Pírkotlápek seděl před učednickým doupětem a sledoval jak nad obzor vylézá první sluneční paprsek.
Ještě chvíli počkal a nechal si nahřívat kožíšek a pak šel vzbudit Fretkotlápka.
,,Můžu jít tedy s váma?" mňoukla Útestlapka.
Pírkotlápek leknutím poskočil. Vůbec si nevšiml, že je Útestlapka sledovala.
,,Tak fajn no, ale musíš jít jenom tam kam řeknu."
Pírkotlápek se vyplížil z doupěte a za ním Fretkotlápek s Útestlapkou.
Když vyšli z tábora, trochu přidali na kroku, aby nezastihli ranní hlídku.
,,Není to moc nebezpečný?" mňoukl Fretkotlápek a obešel spadenou větev v trávě.
,,Nebezpečí? To mi nic neříká." zažertoval Pírkotlápek.
,,Jen tam prostě půjdeme, jen se tam porozhlédneme a hotovo. Budeme jedni z mála kdo se tam odvážil jít."
Fretkotlápek kývl hlavou a dál už nic neříkal.
Pírkotlápek je vedl k hrázi. Zastavil se před klidně tekoucí řekou a podíval se jak moc je hluboká. Nerad přecházel přes přes polorozpadlou malou hráz vytvořenou z malých kamenů, protože nechtěl riskovat, že si tam zaklíní tlapku. Skočil do řeky a snažil se dosáhnout na dno. Měl co dělat, aby tam dosáhl, ale nakonec to po špičkách tlapek nějak přešel.
,,Já to ale nepřejdu!" mňoukla Útestlapka.
,,Ty jsi nejvyšší ze všech učedníků, máš nohy jako los!" zastěžovala si Útestlapka.
,,Tak to přejdi po té hrázi, ne?" navrhl s úšklebkem Pírkotlápek.
Když byli všichni učedníci na druhé straně řeky, vydali se hledat díru v Kamenné hradbě, kterou tady nedávno Pírkotlápek našel.
,,Tady je!" mňoukl Pírkotlápek a prolezl na druhou stranu.
Naskytl se mu pohled na mohutné a vysoké stromy. Byl to jehličnatý les mísící se s obrovskými duby.
Na zemi byla chladivá hlína posetá listím a všemi různými věci.
,,Páni!" vydechl užasle Fretkotlápek.
Útestlapka se rozeběhla k jakési průhledné věci zabořené v zemi.
,,Co je to?" zeptala se a snažila se věc uchopit do tlamičky.
Pírkotlápek na to položil tlapky. Bylo to tvrdé a ve vnitř byla barevná voda.
Tlapky mu po tom klouzaly a když se přes to podíval, vše bylo takové trochu zvětšené a zkroucené. Ta věc měla divný tvar.
Učedníci to už dál neřešili a vydali se dál.
,,Fuj co to tady tak smrdí?" vyjekl Fretkotlápek a zkřivil čumáček.
Pírkotlápek se přikrčil až na bříšku cítil vlhkou hlínu.
Plížil se za tím štiplavým pachem a tlumeným hlukem.
Po chvíli les skončil a vystřídala ho zapáchající špinavá tráva.
Pírkotlápek se narovnal a spatřil jakousi obrovskou plochu.
,,Je to nějaká…cesta?" usoudila Útestlapka.
Najednou se po té cestě prohnalo cosi obrovského a blištivého. Zvedl se velký poryv větru a na učedníky odletěli drobné kamínky.
,,Co to bylo?" vyjekl Fretkotlápek a zacouval více dozadu.
Pírkotlápek natáhl packu k šedému povrchu a dotkl se ho.
,,Je to jako nějaký kámen. A hezky to hřeje!" mňoukl a vyšplhal se celým tělem nahoru.
Packy ho svrběli vrušením. Objevil něco nového. Něco co nikdo z klanu jestsě asi nikdy neviděl.
,,Slez odtamtud!" zakřičela Útestlapka.
Pírkotlápek koutkem oka zahlédl jak se k němu řítí stejná věc jako před chvílí.
Rychle seskočil z cesty a dopadl mezi dva učedníky.
Věc si jich nevšímala a prohnala se kolem.
,,Pojďme už raději zpátky." nyvrhl Fretkotlápek a Pírkotlápek trochu posmutněle přikývl.
Když zašli hlouběji do lesa, čumáček mu naplnil neznámý pach.
Když zvedl hlavu, střetl se tváří v tvář velkému šedému zvířeti, připomínajíc přerostlou lišku.

~