. „Byli jste manželé? Milenci?"

Shayde na rtech zahrál vražedně veselý úsměv. „Byl to můj nevlastní bratr."

Daniel ji zvědavým pohledem vybízel, aby pokračovala.

„Pro pochopení musíš znát celý příběh. Každý rod se v našem světě vyznačoval typickou barvou očí a často i podobou, kterou na sebe brali. Nangfa kon byli nadaní léčitelé a dokázali zachytávat duše zemřelých a dopřávat jim klidu. Říkalo se, že pohled jejich bílých očí dokáže bytosti vyléčit duši i zlomené srdce. Sivid fai měli oči barvy ohně a jejich rod se dokázal proměnit i v jinou podobu, než je jen ta lidská. Většinou se jednalo o zvíře, které bylo obrazem jejich duše. Byli to válečníci. Rod Mangkon bych nejlépe charakterizovala jako draky z vašich pohádek. Shromažďovali bohatství v jeskynních, pořádali nájezdy na království ostatních rodů a unášeli jejich následníky trůnu, jen aby dostali výkupné. Zkrátka si užívali života plnými doušky bez pravidel. Oči měli zlaté jako jejich bohatství a měli křídla. Dokmai byli umělci a řemeslníci, zdatní v magii. Měli jasně zelené oči a velice mírumilovnou povahu. To jsou ty největší rody, jelikož kdybych je měla vyjmenovat všechny, budeme tu ještě velmi dlouhý čas. Každý rod měl své dva vládce, kteří tvořili pár a řídili území, jim svěřené."

„Budu hádat, že se něco pokazilo?" Vytušil Daniel.

„Ano. Strhla se válka, v níž byl jeden rod téměř vyhlazen..." Začala Shayde vyprávět s očima upřenýma na ubíhající krajinu, nad níž se stahovala ocelově šedá mračna, věštící bouři.