Utíkal jsem co mi jen nohy stačili. Bylo to dlouho co jsem tím místem šel a teď jsem jím musel dokonce i běhat. Najednou se mi pod nohami objevila velká kláda a než jsem zareagovat, ztratil jsem rovnováhu a spadl jsem. Chtěl jsem se zvednout ale nohy mi zdřevěnili a já se ani nepohnul. Najednou jsem ucítil jak mi něco začalo dýchat na záda. Prudce jsem se otočil a to co jsem spatřil nebylo snad ani živé. Mělo to černou strst která měla olejovou strukturu, obří tlamu ve které byli čistě bílé ostré zuby, nemělo to oči a zasebou zanechávalo černé olejové stopy. Nemohl jsem se ani hnout. Zvíře na mě zíralo a já zase na něho. Kdybych udělal špatný krok, nebo se jenom pohnul zvíře by na mě za útočilo. Nevěděl jsem co mám dělat. Najednou jsem uslyšel prasknout větvičku, prudce jsem se otočil a netrvalo to ani minutu a po mě skočila další obluda...

V mžiku jsem se probudil a nestvůra z kapaliny byla tatam. Prudce jsem lapal po dechu. Začal jsem si uvědomovat zlou pravdu. Zvedl jsem hlavu a obrátil jí k oknu ze kterého jsem měl dobrý výhled na les Makio. Zvedl jsem se z postele. Přistoupil jsem k oknu a opřel jsem se o parapet čerství raní vánek mi projel ušima a já s nimi musel střihnout. Najednou jsem uslyšel pronikavý dětský křik. Netrvalo dlouho a hned jsem zjistil že křik pocházel z lesa Makio který se rozkládal předemnou. Něco ve mě mi říkalo ať to jdu prozkoumat. Hluboce jsem se nadechl a vydechl. Rychle jsem máchl po své zbrani s liščí maskou. Zbraň jsem si dal k pasu a liščí masku zase na hlavu tak aby mi nebylo vidět do obličeje. Vyskočil jsem na parapet okna a podíval jsem se do dálky. Seskočil jsem z parapetu dolů na trávu. Opřel jsem se o pravou nohu  a vyrazil jsem.

