Nak tušil, že teď už konec přijde každou chvíli. Přál si, aby mu to dokázalo být tak jedno, jak předstíral, ale pod maskou posměchu a lhostejnosti ho svíral strach. Lea byla v pořádku. Matka... No, to už se teď nedozví. A Fira se nejspíš zblázní, až zjistí, jak blízko od záchrany byl.

A pak jeho pochmurné myšlenky přetrhl výstřel. Možná dokázal předchozí hluk okolí ignorovat, možná se zcela soustředil na vztekem zkřivenou tvář piráta před sebou, ale nevšimnout si tak hlasitého zvuku tak blízko nemohl. Jeho otupělé vědomí, stále plně zaměstnané myšlenkou na blízký konec, se ho marně snažilo někam zařadit a pochopit, jestli to snad pro něj má nějaký význam.

Vousáčovo sevření povolilo, nůž se naposledy mihl vzduchem a muž se zhroutil na tvrdou podlahu. Nenávist v jeho výrazu vystřídala bolest a nepochopení, jak mohl při plnění svého posledního úkolu tak selhat.

Fira to však neviděla. Její pohled se upíral na mladíka za ním, s pomláceným obličejem a naprosto vyčerpaným výrazem. Pocity v ní se hladce přelévaly od neskutečně úlevy po stejně těžko popsatelnou hrůzu - najednou nevěděla, co dělat. Deroleni, kteří jí proběhli za zády a pokračovali dál do útrob lodi, jako by neexistovali.

Zaznamenala, jak Nakovi podklesla kolena a se zaúpěním se opřel celou vahou o stěnu a hrůza okamžitě zvítězila. Překročila zneškodněného piráta - když zpětně pomyslela na skutečnost, že střílela do místa, kde stál i její bratr, žaludek se jí nepříjemně sevřel - a vrhla se mu na pomoc.

"Naku, poslouchej mě," spustila, zatímco spěšně vracela laserovou pistoli do pouzdra. "Je ti něco? Vnímáš mě?"

Zrakem pátrala po známkách nějakého vážnějšího zranění, čehokoliv, co by ho snad mohlo ohrozit. Téměř se ho bála dotknout, jako by se mohl během chvilky znovu rozplynout.

"Fir?" zaskřehotal konečně nevěřícně. Pak mírně potřásl hlavou, zřejmě když zaznamenal její zkoumavý pohled, a vratce přenesl váhu zpět na nohy.

"Nic mi není," ujistil ji. "Teda, skoro nic," doplnil, když mu bolestně zacukalo ve tváři. Sklopil pohled dolů na piráta zkrouceného bolestí, načež se obrátil znovu k sestře, se stále stejným nevěřícným výrazem.

"Prostřelilas mu rameno," konstatoval. Vrhla po muži krátký pohled a lehce zbledla.

"Já... Jo. Asi jo," přikývla nepřítomně a znovu si Naka starostlivě změřila. Ze všeho nejraději by ho objala, ale vypadal tak domláceně, že nechtěla riskovat, že mu způsobí další bolest. Navíc, na objímání mezi sourozenci je nikdy moc neužilo.

Rozpačitou chvilku hladce rozbil Atrin. Ucítila jeho dlaň na rameni a když se otočila, rychle kývl směrem do chodby, kde zmizel zbytek Derolenů a odkud se začaly ozývat první zvuky boje.

"Na to všechno bude čas potom," upozornil ji mírně. "Měli bychom jim pomoct."

Nak toho hubeného klučinu pozoroval s lehkou nedůvěrou. Během posledních pěti minut se toho stalo tolik, že jeho mysl zatím stačila zpracovat sotva polovinu, ale pochopil, na koho se dívá. Drobný tmavovlasý chlapec by mohl se zbraněmi bojovníka vyhlížet směšně, jenže to, s jakou nenuceností je nosil, možnost jakéhokoliv posměchu vylučovalo. Přes dojem nebezpečnosti se mu po tváři roztáhl přátelský úsměv, když zaznamenal pohled staršího mladíka.

