"Katherine, nemusíš to dělat," snažila se svou kamarádku přesvědčit zrzavá dívka, jíž se už jen z pohledu na ní lámalo srdce. V černé barvě vypadala hubenější něj obvykle. Její váha obecně začínala dělat Bethany starosti. Od narození Natali hodně zhubla a vypadalo to, že si toho sama ani nevšimla. Černé šaty jí byly volné i přesto, že původně měly obepínat pas. Lem dlouhých rukávů si dívka stahovala do dlaně, v níž jej mačkala. Sukně jí sahala až pod kolena. Nohy zakrývaly černé silonky. V lodičkách na širším podpatku se zdála vyšší a také křehčí. Vlasy měla smotané do elegantního uzle. Po dlouhé době nepoužila žádné líčení. Nemělo to cenu. Tak či tak by vypadala vyčerpaně.

Pomalu se otočila od okna, vrtíc u toho hlavou. "Požádali mě o to, Beth. Je to poslední věc, kterou pro ní můžu udělat." "To ale není pravda," odporovala jí zrzka. "Můžeš pomáhat Justinovi s Natali, to..." "Dost," zarazila ji bruneta. "Už jsem se rozhodla." Nechtěla se s Bethany hádat. Moc dobře věděla, že právě k tomu onen rozhovor směřoval. "Fajn. Uvidíme se zítra v Šálku, ano?" Na to brunetka znovu zavrtěla hlavou. "Máš volno, Bethany. Zítra mám směnu s Elenou." "Ale..." "Žádný ale," skočila jí do řeči. "Běž s někým do kina, udělej si seriálový maraton. Cokoli budeš chtít, ale v práci se neukazuj," krátce ji objala, líbajíc ji na čelo. "Zasloužíš si den volna," poplácala ji po rameni, než vyšla ze svého pokoje. Nepokoušela se o úsměv, protože věděla, že jej nesvede.

Stát v téměř prázdném sále bylo náročné na její psychiku. Kromě ní se v místnosti nacházeli Wattsovi, Lexiin manažer, ochranka a nakonec malá Natali, jíž Katherine houpala v náručí, doufajíc, že se dítko během smutečního obřadu nerozpláče. Jakmile se dovnitř začali hrnout davy lidí, byla usazena mezi rodinu do první řady. Kdyby to bylo na ní, nechala by malou s Poppy doma. Lexiiny rodiče si však přáli, aby tam s nimi byla, a tak se jim Kat rozhodla vyjít vstříc. Koneckonců, jak sama řekla, bylo to to poslední, co pro Lexi mohla udělat. Nevnímala proslov Lexiina manažera, jen marně zaregistrovala, jak se paní Wattsová psychicky hroutí, když o své dceři vyprávěla přítomným. Na konci obřadu poslušně vstala, hlavu skloněnou k zemi. Hudba doléhala k jejím uším a útočila na její bubínky. Když v sále nastalo ticho, ulevilo se jí. Ta nejhorší část však byla stále před ní. Neustále dokola poslouchat, že to bude dobré, ji stalo hodně přemáhání. Nejradši by do světě vykřičela, že tohle už nikdy dobré nebude. A jak by také mohlo? Rodiče přišli o dítě, dcera o matku. Katherine ztratila kamarádku, se kterou se sice nepřátelila dlouho, ale znala ji téměř celý život. A to přeci něco muselo znamenat.

Poslední kapka padla ve chvíli, kdy uváděla ke stolu smuteční hosty. Do restaurace vstoupila skupinka pěti mladých zpěváků a Katherine věděla, že je zle. Místo toho, aby jim vyrazila vstříc, zamířila do prázdného salonku. Právě tam ji mladíci následovali. Nejstarší z nich se jí hned poté, co do místnosti vešel, pokusil obejmout. Brunetka jej však odtačila, načež se rozmáchla a jednu zpěvákovi vrazila. Nečekal to ani on, ani jeho přátelé a dokonce ani Katie sama. Jakmile se tak ale stalo, musela uznat, že se jí alespoň částečně ulevilo. "Jak si mohl?" zeptala se zdrceným hlasem. "Sovičko..." "Ani to nezkoušej, Justine," varovala jej brunetka. "Já už na ty tvoje výmluvy nemám," zavrtěla hlavou. To, co říkala, byla čistá pravda. Už nemohla dál. "Dokud ses otáčel zády ke mně kvůli svojí kariéře, dokázala jsem to respektovat. Když děda zemřel, nějak jsem se s tím vyrovnala. Když ale onemocněla babička a ty si se s ní nepřijel rozloučit... Víš jak mi bylo?" zeptala se jej se slzami v očích. "Byla jsem na tebe tak naštvaná a ona mi řekla, že jsi hodný kluk a já se na tebe nemám zlobit. Chtěla, abych ti vzkázala, že tě má ráda," celé její tělo ovládal třas. Obávala se, že nebude trvat dlouho a sesype se. V onu chvíli však byla příliš v ráži na to, aby se něčím takovým zabývala. "Opustil si mě. A nejen mě. Ani jednou ses neotočil. Vždycky sis hleděl jen svého. Toho, že si se dostal na vrchol. Hodně rychle si zapomněl, kdo za tebou po celou dobu stál," ze rtů jí unikl tichý vzlyk, za nějž se ani v nejmenším nestyděla. Dlouho dobu to v sobě všechno držela. Podporovala jej a nikdy si na nic nestěžovala. Nyní však dospěla do chvíle, kdy to ze sebe všechno potřebovala dostat. "Propásl si narození vlastní dcery i chvíli, kdy jí vlastní matka odmítla. Odjel si, když Chloe upadla do kómatu, ačkoli ti muselo být jasný, že mamka z toho bude na dně. Odjel si. Pokaždé si odjel. A teď si ještě propásl Lexiin pohřeb. Nechal si to všechno na mně a ani jednou ses neujistil, že to zvládnu," po tvářích jí v hojném počtu stékaly slzy. Justin se nezmohl na nic jiného než pouhé zrání. Dominick na tom nebyl jinak. Hleděl na tu hromádku neštěstí a jeho srdce hrozilo, že pod tím náporem pukne. Onen pohled jej ničil víc, než byl ochotný si připustit. "Slíbili jsme si, že tu pro sebe budeme, ať se děje cokoli," připomněla mu dětský slib. "Jen jeden z nás to dodržel," zašeptala z posledních sil. "Katie..." "Jdi pryč, Justine," zavrtěla dívka hlavou, jež jí treštila. "My dva si už nemáme co říct."