Jak se ukázalo, na další hovor už v realitě nedošlo. Riamina hlava se objevila ve dveřích přesně ve chvíli, kdy i Fira otevřela oči a začala se zvedat z nepohodlného sedu v prázdném výklenku postele bez matrace.

"Máte, co jste potřebovali? Za chvíli tam budeme," promluvila bez okolků nehledě na dívčino stále ještě napůl nepřítomné mžourání. Než stačili odpovědět nebo třeba jen přikývnout, zmizela zpátky v hlavním prostoru lodi. Beze slova ji následovali.

Atmosféra mezi Deroleny byla prosycena napětím. Postávali v kruhu kolem Trila a rychle uvolňovali místo Riam, aby se k němu mohla připojit. Ozývalo se jen tiché šustění látky a tiché šeptání, jak bojovníci na poslední chvíli kontrolovali své vybavení a dohadovali se s ostatními.

Muž v jejich středu prohodil pár slov s míšenkou, načež promluvil k celé skupině:

"Zbývá posledních deset minut cesty."

"Takže jestli si někdo potřebuje odskočit, teď je ta pravá chvíle," přerušil ho čísi výkřik. Několik lidí se uchechtlo, ale Tril se tím nenechal nijak vyvést z míry.

"Mimo jiné," přikývl klidně. "Ale kdo odejde teď, přijde o instruktáž a zůstane na lodi. Aspoň se postará o vysílačky."

To zřejmě nebyla nijak oblíbená činnost, jelikož Deroleni jako na povel ztichli a obrátili ke dvojici svých velitelů plnou pozornost.

"K dělům půjde Vita a Tarm," pokračoval muž. "Potřebujeme je znehybnit, ale ne zničit. Soustřeďte se hlavně na civilní dopravní loď se zajatci, o zbytek se postarají ostatní. Až ji dostaneme, připojíme se k ní a zbytek si vezme na starost Riam."

Uvolnil místo míšence, která věnovala obecenstvu znepokojivý pohled čtyř zorniček. Její tvář byla tvrdá a klidná stejně jako hlas, když promluvila. Nezdálo se, že by situaci považovala za jakkoliv výjimečnou.

"Projdeme loď. Vy tři," ukázala na jednookého muže a dva bojovníky nejblíž k němu, "zkontrolujete boční kajuty a postaráte se o bezpečnost zajatců. My dva," tentokrát kývla k muži okolo třicítky, se zlatavým odstínem pleti pokryté zvláštními ornamenty a na člověka nezvykle protáhlou tváří, "zajistíme pilotní kabinu. Přidáme se k vám, jen co to půjde."

Mluvila sebejistě, jako by něco podobného plánovala tisíckrát předtím - což pravděpodobně také dělala. Teď se ovšem její pohled upřel na dvojici, která do jejích plánů zřejmě příliš nezapadala. Fira pod jejím pohledem znovu jen stěží potlačovala nervozitu. Upřímně doufala, že na ní není příliš znát.

"Vy dva se držte vzadu. Pokud nám někdo unikne, věřím, že si s ním poradíte," pronesla nakonec směrem k prvočíslům. Dívka věděla, že se jim svými slovy snaží dodat pocit důležitosti, naneštěstí se tím však nedokázala nechat oklamat. Skutečné sdělení bylo víc než jasné. Zůstaňte vzadu a nepřekážejte.

Na pocity ublíženosti jí ovšem příliš času nezbylo. Tril se vrátil po žebříku do pilotní kabiny, doprovázen mladou krátkovlasou ženou a o pár let starším mužem. Riam přehlédla zbytek skupiny, jako by zvažovala jejich šance, k Fiřině úlevě však po tomto zhodnocení neztratila ze svého klidu zhola nic.

"Fajn," kývla. "Být váma, radši si sednu."

Následoval mírný chaos, jak se každý vracel na své místo a upoutával se do sedačky v očekávání vesmírné bitvy. Dívka dosedla do nejbližšího křesla vedle stěny a Atrin vedle ní ji napodobil. Chvilku trvalo, než dokázala roztřesenými prsty zapnout bezpečnostní pásy a utáhnout je dostatečně, aby ji v případě nutnosti udržely na místě.

Cítila, jak se jí nervozitou začíná kroutit žaludek. Tlumený hovor ostatních bojovníků, jasně vyjadřující napětí, jí také příliš nepomáhal. Moc toho z něj nezaslechla, přesto na sobě cítila jejich pohledy.