"Jsem rád, že tě nezabili," pronesl a shýbl se k pirátovi, aby zvedl jeho pistoli. Jeho výraz zvážněl, když ji podal Nakovi.

"Zkus se držet vzadu. Měli by to zvládnout bez nás, ale jeden nikdy neví," pokrčil rameny a bez dalších slov vyrazil chodbou. Fira zoufale pohlédla z bratra na mizejícího kamaráda, načež na něj s krajně nešťastným výrazem mávla, aby ji následoval, a rozběhla se za Atrinem.

Byla ráda, že Naka našla, neskutečně se jí ulevilo, že je v rámci možností v pořádku, a ani za mák se jí nechtělo tahat ho do dalšího boje. Ale nechat mladšího chlapce jít samotného, to se jí nepříčilo o nic méně.

Dohnala ho, takže teď běžela po jeho boku a mohla vnímat jeho výraz. Pořád působil poměrně klidně, rozhodně klidněji, než jak se cítila ona. Srdce jí bušilo kdesi v krku od chvíle, kdy po Riaminých slovech na zajatecké lodi vypukl závod s časem.

Míšenka s nimi poslala jednookého Derolena a zburcovala Trila, takže ve chvíli, kdy přes mobilní můstek takřka vlétli na jeho loď, byl už prakticky připravený k odpojení. Okamžitě se pustili do pronásledování lodě, ve které dívka rozpoznala bratrovu přítomnost. Vita ji vyřadila se stejnou lehkostí jako předtím dopravní plavidlo, načež se přidala ke skupince mířící na nepřátelskou palubu.

Fira už si téměř oddechla v momentě, kdy byla pirátská loď znehybněná - jenže pak vběhla dovnitř a uviděla Naka v sevření vousatého piráta, držícího ohavný zakřivený nůž. Jednala bleskově, instinktivně, a měla značnou dávku štěstí. A nebýt Atrinova upozornění, nejspíš by tam ještě teď stála a snažila se ujistit, že se věci skutečně seběhly tak, jak ji o tom mozek ujišťoval.

Připadala si trochu hloupě, že tak zamrzla, ale když si představila, jak blízko smrti se Nak ocitl, bylo jí, jako by jí někdo vylil kýbl studené vody za krk.

Znovu se otočila, aby se ujistila, že za nimi stále je. Byl pomalejší, ale následoval je s odhodláním, které dívka důvěrně znala. Rodinné dědictví po otci si očividně nenesla sama. Hádala, že přesvědčit ho, aby zůstal u vstupu nebo počkal na Trilově lodi, by se jí v životě nepodařilo.

"Před náma," upozornil ji Atrin na konec zaoblené chodby, která se obtáčela kolem řídící místnosti. Zadívala se naznačeným směrem a uviděla široký vstup, odhalující prostor s úzkým pultíkem, táhnoucím se podél stěny s velkým displejem, za nímž se krčila známá postava jednookého Derolena. Nad hlavou mu prolétl laser a roztříštil displej, muž však zřejmě zůstal nezraněný, jelikož vykoukl a střelbu opětoval. Nezdálo se, že by nějak výrazně vítězil, jeho dva společníci nebyli v dohledu.

Když se znovu skrčil do provizorního krytu, pohled mu padl na blížící se dvojici prvočísel. Oči se mu rozzářily. Bleskově vyhlédl, vystřelil kamsi mimo jejich zorné pole, načež se pustil do zuřivé gestikulace, naneštěstí téměř nesrozumitelné. Fira pochopila jen skutečnost, že mají zastavit.

Atrin se mračil, jak se snažil vyrozumět z Derolenova mávání rukama něco víc. Nakonec mohl jen ve výmluvném gestu pokrčit rameny - ani on nedokázal pochopit, co po nich muž chce. Odpovědí mu byl i na dálku zřetelný povzdech.

