Pírkotlápek sledoval východ slunce.
Seděl v trávě pokryté ranní rosou a hleděl daleko na cizí území.
Z trávy před ním se objevila kočka. Měla jemnou vůni slané vody a květin dohromady. Pírkotlápek ji pozorně sledoval. Kočka se k němu přiblížila a dělil je od sebe už jen jeden krok.
Pírkotlápek jí zíral do temně modrých očí. Nedokázal ani mrknout, ani se pohnout. Ty oči byli tak nádherné, ale zároveň tak děsivé.
Přinutil se zavřít oči.
Když je ale zase otevřel, všechno bylo pryč. Ležel v doupěti učedníků a vedle něj pomalu oddechoval Fretkotlápek.
,,Jenom sen..." zamumlal Pírkotlápek a posmutněle zase zavřel oči.
Když už usínal, Fretkotlápek si hlasitě kýchnul a vystřelil do sedu.
,,Na paráda, probudil jsi celý doupě!" zabědovala Třešňotlapka.
,,Až na něj." dodala a pohled stočila na spícího Stříbrotlápka.
Pírkotlápek se tiše uchechtl, rychle se učesal a zamířil k hromadě s úlovky, kde si vzal zajíce a rozdělil si ho s Fretkotlápkem.
,,Já se netěším na bez-listí. Zase nebudeme mít co do žaludku." povzdechl si Fretkotlápek a hrál si s malou kostí.
,,Já se těším jak se celý klan vždy sejde v táboře, jen tak bezstarostně povídají, dělí o potravu a užívají si sněhu." mňoukl zasněně Pírkotlápek.
Tohle byla dlouholetá klanová tradice, kterou založil Hvězdný klan. Vždy v období bez-listí, kdy se v tuto dobu měsíc poprvé změnil v nov, si kočky vyzdobily své tábory cesmínou a různými větvičkami a pak se večer rozdělily o úlovky.
Kočky si tohle období nesmírně užívaly, vždy zapomněly na své starosti a věčnou zimu.
,,Hej vy dvě líné kůže, vztyk a mazejte na lov." zavrčel na oba učedníky Statečně srdce když je uviděl, jak jen leží a bezstarostně klábosí.
,,Ten je zase protivnej." procedil skrz zuby Pírkotlápek a vyběhl ven z tábora.
Běžel bok po boku s Fretkotlápkem ke Slunnému kamenu.
Myšlenky mu v hlavě vířily a vzpomněl si na svůj sen. Do zbytku dne ten sen nemohl dostat z hlavy.

~