Následovali informace prvočísla, informace, pocházející částečně z jiného světa, ke kterému nikdo z nich neměl přístup. Vlastně ani neměli jistotu, že existuje. Vzato kolem a kolem, příliš se jejich nedůvěře nedivila. Nebyli tu kvůli ní. Byli tu kvůli důvěře, kterou v ni Riam vložila.

Škubla sebou, když se zvuk motorů změnil a loď vystoupila ze subprostoru. Shora slyšela Trila, jak vydává poslední rychlé pokyny. Už musel vidět lodě pirátů...

Tady dole žádný průzor nebyl a o to byla celá situace horší. Ucítili jen zrychlení, náklon, změnu směru... Dívčin už tak nervozitou rozbouřený žaludek to nenesl zrovna snadno. Litovala, že pila to kakao.

"Takže tu jsou," pronesl muž kousek od Firy mírně překvapeně. Nezmohla se ani na vyčítavý pohled. Raději upřela zrak přímo před sebe a doufala, že se to brzy srovná.

"Tarme?" dolehl k ní shora Trilův zvýšený, ale stále klidný hlas. "Ta malá loď napravo."

"Vidím," odvětil druhý muž odkudsi z druhé strany. Na rozdíl od Trila překypoval emocemi a vzrušením. "Mám ho, mám ho... Mám ho!"

Následoval slovy nepopsatelný výbuch nadšeného křiku, jak ze strany střelce, tak od několika Derolenů dole. Dívka se k nim nepřidala - napůl se obávala, že pokud by otevřela pusu, nejspíš by obsah žaludku neudržela.

Loď se znovu zhoupla a ona se bleskově chytila za břicho. Byla ráda, že to bojovníci okolo nekomentovali - Atrinův starostlivý pohled raději ignorovala.

"Vito? Vidíš je?" tentokrát se do Trilova hlasu promítlo napětí, jelikož plavidlo se během nich znovu podivně naklonilo. Oproti tomu ženina odpověď zněla klidně, jako by se jí okolí nijak netýkalo.

"Dopravní loď nalevo. Vidím je - ale zatím jsou mimo dosah."

"Pracuju na tom," zazněla pilotova odpověď a loď sebou znovu trhla. Dole stále panovalo napjaté ticho, narušované jen tichým hučením motorů. Další škubnutí, téměř neznatelné natočení...

"Máme je," ozvala se Vita zcela nevzrušeně. Výbuch nadšení tentokrát nepřišel bezprostředně po zásahu - několik okamžiků trvalo, než všem došlo, co ta klidná slova znamenají.

Pak se rozpoutala další nadšená vřava. Trilovy pokyny směrem ke zbytku lodí v tom hluku zcela zanikly, míšenka však své lidi nenechala jásat dlouho.

"Teď přijde řada na nás," kývla a uvolnila se ze sedačky. Připojil se k ní muž se zlatavou pletí, kterého určila za svého spolubojovníka, a společně zmizeli z dívčina zorného pole. Loď se ještě několikrát překotně pohnula, načež zůstala téměř nehybná. Jen hučící motory je ujistily o tom, že nebyli z boje vyřazeni tak jako zasažená plavidla pirátů.

"Jdeme," strčil do ní Atrin - teprve tehdy si uvědomila, že ostatní bojovníci už také opouštějí sedačky. Roztřeseně se vymotala z bezpečnostních pásů, opřela se dlaní o chladnou ocelovou stěnu a několikrát se zhluboka nadechla v naději, že tím uklidní žaludek.

"Nechceš tu radši zůstat?" zamračil se chlapec při pohledu na její nervozitu. Sám sice působil mírně bledší než obyčejně, sebevědomý přístup Derolenů však zřejmě zčásti přešel i na něj.

Představila si, že by měla zůstat sedět na lodi, zatímco on bojuje s piráty. Představila si Leonu, vyděšeně sedící kdesi uvnitř lodi, na kterou se chystali. A rázně zavrtěla hlavou:

"Už dobrý."

"Máme mobilní můstek," ozvala se Riam zpředu a odvedla tak jejich pozornost jinam. Spolu se zbylými třemi bojovníky rychle vyrazili za ní. Fira ke svému překvapení cítila, jak se její žaludek skutečně uklidňuje. Se zcela vyrovnanou Vitou nebo některými dalšími Deroleny se sice rovnat nemohla, ale skutečnost, že je konec všeho čekání, ji naplnila novým, zvláštním odhodláním.

