Druhý kruh – podzim, 21 dní do Yule

Na krásné louce s výhledem na podzimní les seděl Daniel a zamyšleně modrýma očima pozoroval červené koruny stromů, pod nimiž se skrýval jeho nynější domov. Světlé vlasy měl neuměle ostříhané a byl hladce oholený.

Najednou mu zezadu oči přikryly malé ženské ruce a zpěvavý hlas se zeptal: „Hádej kdo?"

Se zasmáním se otočil a objal mladou léčitelku Fary ze smečky, u nichž teď přebýval.

Před rokem mu život zachránila Fariina učitelka Joe, jejíchž znalostí o jedech dosahoval jen málokterý učenec ve Druhém kruhu. Daniel od té doby u Joe přebýval a poznal se tam s mladou učednicí. Okamžitě se z nich stali přátelé a často spolu chodili na procházky.

Fary mu luskla před obličejem s příjemným úsměvem v opáleném kulatém obličeji, orámovaném kudrnatými světlými vlasy. Její milé, oříškově hnědé oči ho pozorovaly. „Vstávej, snílku."

Jen pohled na ni mu dokázal vykouzlit úsměv na tváři.

Mladá vlkodlačice si sedla vedle něj. Chvíli se na sebe jen dívali a jejich pohledy hovořily za tisíce slov.

Daniel se po nějaké době trochu naklonil k jejím rtům.

Fary se tiše zasmála: „Čekala jsem, kdy něco takového uděláš." Opřela si své čelo o jeho.

Konečně se odhodlával ji políbit a těsně předtím, než se jejich rty dotkly, ozvalo se za nimi zřetelné odkašlání a sametový ženský hlas, který věštil bouři, se zeptal: „Už jste skončily, hrdličky?"

Oba sebou trhli. Daniel se otočil na mluvčí a Fariiny tváře zalil ruměnec.

Shayde nad nimi stála s přísným výrazem.

Daniel si už předtím všiml ostnu v jejím hlase a teď jej viděl i v očích. Najednou tušil, že se něco stalo. Něco zlého. Že by se Shayde tak zlobila kvůli tomu, že jej nachytala s Fary? Neměli spolu být, byli odlišného druhu a z jiné dimenze.

Černovlasá žena věnovala pohled měděných očí mladé léčitelce, jejíž kudrnaté vlasy padaly na zrudlé tváře.

Daniel se zmohl jen na pohled na každou z žen. Moc nechápal, o co tu opravdu jde. Vždyť Shayde rok neviděl, ale teď, když se tu zjevila, ho děsila. Oblečena v kožených jezdeckých kalhotách a černé košili, jejíž vysoký límec zakrýval krk, působila jako kněžna nebo bohyně. Nejen působila, ona byla bohyně, opravil se.

Fary se podívala na Daniela, jako by čekala, že bude představena té osobě, jež narušila jejich romantickou chvíli.

Mladý muž se pokoušel působit sebejistě. „No jo, jistě. Eh...Fary, tohle je Shayde. Shayde, tohle je ..."

Shayde ho přerušila. „To je Fary. Pochopila jsem. Takže, Fary, nech prosím mě a tady Daniela chvíli. Mám s ním důležité záležitosti k řešení." Mluvila rychle a stroze, což značilo o tom, jak vážná situace je a že má pravděpodobně málo času.

Daniel se zamračil. Shayde byla jeho kamarádka, ale teď se chovala opravdu nezdvořile. Věnoval Zvířeti káravý pohled jako neposlušnému dítěti.

Shayde se na něj zadívala a pozvedla obočí. Pak si ale povzdechla a obrátila se na Fary. „Omlouvám se za své způsoby, je mi potěšením tě poznat. Mám teď akorát hodně povinností s mým posláním a málo času."

Mladá léčitelka položila chápavě ruku Shayde na paži. „To je přirozené. Co je tvým posláním, smím se zeptat?"

Černovlasá žena jí věnovala jeden ze svých vzácných vlídných úsměvů. „Chytám zločince, kteří utekli spravedlnosti minulý rok. Předvádím je před Tři. A potřebuji pomoc tady tvého přítele s hledáním jednoho nebezpečného vraha."

Fary kývla. „Já mám stejně ještě důležitou práci." Zvedla se, vtiskla Danielovi pusu na tvář a ladně odběhla mezi stromy.

Pořád cítil její horké rty na tváři a dost to narušovalo jeho pozornost. Díval se za ní, dokud mu nezmizela z dohledu. Pak se otočil na netrpělivou černovlásku: „O co teda jde?"

Shayde mu stručně vyložila, kdo utekl a zakončila to větou: „Neznám moc dobře Třetí Kruh, ale ty jsi tam vyrostl, a tak tě prosím o pomoc s hledáním Pohltitele. Ochráním tě."

Mladý muž viděl tu bezmoc v očích své kamarádky. Kývl a usmál se na ni. „Chyběla jsi mi, Zvířátko."