Třetí kruh - Severní Evropa, 23. března 2029, 9:03

Třetí kruh se na první pohled i přes uplynulé roky od jejich poslední návštěvy vůbec nezměnil.

Přistáli na podmáčené louce a oblečení měli tedy okamžitě mokré. Tedy alespoň Daniel, který přistál o zlomek vteřiny dřív a rozplácl se mezi mokrými stébly. Vyhrabal se zpola na nohy a v tu chvíli jej znovu do objetí trávy srazila zepředu žena a černé vlasy se ocitly v jeho ústech. Hleděly na něj oči mědi barvy, které měl velmi rád a zároveň mu z nich běhal mráz po zádech.

Shayde si třela tvář, kterou narazila do jeho hrudi.

Vyprskl její vlasy a chvíli přemýšlel, zda by se neměl omluvit. Nevěděl, že žena přemýšlí, zda by se neměla omluvit ona, a proto na něm dál leží.

„Máš tvrdou hruď. A slintáš." Pravila černovláska a otírala si prameny vlasů, které měl Daniel před chvíli nedopatřením v puse.

„Narazila jsi do mě. A jsi celkem těžká." Zazubil se. „Slez ze mě, nebo tě shodím." Opak byl pravdou, byla velmi lehká, ale nemohl si odpustit možnost ji poškádlit.

Shayde našpulila rty, aby dala najevo, že přemýšlí.

Daniel se prudce posadil a zároveň jak vstával, hodil si černovlásku přes rameno.

Začala okamžitě protestovat. „Postav mě hned na zem. Co si to dovoluješ?" V jejím hlase byla znát dávka humoru, ale i tak ta věta Daniela vrátila do reality.

Rychle ji postavil na zem a polknul. Ona byla Zvíře. Právě si na rameno hodil vládkyni Druhého Kruhu jako by to bylo dítě. Začal mít pochybnosti, zda tímto již nepřekročil nějakou hranici.

Shayde si všimla jeho provinilé výrazu. „Danieli?"

„Promiň." Zamumlal. „Asi jsem tě neměl jen tak vzít. Přece jen jsi...však víš...ty."

Povzdechla si. „Pořád se bojíš. Ale prosím tě, chovej se ke mně jako vždy. Jsme přátelé. A abych ti přiznala pravdu, tvé bezprostřední jednání mi nevadí. Právě naopak. Dává mi pocit, že jsem obyčejná žena, co se jen tak baví se svými přáteli a neřeší věci ohledně vlády. Takže se nemusíš bát do mě někdy šťouchnout nebo něco takového. S největší pravděpodobností tě nekousnu." Dodala s úsměvem.

Daniel kývl a pobaveně se pousmál a vydali se k nedalekému hloučku budov.

***

Přiblížili se k obchodu, který se krčil mezi dalšími domečky natřenými nabílo, jejichž omítku barvilo ještě ospalé slunce oranžově.

Shayde naklonila hlavu. „To je hezká náhoda, že jsme narazili na obchod, ale nemáme peníze."

Daniel vytáhl z vysoké boty peněženku, kterou si stihl vzít před odchodem, a s mírně provinilým výrazem jí s ní zamával před obličejem.

Černovláska si odevzdaně povzdechla. „Doufám, že jsi je moc neukazoval v Druhém kruhu."

„Měl jsem je schované. Jako památku na rodný svět." Ohradil se. Pak se podíval před sebe do uličky vedle obchodu, v níž se nacházely a jeho výraz zvážněl. „Ale myslím, že máme teď větší problém."