"Je jich šest," pokusila se dívka šeptem interpretovat následující, o něco pomalejší pokus.

"Dva z nich jsou vyřazení z boje," doplnil Atrin, když Derolen pokrčil dva z šesti zdvižených prstů, jimiž ukazoval někam před pultík. "Jenomže nevíme..."

Než mohl myšlenku dokončit, z prostoru před pultíkem se ozval bolestný výkřik. Muž pohledem zhodnotil situaci, zaklel a mávl na ně, načež sám vyskočil zpoza pultíku a zmizel jim z dohledu. Tentokrát bylo sdělení naprosto nepochybné. Plán padá, všichni sem.

S Atrinem se domlouvat nepotřebovala - oba vystartovali prakticky ve chvíli, kdy Derolen zmizel. Na zorientování se dostali necelou sekundu, když vlétli do prostorné řídící místnosti, hlavní body však pobrat dokázali.

Jednooký muž se kryl za křeslem, plně soustředěný na snahu o zpomalení dvou pirátů, kteří se sunuli podél zdi a opakovaně po něm stříleli. Třetí z nepřátel o pistoli přišel a teď zápasil s Vitou - Firu znovu polil děs, když si uvědomila, že žena stojí nad nehybnou postavou posledního z Derolenské skupiny, Tarma, jenž ji na počátku bitvy doprovázel k dělům.

Nedostala však možnost přesvědčit se, jestli je naživu, jejich příchod totiž připoutal nechtěnou pozornost. Atrin ji srazil z cesty laseru posledního piráta, který se do té doby skrýval na druhé straně místnosti a čekal na svou příležitost. Stísněně polkla, když zaslechla ostrý zvuk tříštěného skla kus za místem, kde ještě před vteřinou stáli.

Mezitím už ale následovala chlapce do improvizovaného krytu za dalším pultíkem, stejným jako ten, kterého si všimli prvně, jen stojícím na opačné straně vchodu. Vděčně praštila zády o jeho hladký kovový povrch a obrátila se k Atrinovi vedle sebe. Už nevypadal tak klidně - na tváři mu vyvstaly kapky potu a podobně jako ona zřejmě právě horečně uvažoval nad situací.

"Neměli bychom mít převahu?" vyhrkla Fira. Chlapec nejprve vyhlédl za okraj pultíku a teprve potom pochmurně odpověděl:

"Teoreticky. Jenže my se je nesnažíme zabít. Oni nás jo."

Poslední slova byla doprovázena nepříjemně blízkým zvukem dopadu laserové střely - pultík se mírně otřásl. Atrin se vyklonil v naději, že se mu podaří útočníka zasáhnout, a dívka se ho chystala napodobit z druhé strany. Jenže v tu samou chvíli vedle ní ztěžka dopadlo další tělo.

Nejprve ho pokládala za piráta, pak jí ovšem věnoval křivý úšklebek, který rozhodně znala. Tlumeně zaklela a zatáhla ho dál do bezpečí, představovaného pultíkem.

"Do háje," ozval se za ní její spolubojovník, jenž si zřejmě právě prošel podobným šokem jako ona. Byla vděčná, že po Nakovi v prvotním leknutí nevystřelil.

"Pardon," pokrčil její bratr omluvně rameny. "Jak jsme na tom?"

"Těžko říct," zavrtěl hlavou Atrin, který měl jako jediný kvalitnější výhled. "Ale..." Jeho slova přerušila tichá nadávka, následovaná několika výstřely, než se znovu stáhl.

"Ale někdo by měl pomoct Vitě," dokončil myšlenku. "Už jsou na ni dva a pokud má chránit i Tarma, asi to nezvládne."

"Fajn, tak já..." začala Fira, ale zavrtěl hlavou dřív, než se mohla zvednout.

"Jsou v pohybu, střílet nemůžeme. Jenom mě kryj."

