Padající pírko prudce zvedl hlavu a otevřel oči. Svítila na něj ostré světlo, ze kterého ho bolely oči. Před sebou viděl siluety dvou koček. Něco si mezi sebou zaujatě povídali, ale pak se začali hádat. Ta jedna na tu druhou zaútočila a přitiskla ji k zemi. Něco jí zlostně pověděla a…

,,Padající pírko, vstávej! Nebo budeš spát celý den?" Dloubl ho Broučí křídlo tlapkou do boku.
Padající pírko byl trochu naštvaný. Chtěl vědět, jak ten sen skončil, ale znovu usnout se mu už nepodařilo.
Vzal si tedy z hromady úlovků hraboše a odnesl si ho za Fretkotlápkem, aby si trochu popovídali.
,,Ahoj! Hádej co mě všechno Soumračná větev naučila?" Přivítal ho s úsměvem Fretkotlápek. Soumračná nemoc na toho šedivého kocoura měla dobrý vliv. Pomohla mu se přenést přes smrt bratra a i přes fakt, že nikdy se nestane válečníkem.
,,To je super." Usmál se Padající pírko a na pár kousnutí snědl hraboše.
,,A dokonce včera, když bylo slunce nejvýš, mi Bíla hvězda udělila nové jméno. Prý to je vynahrazení za toho válečníka. Chtěla mě jmenovat společně s Útesovou prasklinou a Třešňovou oblohou, ale nakonec se rozhodla, že mě jmenuje učedníkem léčitele, který bude mít už i válečnické jméno." Vysvětlil dlouze Fretkotlápek.
Padající pírko byl rád, že je jeho kamarád opět v pořádku. Jen mu trochu záviděl té jeho radosti a potěšení.
,,A jak se tedy jmenuješ?" Zeptal se zvědavě Padající pírko.
,,Fretčí mráz." Odpověděl Fretčí mráz a hrdě se narovnal.
Padající pírko se jen zasmál a tlapkou šťouchl do Fretčího mráze, který se svalil na zem.
,,Co si to dovoluješ k tvému budoucímu léčiteli?" Zeptal se povýšeným tónem Fretčí mráz a ušklíbl se.
,,Já si nic nedovoluju, měl by jsi být rád, že jsem se za tebou přišel podívat."
,,Však já vím, jenom si dělám legraci. Díky." Zavrněl vděčně Fretčí mráz.

Padající pírko seděl v koutě tábora a čistil si srst. Sledoval poklidný a ničím nerušený tábor. Zahlédl Ledového tesáka, jak se plíží z tábora a každou chvíli se ohlíží.
Kam to jde?  Zamyslel se Padající pírko a bez rozmyslu se hned vydal za ním.
Stopoval ho až ke Slunnému kamenu. Tam se Ledový tesák usadil a čekal.
Padající pírko se krčil pár délek od něj a celý napnutý snad ani nedýchal.
,,Ale ale, copak tady hledáš?" Ozvalo se za ním sladkým hlasem.
Když se otočil, stál tam Statečné srdce, který ho ihned popadl za kůži na krku a odtáhl k Ledovému tesáku, který nevypadal nějak překvapeně.
,,Už jsem myslel, že se ani neukážeš." Odplivl si Statečné srdce a pustil Padajícího pírka.
,,Co po mně chcete? Co plánujete?" Zasyčel Padající pírko a vytáhl drápy.
,,Učedníček se dozvěděl něco nového." Zasmál se Statečné srdce a Ledový tesák jen přikývl.
,,Slyšel jsem všechno, co jsi včera vykdákal Jasné duši." Oznámil Ledový tesák a vyzívavě vystrčil bradu.
,,Tohle se neměl nikdo dozvědět. Ale nebudu lhát, ale trochu mě překvapilo, že Cesmínový květ ještě žije. A dokonce je z něho mazlíček!" Zasmál se Statečné srdce.
,,Chtěl bych ti jenom něco připomenout." začal Statečné srdce a píchl Padajícímu pírku dráp do hrudníku.
,,že si můžeš jen zkusit něco říct Bílé hvězdě a bude tě to stát všechno co máš. Kolik koček že sis nabral? Čtyři?" Ušklíbl se zástupce velitelky.
,,Čtyři?" zamračil se nechapavě Padající pírko a tlapkou ze sebe shodil zástupcovu tlapku.
,,Tak to máme Jasnou duši, Třešňovou oblohu, Útesovou prasklinu a dokonce i Noční nemoc." Vyjmenoval postupně Ledový tesák.
,,Jak to…? Já s žádnou z nich nic nemám!" prskl Padající pírko.
,,Ne? No tak to chceš tvrdit, že lžeme? Co si bude myslet Bílá hvězda, až jí řekneš, že jsme vrazi? Myslíš si, že ti bude věřit? Synovi kocoura, který zabil vlastní družku a pak unesl vlastního syna, když byl vyhnán z klanu. Dovol mi, abych se zasmál." Ušklíbl se Statečné srdce.
Padající pírko by mu nejradši rozkopal ten jeho hnusnej ksicht. A Ledovému tesáku taky.
,,Takže pamatuj, jestli něco jenom řekneš, tak to všechny ty kočičky schytaj. A věř, že mi to umíme zařídit. Já vždycky dostanu to, co chci." Zašeptal mu sladce do ucha Statečně srdce. Jakmile to dořekl, ucítil Padající pírko vzadu na krku ostrou bolest, jak mu Ledový tesák do krku zaryl drápy.
Poté ho pustili a zmizeli v podrostu.
Padající pírko popadl dech a snažil se uklidnit své bušící srdce. Ignoroval bolest vzadu na krku. Celá jeho mysl byla zaplavená těmi výhružnými slovy.
"Já vždycky dostanu to, co chci…"

~
ULA LÁ🌚
Tak už se nám tady ti lumpíci ukázali v plné barvěěě🌚👌