Skrz prosklenou stěnu kanceláře na mě dopadaly poslední paprsky slunce a já jimi osvětlovalo tmavou desku stolu. V tuto dobu už tu bývám samo. Ona vysoce postavená osoba se tu nezdržuje tak dlouho, aby mohla obdivovat veškerý můj šarm. Dnešek měl být však jiný, dveře se otevřely a vešly dvě osoby. Jedna ta co znám a druhá, mě naprosto nikoho nepřipomínající. Tohoto muže jsem tu ještě nevidělo.

Bylo jsem zvědavé, dokonce velmi zvědavé, takže pokud se dá říct, že jsem se pohodlně usadilo a poslouchalo, tak přesně to jsem udělalo.

Tady se totiž měly dít ještě velice zajímavé věci.

Oba muži, z nichž jeden byl ten, kterému tu všichni říkají "šéfe" se hádali.

Moc jsem nechápalo, co se to děje. Ten, co byl nový, totiž místo toho, aby šéfovi říkal "šéfe", mu říkal "Marcusi". Co? To má dvě jména?

Po chvíli jsem se také dozvědělo, že druhý muž se pravděpodobně jmenuje Gary.

Vypadalo to, že se budou hádat ještě docela dlouho, takže jsem je mezitím mohlo popsat, protože jsem se vážně nudilo.

Šéf, neboli Marcus, byl vysoký a vždy chodil takovým vznešeným způsobem. Měl hnědé, skoro zrzavé, mírně ustupující vlasy a pronikavý pohled modrozelených očí. Vždy si oblékal černé nebo hnědé sako, bílou košili a kalhoty dle barvy svršků. Jeho stálým doplňkem byl velký, černý deštník, který neodkládal ani když venku pražilo slunce.

Druhý muž, který se tedy pravděpodobně jmenoval Gary, byl menší. Jeho černé vlasy byly už mírně prošedivělé, ale přesto mu nemohlo být více než čtyřicet let. Měl také dost tmavé, hnědočerné oči. A jeho pohled byl takový nejistý, skoro bych až řeklo, že vystrašený. Oblečen byl do tmavě modré košile a obyčejných džínů.

A teď poslouchat a pokusit se pochopit smysl té jejich hádky.

"Ty víš moc dobře, co tím myslím!" rozkřikl se černovlásek.

"Ne, to tedy nevím," odfrknul si ten druhý.

"Něco jsem ti řekl, Marcusi, něco, co mě stálo všechno mé psychické úsilí. A ty si to nepamatuješ?"

"Byl jsem opilý," bránil se zrzek.

"Ne až tak moc."

"Náhodou jo! Říkal jsem ti, že jsem nikdy předtím pořádně nepil, tak co myslíš? Že vydržím jako ty?!"

"Ty si to pamatuješ, akorát mi tvrdíš, že ne!"

"Ať už to bylo cokoliv, nemám nejmenší tušení, co se včera večer dělo! A taky proč jsem se probudil na tvém gauči, jelikož poslední, na co si vzpomínám, je to, jak jsi mě donutil jít do toho baru!"

"Pil jsem víc, než ty, a pamatuji si všechno!" sršel černovlásek.

"Tak to řekni znovu. Řekni to, a bude po problému," vypadalo to, že zrzek se trochu zklidnil a nechtěl se hádat dál. Dostalo se mu ale jednoduché odpovědi.

"Ne."

"Proč ne?"

"Jak jsem říkal, stálo mě to všechny moje nervy a psychické úsilí, nemůžu to prostě jen tak říct!"

"Ptám se znovu. Proč ne?" zamračil se zrzek.

"Mám ti to snad celé zopakovat?" povzdechl si znovu černovlásek.

"Ne, já chci, abys mi řekl opravdový důvod, proč mi to nechceš říct," zamračil se Marcus.

"Protože je to pravda."

"Co?" zamračil se zrzek. "To nechápu."

"To nevadí," odsekl černovlásek.

"A nechceš toho nechat a zatím to neřešit? Já si nevzpomenu, ty mi to říct nechceš... třeba ještě přijde příležitost."

"Fajn," zamračil se Gary, ale už to nechal být.

"Nechceš se třeba podívat na nějaký film?" usmál se Marcus, a bylo vidět, jak je rád, že hádka skončila.

"Proč ne? Zítra mám volno, takže času máme dost."

Poté se oba dva posadili na gauč, co v této místnosti byl, a zapnuli si televizi. Moc jsem nechápalo, o čem se předtím bavili, a jelikož na tu mluvící bedýnku stejně nevidím, alespoň můžu přemýšlet.

Takže, co se mohlo stát? Marcus i Gary spolu byli včera v baru. Nemám nejmenší tušení, co to je, ale snad je to přehlédnutelný detail. Oba tam něco pili. Něco, po čem se zapomíná minulost ale jen, když toho člověk vypije hodně nebo to není zvyklý pít.

Pili to oba, ale Gary už byl v tom trénovaný, takže pil sice víc ale pamatuje si všechno.

Marcus není zvyklý pít, takže všechno zapomněl. Včetně nějaké důležité věci, a proto je Gary tak naštvaný. A nemůže to říct znova, protože je to pravda.

Absolutně nemám páru o tom, co by to mohlo být.

Po nějaké době jsem se už začínalo pomalu nudit, ostatně jako každý večer, když se konečně začalo dít něco zajímavého.

Oba usnuli. A to tak, že ten menší měl hlavu na rameni toho většího, a ten větší byl zase opřený o hlavu toho menšího.