Otevřela ústa na protest, ale pak si uvědomila, že není proti čemu protestovat. V boji na blízko byl stále mnohonásobně lepší. Pokud mladé Derolence někdo pomůže, tak on. Trhnutím hlavy potvrdila přijetí plánu a nadzdvihla se, aby mohla zaujmout jeho místo v tu samou chvíli, kdy vyběhne.

Přesto se jí zdálo jako celá věčnost, než se jí po Atrinově krátkém kývnutí a bleskovém startu podařilo dostat ke kraji pultíku. Podle výstřelů se orientovat nemohla, ty zněly téměř bez ustání, nevítaná představivost jí však během té setiny sekundy vrhala do mysli obraz štíhlého chlapce, padajícího se smrtícím zásahem. Cítila, jak blízko náhody se s touto vizí ocitla.

Vytratila se však ve chvíli, kdy se vyklonila a zahlédla ho, jak běží směrem k mladé ženě. Jeho přítomnost zaznamenal i jeden z pirátů dosud soustředěných na jednookého bojovníka. Měla dojem, jako by její myšlenky poněkolikáté obešly nějaké důležité mozkové centrum a zkrátka daly pokyny rukám bez toho, aby o tom informovaly i vědomí.

Sevřela laserovou pistoli oběma rukama a bleskově vystřelila směrem k pirátovi, mířícímu na chlapce. Rychlost měla značný vliv na přesnost, zásah do stěny ho však aspoň přinutil začít se znovu krýt.

Pak k ní dolehla tupá rána. V první chvíli se neotočila, čekala, jestli se pirát znovu objeví. Až zvuk autoritativního hlasu ji přinutil obrátit pohled k místu, kam zamířil Atrin. Překvapeně vytřeštila oči na Vitu, držící jednomu z pirátů pod krkem nůž. Druhý, se kterým bojovala, ležel na zemi vedle Tarma, zatímco chlapec vedle ní ostražitě hlídal každý podezřelý pohyb.

"Jménem laredinské armády přebírám loď," pronesla žena zřetelně a přitiskla čepel blíž k pirátově kůži. "Odvezeme vás k soudu - za předpokladu, že nebudou žádné potíže. Je to jasné?"

"Jasné," zasupěl muž v jejím sevření za všechny. Fira zaznamenala, že třetího ze zbývající čtveřice drží v šachu jednooký Derolen. Což ovšem znamenalo...

Ani myšlenku pořádně nedokončila, když zahlédla záblesk pohybu. Poslední pirát se nikým nepozorován vztyčil za protějším pultíkem, s pistolí v ruce, připravený zasáhnout Derolenku.

Tedy, nikým až na dívku. Sama sebe za ten den už překvapila tolikrát, že ji ani příliš nezarazilo, když se hladce vyhoupla na nohy a zamířila na něj. Co však nečekala byla jistota, s jakou promluvila:

"Pokud vystřelíš ty, tak já taky."

Věděla, že to myslí smrtelně vážně, a stejně tak to ke svému štěstí zřejmě pochopil i pirát. Zvedl ruce.

"Upusť tu pistoli a pojď sem," chopila se Vita získané příležitosti. "Jak jsem řekla - přebíráme loď."

Když poslechl, Fira ucítila, jak něco v ní konečně povolilo. S nezměrnou úlevou spustila ruce, jichž se teď zničehonic zmocnil třes. Zažila toho hodně od chvíle, kdy opustila Zlahan. Ale máloco z toho se blížilo skutečné přestřelce s piráty, v omezeném prostoru a bez možnosti útěku.

Uvědomila si, že Vita už druhého ze svých protivníků nedrží - ležel omráčený na zemi vedle kumpána. Zbylé dva piráty, kteří zůstali při vědomí, teď s pomocí jednookého bojovníka spoutávala a odzbrojovala. Atrin zamířil zpátky k nim - zaznamenala, že se mu znovu pustila krev z tenké rány na paži, jinak však vypadal v pořádku.

"Tak tohle byla pořádná šílenost," oznámil jí s nevěřícným zavrtěním hlavy. "A já blb měl za to, že život divokýho prvočísla je náročnej."

