Pírkotlápek klopýtal za Soumračnou větví a snažil se nespadnout. Zakopával o tlapky Smrkové srdce, ale dál se snažil vypadat, že to zvládá.

,,Má nejspíše zlomený vaz." mňoukla do ticha Soumračná větev, když šedého válečníka lépe prohlédla.
,,Vážně tohle krysa dokáže?" podivila se Bílá hvězda, ale nakonec si jen marně povzdechla.
,,Klan už to ví, dnes v noci u něj budou jeho nejbližší bdít a zítra ráno ho starší nebo válečníci půjdou pohřbít."
Pírkotlápek chtěl najít Fretkotlápka. Bylo mu ho líto a tak si s ním chtěl promluvit. Našel ho sedět u okraje tábora se Stříbrotlapkem.
,,Je mi líto vašeho otce." mňoukl Pírkotlápek a posadil se vedle nich.
,,Hvězdný klan to tak asi chtěl, už dělá důležitější práci a je mu fajn." pousmál se Fretkotlápek, ale Pírkotlápek věděl, že ani jeden z nich tomu nevěří.
,,Ani nevíme jestli něco jako Hvězdný klan existuje. Nikdo ho nikdy neviděl." zašeptal Stříbrotlápek a nesměle sklopil oči.
Ani jeden z učedníků ho neokřikl, jestli nevěří v Hvězdný klan. Ani Pírkotlápek si nebyl svojí vírou jistý. Snažil se tomu věřit, ale nemohl věřit něčemu, co nikdy neviděl.
,,Pojď se s ním rozloučit, než se rozední." pobídl svého bratra Fretkotlápek a odešel k mrtvému tělu.
Pírkotlápek zůstal sám.
Přemýšlel nad svými vlastními rodiči.
Nikdy je nepoznal, jen věděl že jeho matka je mrtvá, jinak nic.
Toužil je alespoň jednou vidět, ale ani klan o nich nemluvil.
V duchu si zapamatoval, aby se na jeho rodinu někdy zeptal Krvavého šrámu. Ten o nich určitě něco vědět bude.
Zatoužil si s někým popovídat. Klan smutnil, ale Pírkotlápek jako jediný jen seděl a tupě kamsi zíral.
Nakonec se rozhodl jít projít, klan si ho nevšimne, že se vytratil z tábora.
Zamířil neurčitým směrem, když najednou ucítil povědomou vůni soli a květin.
Vydal se za ní.
Pach ho dovedl až k hranicím Soumračného klanu. Na chvíli zaváhal.
Nakonec opatrně položil tlapku na cizí území.
,,Co děláš na mém území?" syklo těsně vedle něho a Pírkotlápek zavřeštěl a uskočil.
,,Ticho! Jinak vyburcuješ všechny klany." protočila očima cizí kočka.
,,Promiň!" omluvil se Pírkotlápek a zacouval na své území.
,,Už jsem tě dnes viděla, ty jsi ten učedník co byl dnes s Bílou hvězdou, že?" mňoukla kočka.
,,Jo."
Pírkotlápek se musel hluboce nadechnout a vydechnout, jinak by mu vybuchlo srdce nervozitou. Chtěl tu kočku více poznat, ale zároveň měl strach.
,,Já jsem Noční nemoc." představila se bílo černá kočka.
,,Noční nemoc? Proč tohle jméno?" podivil se Pírkotlápek. 
,,To jméno nesnáším. Bukový měsíc mi ho udělil jen proto, že můj ceremoniál na válečnici byl odložen, kvůli tomu že jsem onemocněla. To jméno mi neustále připomíná jak moc ta nemoc bolela a že jsem málem přišla o život." 
Pírkotlápka se zmocnila lítost. Doufal, že mu Bílá hvězda nedá podobné jméno až ho jmenuje válečníkem.
,,Já jsem Pírkotlápek."
,,Těší mě, Pírkotlápku." usmála se vřele Noční nemoc a Pírkotlápek jí věnoval úsměv naoplátku. 

~
Jou jou jou
Už se konečně poprvé potkali pořádně! XD