Bylo to roztomilé. Vypadalo to, jako kdyby jim to bylo dosti nepohodlné, ale ani jeden z nich nechtěl rozbít ten okamžik. Pak mě ale napadlo, že je to blbost, když oba spí.

Probudili se asi tak po hodině. Tedy, jen Gary. Marcus spal vesele dál. Gary vstal, pohladil ho po tváři, pak se k němu sklonil a něco mu zašeptal. Neslyšelo jsem co, a pokud jsem správně vidělo, tak Marcus se ani nehnul.

Gary si natáhl bundu a zjevně mínil odejít, jenže to by nesměl shodit vázu vedle věšáku. Sice ji chytil, ale sklo se mu rozprsklo v dlaních. Gary bolestně vykřikl a to Marcuse vzbudilo.

"Panebože, co děláš?" vyběhl zrzek pro lékárničku.

"Odcházím," zamumlal Gary potichu.

"Co?" otočil se na něj zrzek, zatímco vytahoval obvazy.

"Odcházím," řekl Gary o něco hlasitěji.

"Proč?"

"Protože jsi spal, já tě nechtěl budit a navíc bych měl jít domů."

"Aha," pochopil Marcus a nasměroval Garyho k umyvadlu, kde mu ruce opatrně omyl a začal vytahovat střepy.

"Asi to bude trochu bolet," varoval černovláska.

"S tím počítám," zatnul Gary zuby.

Marcus poté postupoval pomalu a opatrně. Věděl, že Gary krvácí, ale nebylo to tak hrozné a on chtěl mít jistotu, že vytáhne opravdu každý střep.

Gary se držel zuby nehty, aby nevykřikl bolestí.

Modlilo jsem se za něj, ať to má rychle za sebou. Sice nemám nejmenší tušení, co je to bolest, ale asi to nebude vůbec nic příjemného.

Marcus jeho ruce nakonec ještě pořádně umyl a nalil na to něco fialového. Poté obě dlaně pořádně obvázal.

Gary si úlevně vydechl.

"Díky, Marcusi."

"Nemáš vůbec za co," usmál se zrzek.

"No, to by ses divil," ušklíbl se Gary. "Přijel princ na bílém koni a záchránil mé krvavé ruce."

"Dámě v nesnázích by se mělo vždy pomoct," zasmál se Marcus.

"Hej, já nejsem žádná dáma," Gary ho chtěl praštit pěstí do ramene, ale na poslední chvíli si to rozmyslel.

"Hej, hej! Nech své ruce v klidu, teď se ti budou pár dní léčit," zamračil se Marcus.

"Vždyť já vím, odpustíte mi to, vznešený princi?"

"Co mi zbývá," zasmál se zrzek a posadil se na gauč. "Dokoukáme ten film? Možná jsem u toho usnul, ale stejně mě zajímá, jak to dopadne."

"Ale já bych asi měl jít domů," znejistil Gary.

"Můžeš přespat tady, ten gauč je rozkládací."

Černovlásek jen pokrčil rameny a posadil se vedle Marcuse.

Takže já mám teď zase čas na přemýšlení.

Mám dojem, že už jsem totiž přišlo na to, co Gary Marcusovi řekl. A myslím, že Marcus nelhal, on to opravdu zapomněl. Jinak by se nechoval tak, jak se choval.

Chi chi, teď už jsem na to určitě přišlo. Zajímavé, tyhle lidské city. Také bych chtělo takové mít. Musí to být skvělé. Cítit přátelství, nenávist, lásku...

Ach, ano, láska. To je něco, co já nikdy cítit nebudu, protože jsem jenom křišťálové těžítko.

Ale ti dva přede mnou ji evidentně cítí až dost. A nedokážou si to přiznat, pitomci. Obírají se o něco, o co nemusí. Já mít takovou příležitost...

Stačí se na ně jen podívat. Už zase oba spí. Marcus leží na zádech a Gary má hlavu položenou na jeho hrudi, přičemž ho opatrně objímá. Marcus má jednu ruku v Garyho vlasech a druhou na jeho rameni, snad aby si ho udržel blíž u sebe.

Jedno vím ale jistě, oni neusnuli takhle. Původně každý seděl. Právě až ve spánku se dostali do této polohy. Ale sám Marcus před nějakou dobou řekl, že když někdo řekne něco ve spánku, je to pravda. Takže když člověk něco udělá ve spánku, tak je to taky pravda, no ne?

Tentokrát to ale nebyl Gary, kdo se probudil první. Marcus otevřel oči a chvíli se pokoušel zorientovat. Když si uvědomil, kdo na něm leží a v jaké poloze, nejdřív se zatvářil trochu nechápavě, pak se ale usmál a začal si hrát s Garyho vlasy.

Z jeho výrazu bych řeklo, že si není úplně jistý tím, co dělá, ale přesto se mu to líbí. A nedivilo bych se, kdyby se bál Garyho reakce, až se probudí.

A jakmile se to stalo, Marcus Garyho rychle pustil a ruku z jeho vlasů vytáhl.

Černovlásek byl chvíli sice také docela zmatený, ale nakonec se usmál.

"Nemusel jsi tu ruku z mých vlasů vytahovat."

"Klidně to udělám znovu," Marcus se ke Garymu přiblížil tak, že se dotýkali svými čely.

"Můžeš hned," vydechl Gary.

Oba nakonec pomalu a nejistě překonali tu vzdálenost, a jejich rty se jemně dotkly. Náhle jako by oba procitli.

"Teď už ti to můžu říct," natáhl se Gary k zrzkovi pro další polibek.

"Co?"

"Miluju tě."