Zmohla se jen na chabé přikývnutí. Jeho slova dokonale vystihovala zmatek, který cítila - proti tomuhle byl jejich běžný život procházka růžovou zahradou. Tedy, v podstatě.

***

Vrátili se na Trilovu loď. U pirátského plavidla je vystřídala jiná skupina Derolenů, zůstal jen jednooký bojovník, jehož jméno Fira stále neznala. Cítila se podivně omámená směsí únavy, úlevy a opožděné hrůzy a ze všeho nejraději by si zkrátka sedla a pokusila se to vše vstřebat, jenže celá akce ještě nebyla u konce.

Vita na ni zoufale mávala z otevřených dveří kajuty a jí nezbylo, než se k ní přidat při snaze ošetřit Tarma. Muž utrpěl několik sečných zranění - Derolenka jí stručně vysvětlila, že přišel o zbraň a neměl se jak bránit. Fiřina pomoc však příliš platná nebyla a obě si oddechly, když skrz znovupřipojený mobilní můstek přiklusal další bojovník, v tomto ohledu zřejmě zkušenější.

Jak se zdálo, boj už zcela ustal. Uniknout se podařilo jedinému pirátskému plavidlu, zbytek měli Deroleni v současné chvíli pod kontrolou a dokončovali plán dalšího postupu. Dívka doufala, že zahrnuje co nejrychlejší návrat na Základnu, sprchu a teplou postel, ale nezdálo se, že by tato možnost byla pro jejich spolubojovníky na žebříčku priorit nějak zvlášť vysoko.

Jelikož se znovu připojili k zajatecké lodi, vydala se ve společnosti k smrti vyčerpaného Naka a o něco bdělejšího Atrina hledat Leonu, aby ji ujistila, že je vše v pořádku. Našli ji tichounce sedět s nosem přitisknutým na průzor, když však zaznamenala jejich příchod, veškeré ticho bylo to tam.

Nadšeně vyskočila a pustila se do vyzvídání, její sourozenci byli ale naneštěstí příliš vyčerpaní na to, aby dokázali podat uspokojivé odpovědi. Fiře trvalo několik minut, než zaznamenala zamyšlený pohled, kterým je z povzdálí sledovala Riam. Tázavě zvedla obočí a míšenka na ni mírně kývla, aby přišla blíž.

"Odvezeme ty lidi zpátky na Telek," mávla rukou po okolí. "Můžeme tam vzít všechny."

"I Naka a Leu?" ujistila se váhavě, jestli pochopila, co žena myslí.

"Pokud budou chtít," přikývla. "Se zraněnými a těmi, kdo se přesunu pirátů a jejich zajatců nezúčastní, odletí Tril a dvě další lodě na Základnu. Ty i Atrin vypadáte, že byste odpočinek uvítali - a tady už teď stejně nebudete příliš platní."

Dívka vrhla nejistý pohled po sourozencích. Lea právě bratrovi cosi zapáleně vykládala a mávala přitom rukama směrem ke spoutaným pirátům, mladík však vypadal, že ji sotva vnímá. V životě ho neviděla tak vyčerpaného - nutně potřeboval odpočinek před tím, než začne řešit problémy, čekající na Teleku.

"Můžou letět s námi na Derolenskou základnu?" požádala tlumeně. Napůl čekala, že Riam její nápad zamítne z důvodu utajení nebo něčeho podobného, ale bojovnice jen přikývla.

"Pokud to považuješ za bezpečnou variantu, pak klidně," souhlasila. Fira se krátce zarazila. Byla a zůstávala prvočíslem, na tom se nic neměnilo. To, že s Atrinem tuhle bitvu přestáli bez náhod, bylo dáno... Setkala se s chlapcovým přátelským pohledem. Stál jen kousek od ní, připravený ji podpořit, pokud by to potřebovala. Tak, jako byla ona kdykoliv připravená podpořit jeho.

"Nic se nestane," slíbila míšence.