Padající pírko si vzpomněl, že už dva dny nejedl. Při pomyšlení na jídlo, mu zakručelo v břiše.
Vzal si vypaseného králíka a šel si ho sníst do stínu.
Všiml si Stříbrotlápka, který seděl opodál a pozoroval ho.
,,Chceš taky?" zeptal se Padající pírko a kývl ke králíkovi.
,,Um ne, díky. Jdu s Ledovým tesákem na lov." odpověděl učedník a vydal se k východu, kde už na něj čekal bývalí učitel Padajícího pírka.
Odkdy chodí Stříbrotlápek s Ledovým tesákem na lov? Pomyslel si Padající pírko a olízl si tlamičku.
,,Hej půjdeš se mnou na hlídku?" mňoukl před ním Broučí křídlo. Padající pírko si ani nevšiml, že se před ním objevil.
,,Jo, půjde ještě někdo?"
,,Fretkotlápek a Kouřová květina."

Hlídka šla podél Kamenné hradby a všichni ji zkoumavě pozorovali.
,,Pamatuješ jak jsme tam naposledy byli?" zašeptal Padající pírko šedému učedníkovi.
,,Jo, ikdyž nerad. Všichni jsme málem zdechli." odpověděl Fretkotlápek, ale dál si všímal cesty.
,,No, tak já tam byl před pár dny znova."
,,Sám?" to už Fretkotlápkovu pozornost upoutalo.
,,Jo, ale na nic nebezpečnýho jsem nenarazil. Našel jsem svého otce a bratra."
,,A co tam dělají? Neměli by být z klanu?"
,,Jsou to mazlíčci."
,,Mazlíčci! Těm nemůžeš nikdy věřit!" rozohnil se Fretkotlápek.
,,Fretkotlápku, nešpitej si tam s Padajícím pírkem a pojď mi radši říct co cítíš." mňoukl před nimi Broučí křídlo a zastavil se.
,,To by věděl i sotva jmenovaný učedník. Támhle pár délek od nás je myš." stěžoval si Fretkotlápek.
,,Až přijdeme do tábora, tak navrhnu Bílé hvězdě, aby tě jmenovala válečníkem. A teď jdi tu myš ulovit."
Fretkotlápek se neochotně loudal k myši.
Hlídka se zase dala do pohybu.
,,Broučí křídlo, můžu už jít?" zamumlal Padající pírko staršímu válečníkovi.
,,Ale ale, kampak? Jednou máš hlídku, tak buď na hlídce." odpověděl Broučí křídlo a mírně se zamračil.
,,Prosím, vzpomněl jsem si na něco důležitého. A cestou můžu něco nalovit."
Broučí křídlo si dlouze povzdechl.
,,Vy mladí nedodržujete žádný řád. Tak fajn, běž, ale bude to je mezi námi."
,,Díky!" zaradoval se Padající pírko a počkal, než hlídka odešla.
Rozběhl se podél Kamenné hradby a když našel otvor, kterým se dá prolézt, objevil se zase v Lese ničeho.
Běžel jako o život, protože spěchal, aby nemusel jít za tmy zpět.
Vydrápal se na plot dvounožců a tentokrát dopadl už na všechny čtyři.
Zahradu provoňel vábivý pach.
Padajícímu pírku se začaly zbýhat sliny.
,,Ahoj, tak jsi tady!" zavolal na něj Miky a vyběhl mu naproti.
,,Co to tu tak voní?" zeptal se Padající pírko.
,,Naši pánové pečou maso. Občas nám kousek dají. Chceš taky?"
Miky se rozběhl blíže k barevné krabici, kde jeho páni nejspíš bydleli.
,,Já nevím, asi bych neměl." Padající pírko si nechal zajít chuť, když pár délek před ním spatřil několik dvounožců a velké plameny. Dvounožci měli kousky svých úlovků nabodnutých na dlouhých klaccích a drželi je nad ohněm.
,,Proč to prostě hned nesní?"
,,Nechutná jim to. Vždycky si to musí opíct. Clarkovi tohle taky nechutná. Potravu si loví sám, nemá rád granule, co nám lidi dávají." vysvětlil vesele Miky.
Padající pírko se rozhlížel kolem a přitom se krčil v trávě, aby si ho nikdo jiný nevšiml.
,,Kde je Clark?"
,,V doupěti. Zavolám ti ho."
Padající pírko se odplížil ke stěně doupěte dvounožců a tam s úlevou vydechl. Ani si nevšiml, že zadržoval dech.
V duchu si odříkával věty, co se naučil skoro na zpamět, a čekal až je bude moct říct i Clarkovi.
Když k němu konečně Clark došel, zabublal v Padajícímu pírku vztek.
Clark pozvedl obočí a čekal, co mu Padající pírkp poví.
,,Ty jsi mi lhal!"
,,A to jako v čem?" zasyčel Clark a zamračil se.
,,Ty víš v čem. Neodešel jsi z klanu dobrovolně, vyhnali tě!"
,,Takže to všechno naprášili? Zase mě pomluvili? Kdo to řekl?" odfrkl si Clark a v očích se mu zračilo mírné dotčení.
,,Krvavý šrám, tvůj otec. Ptal jsem se jestli něco víc neví o mých rodičích. Takže přiznáváš, že tě vyhnali?"
,,Ano, ale bezdůvodně. Vyhnali mě, protože jsem prý zabil tvoji matku, Temnou květinu, ale proč bych ji zabíjel, když jsem ji miloval?!" V Clarkových očích se mísila zlost se smutkem.
,,A jak to tedy bylo?"
Padající pírko se usadil a jazykem si urovnal naježenou srst.
,,Tenkrát jsem spěchal z lovu. Tvoje matka si chtěla o něčem promluvit, ale už jsem to nestihl. Ležela u řeky a byla...mrtvá."
Padající pírko dlouze pohlédl na svého otce a nejistě strčil svoji hlavu pod Clarkovu.
Najednou ho pohltil hřejivý pocit. Pocit lásky k rodině, kterou nikdy neměl. Až doposud.
,,Už je ze mě válečník." mňoukl tiše Padající pírko.
,,Ani nevíš, jak jsem na tebe pyšný..." Zavrněl  na oplatku Clark.

~