***

Prázdná chodba příliš neodpovídala dívčinu očekávání děsivého pirátského prostoru. Postupovali s Atrinem ostražitě za ostatními a každý hlídal jednu stranu, na první pohled se však zdálo, že tu jsou sami.

Riam se svým spolubojovníkem okamžitě odspěchala dopředu, zatímco trojice před nimi spěšně prohlížela těch několik bočních kajut, které minuli. Přes snahy vnímat okolí co nejpečlivěji však nikdo nenarazil na nic podezřelého - tedy kromě podezřelého faktu, že tu bylo zřejmě zcela vylidněno.

I proto sebou dívka leknutím trhla, když se zpředu ozvala střelba. Trojice Derolenů neváhala a rozběhla se kupředu. Jak se zdálo, všichni piráti se shromáždili právě v hlavním přepravním prostoru, tedy přímo tam, kam zamířila Riam.

Stačil jediný pohled Atrinovým směrem, aby se shodli. Tady byli naprosto zbyteční - a pokud se boj rozhořel v prostoru se zajatci, bude dobré ho rychle ukončit, než někdo přijde k úhoně. Chystali se během překonat zbytek chodby, když se z bočních dveří zničehonic vyloupla štíhlá postava a zatarasila jim cestu.

Atrinova ruka zcela automaticky sjela k laserové pistoli, zatímco Fira už měla nůž v ruce. Následně se však oba zarazili.

Před nimi totiž stála mladá dívka, o nic starší než oni dva. Sledovala je velkýma, zelenýma očima, jako by se snažila pochopit, kde se tu vzali. Její tvář nepůsobila nijak nepřátelsky. Rozhodně neodpovídala klasické představě piráta, působila spíš jako někdo ze zajatců.

Něco však na ní bylo špatně.

V další sekundě se situace projasnila. Chlapci se nějak povedlo naráz zaklít, odskočit z cesty ostré čepeli a přehmátnout z pistole na nůž. Fira uhnula před druhou čepelí. Dívka před nimi pohrdlivě ohrnula ret, jako by od nich ani nic víc nečekala. V každé ruce se jí leskl jeden tenký, poměrně dlouhý a jako břitva ostrý nůž.

"Zbabělci," zasyčela a znovu se bleskově pohnula směrem k nim. Fira spíš náhodou než cíleně zachytila čepelí ostří jejího nože. Kov nepříjemně skřípl o kov a mladá pirátka se pousmála. Atrin se pokusil zaútočit, ale byla nelidsky rychlá. Jako by ani nepotřebovala vidět pro to, aby jejich rány dokázala odrazit. Musel uhnout dřív, než ho mohla jedna z jejích štíhlých zbraní zasáhnout.

Měli by lepší šanci, kdyby dívka nehájila tak úzký prostor. Jenže naděje, že kolem ní proklouznou, se prakticky rovnala nule. Fira byla nesmírně vděčná, že má po boku Atrina - bez něj by ji pirátka patrně zabila během prvních dvou minut.

Proklouzla pod úzkou čepelí a vlasy se jí zježily hrůzou, když si uvědomila, jak blízko ní se ocitla. I chlapec po ní vrhl rychlý pohled, aby se ujistil, že situaci ustála. Za nepozornost málem zaplatil, naštěstí přestože se mladé bojovnici v rychlosti nevyrovnal, stále se dokázal pohnout rychleji a hbitěji než mnoho jiných.

"Taky vás nechali v 'bezpečí'?" otázala se dívka jízlivě. "Moc nechápu, co tou snahou všichni myslí. Chránit nás... No, někteří to očividně potřebují."

Atrin netušil, jestli jeho plán vyjde. Ale když začala pirátka řečnit, nemohl to nezkusit. Pravděpodobně čekala, že se budou soustředit na její slova a ona mezitím dostane čas k útoku, nicméně on nijak netoužil jí takovou příležitost nechat. Napadlo ho, že když mluví, třeba ztratí soustředění a tím i něco z ďábelské rychlosti.

Vyměnil si s Firou krátký pohled. Nebyl si jistý, jestli ho pochopila, pravdou však zůstávalo, že než mladá bojovnice domluvila, oba zaútočili.

Dvě štíhlé čepele se mihly vzduchem s mírným zpožděním. Atrin ucítil jakýsi letmý dotyk na paži, ale nevěnoval mu pozornost - plně se upjal na jeden rychlý pohyb.

Jílec nože dopadl na pirátčin spánek s přesností, která překvapila i jeho samotného. Velké zelené oči se obrátily v sloup a dívka se zhroutila na zem jako hadrová panenka.

