"Ten film byl hooodně divnej," okomentovala romantickou komedii, jíž právě společně s mladíkem s vlnitými vlasy shlédli. "To skutečně ano. Stále jsem nepochopil, proč její máma nechtěla, aby s tím automechanikem chodila," přiznal. Kat se ušklíbla. "To je snad to jediný, co jsem já pochopila. Ona si totiž myslela, že je to syn jejího bývalého manžela, otce té holky. Kdyby to tak bylo, tak by ti dva byli nevlastní sourozenci," pokrčila rameny. "Jenže oni nebyli sourozenci a nakonec si stejně vzala toho bohatého chlapa." "Jo," přitakala Kat, vrtíc nad tím hlavou. "Nakonec ale přece jen dává smysl," usoudila brunetka. "Většina holek se teď vdává kvůli penězům, ačkoli to nepřizná. Často to s láskou nemá nic společnýho." Charles se zamračil. "Tomu prostě nerozumím. Proč být s někým, koho nemiluješ?" rozhodil frustrovaně rukama. "To bych byl radši do konce života sám."

Po jeho prohlášení si jej Kat ostražitě prohlédla. Ačkoli mu jeho slova věřila, nedokázala si jej samotného představit. Viděla po jeho boku nějakou pěknou, vysokou modelku, jež by se mu výškou stejně nevyrovnala. S nějakou obyčejnou holkou si ho představit nedokázala. Důvod byl prostý. Nevěřila, že by jim to vydrželo. Na to byl svět slavným až příliš komplikovaný a pro neslavné častokrát krutý a neúprosný. Jen málokdo ten nátlak vydržel. Právě proto si celebrity častokrát hledali partnera mezi sebou. Alespoň tak jí to kdysi vysvětloval Justin.

Ačkoli to dělala nerada, musela uznat, že Charles nebyl tak špatný. Dokonce by si dokázala představit, že by někdo takový byl jedním z jejích nejbližších přátel. Jediný problém viděla v tom, kým byl on a kým byla ona. Slavný zpěvák, který tráví i šest měsíců v kuse na cestách a mladá studentka, jež málokdy vytáhne paty z rodného města. Jak by takové přátelství mohlo fungovat? Jak by vůbec mohlo vzniknout? Přestože se jí hlavou honila spousta nepříjemných myšlenek, věnovala Charlesovi sladký úsměv, když jí otevřel dveře svého auta, aby mohla vystoupit. Jako pravý gentleman jí doprovodil až ke dveřím. Normálně by jej Kat odsoudila za přetvářku a podlézání, ale měla dojem, že to nebyl ten případ. Odhadovala, že se jednalo o výchovu. Mladík byl prostě jen zvyklý se k ženám všeho věku chovat s úctou a laskavostí.

Když odemkla a následně stiskla klíče v dlani, ještě se k němu otočila čelem. "Děkuju. Bylo to fajn," vydechla, ačkoli to pro ni nebylo snadné. Stále v něm viděla někoho, kdo ji ohrožoval. V jejích očích byl stále tím klukem, jež spolu se svými kamarády mohl za to, že se jí její bratr vzdaloval. Nedokázala se to přes to přenést. Nechtěla se přes to přenést. Nechtěla jim to jen tak odpustit. Na to ji to až příliš bolelo. Vinila je za to, že o Justina přicházela. Nenáviděla za to, že si jej v podstatě přivlastnili. "Nemáš za co," usmál se, očividně potěšen tím, že se jí večer s ním líbil. "Pokud bys chtěla, mohli bychom zítra jet zase na tu vyhlídku. Skutečně tam bylo krásně." Tak to se jí moc nevadilo. Příliš se bála, že by se jí mohl dostat pod kůži a o to nestála. "Asi ani ne. Ale dík," otevřela dveřa, přes rameno zamumlala přání dobré noci a následně zmizela v domě.

Ze sprchy vylézala až po dlouhých minutách. Natáhla na sebe kalhotky, zabalila se do županu a v pokoji se postavila k zrcadlu, s úmyslem si rozčesat své delší vlasy. Při zaznění známé melodie s povzdechem odložila kartáč a přešla ke skříni, protože právě v jedné z jejích poliček opomněla svůj milovaný mobilní telefon. "Ano?" přijala nepříliš nadšeně hovor. "Ty seš jak kakabus!" ozval se smíchem její starší bratr z onoho moderního přístroje. Během pár vteřin však zvážněl. "Sovičko, vy jste si s Liem něco provedli?" Brunetka nechápavě nakrčila obočí. "Ne, proč?" "Protože hned jak přijel, tak šel k sobě do pokoje a mumlal si něco o tom, že tohle už zažil se mnou a bohatě mu to stačilo. Sám sebe se ptal, jestli to má zapotřebí," snažil se vysvětlit poněkud zmatený Justin. "Chtěl jít se mnou zítra ven, jenže já nemám čas." Na to se její bratr uchechtl. "Tak teď už to chápu," zasmál se. "Vymlouváš se, stejně jako já." Nemělo cenu zapírat. Měl ji prokouknutou. "Jo, přesně tak." "Kat, prosím..." "Justine, nech to. Mám tě ráda. Ale tohle je naprosto zbytečný. Mám své přátele a ačkoli tobě se možná nezdají dost dobří, pro mě znamenají všechno. Nemusíš je schvalovat, to je v pohodě. Já ty tvé taky neschvaluju..." odmlčela, když zaslechla zalapání po dechu, jež nepatřilo jejímu bratrovi. "Dal si mě na hlasitý odposlech? Jasně, že dal..." uchechtla se naštvaně. "Ahoj," s tím zavěsila. Naštvaná, zklamaná. Její bratr neměl očividně potřebu před svými přáteli cokoli tajit. Jeho život jim byl plně otevřen. Kat je ale neznala. Nevěřila jim. Předpokládala, že alespoň jejich hovory zůstanou částečně soukromé. To se ale nestalo.

_______________________________________

Touto kapitolou začínají být kapitoly přeházené... Proč já?!

Momentálně nemám přístup k počítači. Hned jak se k němu však dostanu, je zase srovnám, tak to prosím omluvte. 🙏

💋🤗💖