Nastal první den, kdy byl válečníkem.
Sledoval Noční nemoc jak zase mizí na svém území.
Když se vracel do tábora, šel jak nejpomaleji mohl. Nechtělo se mu poslouchat hubování za to, že nebyl celou noc v táboře. Možná by se mohl více snažit, aby nikdo nezjistil, že se tajně schází s kočkou Soumračného klanu, ale s tím si teď nelámal hlavu.
,,Padající pírko!" ozvalo se pár délek ocasů za ním. Když se otočil, spatřil jak k němu běží Jasná duše s veverkou v tlamičce.
,,Nebyl jsi celou noc v táboře a asi ti nemusím říkat, že jsi tam být měl."
,,Já vím…" přiznal Padající pírko.
,,Kdo to byl?" zeptala se najednou Jasná duše.
,,Kdo?"
,,Nedělej ze sebe hlupáka, ty víš koho myslím. Tu kočku, je ze Soumračného klanu."
,,Ty jsi mě sledovala!"
Padajícího pírka se zmocnila panika.
,,Ne! Byla jsem na lovu. Tak kdo to je?" naléhala Jasná duše.
,,Je to jenom kamarádka. A jmenuje se Noční nemoc."
Jasná duše přimhouřila oči. Padající pírko poznal, že mu mourovatá válečnice nevěří.
,,Ale fakt, já nelžu!" ohradil se Padající pírko.
,,Fajn. Jak dlouho se s ní scházíš? Kdy jsi ji poznal? O čem se s ní bavíš? A proč se s ní pořád a tak často scházíš?" slova "tak často" Jasná duše zdůraznila a Padajícímu pírku došlo, že je Jasná duše nevidí poprvé. 
,,Na to nebudu odpovídat."
,,Budeš, jinak to řeknu."
,,To je ale vydírání!"
,,Možná." zasmála se Jasná duše.
,,Ale fakt, je to jenom kamarádka. Viděl jsem ji poprvé na shromáždění. A jen si tak povídáme. Je jediná s kým si můžu popovídat, cítím se jako bych nikoho z klanu ani neznal…" povzdechl si Padající pírko a neodvážil se o něco starší válečnici podívat do očí.
,,A co Fretkotlápek? A Útestlapka? Nebo já? Máš spoustu přátel, jen si to neuvědomuješ."
,,Fretkotlápek a Útestlapka jsou na mě beztak naštvaní. Byl jsem na ně hnusnej, ale prostě když oni mě naštvali."
,,Ále, to kamarádi občas bývaj, ale za chvíli je to pryč. Prostě jdi za nima a začni se s nima zase bavit."
,,Takhle jednoduchý to není…"
,,Ale je." ujistila ho Jasná duše a věnovala mu vřelý úsměv.

Padající pírko nakoukl do doupěte učedníků. Viděl, jak Fretkotlápek leží naproti Útestlapce a vážně spolu diskutují. Když si všimli Padajícího pírka, oba zmlkli.
Padajícího pírka napadlo, že si zase povídají o něm, ale rychle to vyhnal z hlavy. Přišel se omluvit, ne hádat.
,,Chci se vám omluvit. Já vím, choval jsem se jako blbeček. Omlouvám se." Padající pírko si oddechk úlevou. Omlouval se nerad a nikdy mu to moc nešlo.
,,Padající pírko, však my už jsme ti dávno odpustili. Měl jsi špatný dny a my to chápem, že Fretkotlápku?"
,,Jo." přitakal šedivý učedník.
,,To jsem rád. Ani nevíte jak se mi ulevilo." pousmál se slabě Padající pírko, ale uvnitř sebe se tetelil štěstím.

~