"Není ti nic?" otočil se k Fiře. Zavrtěla hlavou a mírně nadzdvihla obočí.

"Mně ne," opáčila a ukázala na jeho paži. Mrkl dolů a zaznamenal tenký dlouhý řez jako od papíru, jen o poznání hlubší, kousek nad levým loktem, ze kterého začínala líně vytékat krev. Teprve když ho zahlédl, uvědomil si i nepříjemnou bolest.

"To nic není," pokrčil rameny. Následně obrátil pohled zpátky do chodby a znovu zaklel.

Střelba a hluk z přepravního prostoru utichly.

Oba se znovu rozběhli původním směrem. Fira upřímně doufala, že to ticho značí vítězství Derolenů a ne obráceně, přesto však rukojeť nože svírala tak, až jí bělely klouby. Možnost, že by měla střílet mezi zajatci, nepřipadala v úvahu.

Jako velká voda vlétli do uličky mezi řadami sedadel a rozpačitě zastavili. Dva vyvrhelové hlídali čtyři piráty, ovšem nezdálo se, že by to bylo třeba. Nově pasovaní zajatci byli povětšinou v bezvědomí nebo provizorně spoutaní a nikdo z nich nevypadal, že by se zmohl na odpor.

Riam spolu s další Derolenkou uklidňovala původní zajatce pirátů - shromáždili se kolem nich v těsném hloučku, někteří s nadšením, jiní s nedůvěrou. Než si však mohli skupinu pořádně prohlédnout, ucítila Fira prudký náraz.

"Fir!" plačtivý dětský hlásek ji přinutil okamžitě spustit ruku, původně reflexivně mířící k noži. S nesmírnou úlevou k sobě přivinula dětské tělíčko, které se k ní tisklo, jako by ji už nikdy nemělo pustit. Celé Leonino tělo se otřásalo špatně potlačovanými vzlyky, deroucími se na povrch.

"To bude dobrý," slíbila a pohladila děvčátko po vlasech, nezdálo se ale, že by to mělo patřičný výsledek. "Už jsi v bezpečí."

Lea ji jen chytila ještě pevněji. Cosi jí zamumlala do trička.

"Cože?" nerozuměla starší dívka. Konečně se k ní obrátil celý dětský obličej, se zarudlýma očima a slzami rozmazanými po tvářích. Trochu ji vyděsilo, když zaznamanala obvaz na čele.

"Fir, když já vůbec nevím, kde je Nak," vyhrkla zoufale. "Co když mu něco udělali nebo..." nedopověděla. I vzlyky ustaly, teď jen vyčkávavě hleděla na starší sestru, jako by mohla všechno nějakým zázrakem vyřešit.

Jenže ta už ji nevnímala. Pohled upírala za průzor, na jednu z větších pirátských lodí, prozatím zřejmě unikající z dosahu Derolenů.

"Naka mají tam," prohlásila s jistotou, ani pořádně nevěděla ke komu. Když se znovu obrátila k Leoně, všimla si jejího opatrného pohledu. Jako by jí tak docela nevěřila.

Původní Leona by její názor přijala bez zaváhání.

"Vysvětlím ti to potom," slíbila a vzala ji za ruku. "Ale teď si musíme promluvit s..."

Zmateně se rozhlédla, protože jí došlo, že Riam už není ve středu hloučku vysvobozených. Druhá Derolenka klečela u jakéhosi pobledlého ležícího muže se zakrváceným obvazem na noze a za pomoci jakési dívky se psím obličejem mu poskytovala první pomoc. S ostatními teď mluvil vyvrhel se zlatou pletí, který zřejmě vyšel z pilotní kabiny. A míšenka...

Atrin do ní mírně strčil a ukázal ke dvojici Derolenů, hlídající zajatce. Riam stála u nich a mávala na prvočísla, aby přišla blíž. Firy se zmocnila jakási nejasná předtucha, i když nedokázala určit, čeho se týká.

Ochranitelsky položila sestřičce paži kolem ramen a vyrazila míšence vstříc.

"Co se děje?" zjišťoval Atrin, sotva přišli na doslech.

"Došlo jim, že nemůžou vyhrát. Zahájili evakuaci - každá loď na vlastní pěst," osvětlila žena zamračeně. Fira zbledla a podle způsobu, jakým se k ní Lea přitiskla, poznala, že situaci chápe i ona.

"Někde je tam Nak," vydechla.