Pocházel jsem z kmene 5 pilíře takže mi běh na dlouhou vzdálenost nedělal problém. Trochu jsem zrychlil aby mi cesta nepřátelským územím utekla co nejrychleji. Najednou se mi mihlo něco před očima. Prudce jsem zastavil, až jsem málem neudržel rovnováhu a spadl. Ostražitě jsem sledoval okolí. Netrpělivě jsem švihl ocasem. Pravou nohu jsem posunul dozadu pro případ kdyby šlo o nějakou dravou zvěř a já bych musel utéct.
,, Hej co tady děláš !?" ozvalo se z keře zamnou. Otočil jsem se ke keři.
,, Chci ti jenom pomoct"
,, Já nepotřebuji tvou pomoct"
Škubl jsem uchem a začal jsem se pomalu plížit ke keři.
,, To ti to nestačí říct jednou ! Já o žádnou pomoc nestojím !" křikl někdo. Poznal jsem že jde o kocoura, hlas měl celkem hluboký ale přitom i celkem jemný. Najdou z keře vykoukla dvě malá, zrzavá ouška. Byli malá takže jsem mohl v klidu usoudit že nejde o vojáka a ani o někoho kdo by mi mohl ublížit ale nevěděl jsem kdo je ten další kdo v keři je. Raději jsem se přikrčil a sáhl na svou zbraň kdyby bylo potřeba. Pozoroval jsem keř když v tom najednou jsem uslyšel jak vzduchem letí ostří. Nastražil jsem uši a otočil jsem se. Nademnou stály vojáci z ohnivého kmene.
,, Makomi, Asari vylezte už ho máme" řekl velitel vojáků. Z keře vyšli dva lidé jeden z nich byl menší než ten druhý. Oba dva se postavili vedle velitele vojáka. Naštvaně jsem švihl ocasem.
,, Tak co už se cítíš jako bezbranná kořist kterou sám lovíš ?" zeptal se mě velitel vojáků a přistoupil ke mně blíž.
,, A měl bych ?" zeptal jsem se. Pustil jsem ruku ze své zbraně a položil jí na zem. Velitel zavrčel. To ho zřejmě naštvalo.
,, Tohle je jedna z věcí kterou na vás nemám rád" řekl jsem a trochu se zasmál. Tohle velitele muselo hodně naštvat protože mě kopl do břicha a mnou projela neuvěřitelná bolest.
,, Tati nech toho !" křikla dívka se světle zrzavími vlasy, nahnědlými uši a ocasem a s překrásně tyrkysovými oči. Chytila svého otce za ruku a táhla ho pryč odemne. Ani moc jsem nevnímal. Teď jsem vnímal jenom bolest břicha která pořád neustávala. Nejdou jsem zpozoroval pohyb. Byl to kluk se světle zrzavím ocasem, do obličeje jsem mu neviděl, protože jsem na to neměl sílu.
,, Asari že ?" zeptal jsem se a trochu se narovnal i když mě pořád bolelo břicho. Asari o kousek ustoupil.
,, Tvá matka tě musí asi hodně milovat co ?" zeptal jsem se a zvedl jsem hlavu.
,, No a ? Každá matka své dítě miluje" odsekl a překřížil ruce na prsou.
,, Ty asi nevíš kdo jsem já co ? Ani proč ti tvůj otec dal za úkol mě najít" řekl jsem a zvedl jsem hlavu.
,, No a ? Stačí když splním úkol !" Křikl na mě Asari.
,, Promiň... Jenom mě znovu nekopej do břicha chci ještě žít i když nemám důvod" řekl jsem a pokusil jsem se zvednout. Všiml jsem si jak Asari šáhl po své zbrani avšak já jsem byl mnohem, rychlejší. Šáhl jsem po své zbrani, vytáhl ji z pouzdra a ostrou čepel jsem namířil k Asarovi. Čepel se mu zastavila milimetr od krku.
,, Vážně nejsi moc dobrý ve svém postavení" řekl jsem a stále jsem mu držel meč u krku.
,, Jako stopař stojíš za houby" řekl jsem a naštvaně jsem švihl ocasem ,, měl bys vědět co tvůj cíl umí, také jak je zručný a všímavý a také by jsi měl vědět co udělá v situaci jako byla tahle" pokračoval jsem a ostatních vojáku jsem si nevšímal.
,, Nech mého bratra na pokoji ty zrůdo" křikla na mě dívka a přistoupila ke mě blíž ,, kdo si myslíš že jsi že můžeš takhle bratrovi přikazovat !" křičela na mě dívka jménem Makomi. Já jsem nic nedělal jenom jsem stál na místě. Sáhl jsem si na svou liščí masku a přetáhl jsem jí na bok tak aby mi bylo vidět do obličeje.
,, To jsem ale nezdvořilý ani jsem se nepředstavil" řekl jsem a otočil jsem hlavu k Makomi.
,, Jmenuji se Azakiro" řekl jsem a pozvedl jsem hlavu tak aby mi Makomi viděla do mích očí. Do mích jantarovích očí které byli velmi okaté a nepřehlédnutelné. Viděl jsem že se mě Makomi lekla a o krok ustoupila. Ano byl jem ten Azakiro... Azakiro tulák který bydlí na mýtině která spojuje les Makio a nekonečný les Arko...

~ Pokračování příště ~

Jsem zpět i s novou kapitolou. Tak tohle by jsme měli a teď se ještě omluvit že nevišla minulí týden... Ehmmmmmmmmmm... A už vím kapitoly budou vycházet od týden 👍
Snad jsem to nějak napravila...

No nic to by bylo zatím pro dnešek vše a s vámi se loučí

~ Vaše GumiLokiQWQ 😘