"Lásko! Eh... Jsem trošku opilej, ale... Volám, a-abych ti řekl, ž-že mi chybíš." Ona hlasová zpráva jí i přes únavu přiměla se zasmát. Stála akorát před učebnou. Přednáška z dějin anglické literatury měla začít během několika mála minut.

Taky mi chybíš, Nicku.

Mobil uložila do kapsy, načež vešla do učebny, která byla už téměř plná. Její spolužáci si mezi sebou povídali, zatímco ona zaplula do nejzadnejší řady poschoďové učebny, vytahujíc si poznámky. Neuniklo jí, že se po ní nejedna dívka otočila. Na takové pohledy byla Katherine zvyklá, a tak bez špetky zájmu sklonila pohled ke svým poznámkám. Justina znal téměř každý člověk v zemi. Ať chtěla nebo ne, mnoho lidí vědělo, co je Katie zač. Čas od času musela hold čelit zvědavým a mnohdy i závistivým pohledům, jichž bylo lepší si nevšímat.

První přednáška se chýlila ke konci. Katherine si akorát zapsala další poznámku, když se její telefon rozbzučel.

Teď nemůžu, Poppy, mám přednášku.

Poslala rychlou zprávu zdravotní sestře poté, co jí to típnula.

Omlouvám se, slečno Knightová, ale je to naléhavé.

Katherine si se zamručením zabalila, načež se zvedla k odchodu. Nevšímala si všetečných pohledů svých spolužáků, a co nejrychleji opustila učebnu. Bylo jí jasné, že jí kvůli tomu čeká přednáška nejen od Bethany, s níž byla domluvená na oběd, ale i od Sarah. Nechtěla školu zanedbávat, to skutečně ne. Chodila do ní ráda, ačkoli si na ní čas od času pořádně zanadávala. Malá Natali však měla přednost. Před vším a všemi.

Když spatřila Poppy, jež na ní už čekala před domem s rudou a plačící Natali, bylo jí jasné, že se rozhodla správně. Po zjištění, že má malá teplotu a bylo by nejlepší s ní pro jistotu zajet k lékaři, naložila dítko do auta a vydala se k dětské doktorce, u níž malá byla zapsaná. Ani ji nepřekvapilo, že si nemusela vystát frontu, jako všichni ostatní. Lékařka ji automaticky vzala přednostně. Při odchodu z ordinace čelila naštvaným pohledům mladých maminek. Toho dne už měla lidí plné zuby a nemohla se dočkat, až se dostane domů. Poppy dostala na zbytek dne volno. Katherine se do školy vracet nehodlala, a tak bylo zbytečné, aby u nich Poppy byla. Jistě, lékařka ji ujistila, že se nejedná o nic vážného, takže mohla z domu klidně odjet, ale i tak jí přišlo vhodnější zůstat. Chtěla mít malou pod kontrolou.

Jak předpokládala, Sarah byla naštvaná, když se stavila v domě na otočku, aby si vyzvedla zapomenuté faktury, a potkala se s Kat v obývacím pokoji. Kdo dívku svým chováním však překvapil, byla Bethany. Stavila se u ní kolem páté hodiny, uvařily si kafe a jelikož už venku pomalu začínala zima, seděly u dívky v pokoji, místo toho aby byly na terase, jak měly ve zvyku. "Absolutně jí nechápu," odfrkla si zrzka během hovoru. "Koho?" zajímalo Katherine. "Elenu." "Co provedla tentokrát?" Brunetka už byla plně smířená s tím, že je jejich kamarádka tak trochu jiná. Ještě aby ne, když se normám vymykaly všechny čtyři. "Včera odpoledne mi v práci říkala, že s fotbalistama končí. Jenže večer jsem jí potkala v kině s jedním klukem z týmu. No chápeš to?" Kat se raději neptala, s kým v tom kině byla ona, ani jak zrovna Bethany může vědět, kdo všechno do týmu patří. Sama měla problém se v oněch mladících orientovat, a to s jedním kdysi chodila. "Takže tričko s botama sladit dokáže, ale svoje slova a činy už ne," pokývala zamyšleně hlavou Kat. "Zajímavé," ušklíbla se, načež se hluboce napila svojí kávy. Překvapilo ji, že Bethany se ani slovem nezmínila o tom, že Katherine opět vynechala přednášky. V první chvíli ji napadlo, že to s ní zrzka prostě vzdala. To jí ale k Bethany nesedělo. Neměla v povaze se vzdávat. Navíc se nedokázala jen tak vykašlat na ty, které měla ráda.

"Nemám šanci zvládnout obojí, že ne?" Bethany překvapeně pohlédla na svou kamarádku. Nečekala, že o onom tématu sama začne. Byla za to ale ráda. Nechtěla to na ní vytahovat, aby neměla pocit, že na ní chce nějak tlačit. "Ne, to nemáš," uznala. Nebylo to tak, že by ve svou kamarádku dostatečně nevěřila. Šlo o to, že tohle nemohl zvládnout nikdo. Brunetka si toho na sebe vzala příliš. Bylo na čase, aby své rozhodnutí přehodnotila. A přesně o to Bethany šlo. "Musím si vybrat?" zeptala se Katherine, ačkoli odpověď znala. "Nikdo tě nemůže nutit," pokrčila zrzka rameny. "Ale stejně to musím udělat," pohlédla Kat do dívčiných očí. Bethany pomalu přikývla. "Ať si vybereš jakkoli, budu stát při tobě," ujistila svou nejlepší kamarádku tiše. "Já už si ale vybrala," vydechla Katherine automaticky. "Jo," přitakala Bethany. "To já vím."

_______________________________________

Nejlepší přátelé kolikrát vědí, co uděláme, ačkoli si sami myslíme, že jsme se ještě nerozhodli. 😶💞

💋🤗💖