Jen co se dveře zavřely, Lara položila Tobyho do postýlky a usmála se na něj, zatímco se pokoušela zklidnit rychlý tlukot vzrušeného srdce. Chlapeček ji pozoroval rozesmátýma šibalskýma očima a chňapl po jejích vlasech. Elfka se usmívala, ale pak si všimla Folredova odsuzovačného naštvaného pohledu, který ji vrátil do reality. Narovnala se. „Jsi v pořádku?"

„Zavolala jsi je?" Mračil se a ignoroval její otázku.

„Ne! Samozřejmě že ne. Proč bych to dělala?"

„Znala jsi je." Elf se na ni díval podezřívavě a ostražitě.

„Jesmyn mě na základně zbila a vyhrožovala mi. Divíš se, že jsem se o ní nezmínila?"

Folred zatřásl hlavou. „Laro, já už nevím. Najednou se na tebe dívám a nevím, jestli tě vážně dobře znám. Tajila jsi mi toho tolik."

Elfka se sklonila nad postýlku. „Omlouvám se, ale...ono to strašně bolelo. Nemohla jsem o tom mluvit. Vážně se snažím zapomenout, ale nejde to. Doufala jsem, že když o tom nebudu mluvit, tak to zmizí." Došlo jí, jak uboze tato věta zní, jen co opustila její rty.

„Milovala jsi mě někdy vůbec?" Folred se na ni díval prosebně.

Lara rychle kývla. „Samozřejmě, že tě miluji Folrede. Ale proč..."

Elf ji přerušil. „A ji?"

Odpovědí mu bylo strohé provinilé kývnutí.

Folred ji upřeně pozoroval. „Vyber si. Buď já s Tobym, nebo ona."

Lara se na něj šokovaně podívala. „Ne, nenuť mě k tomuto. Prosím. Nenuť mě si zvolit."

„Už sis zvolila. Nes teď následky." Její druh vzal papír z nočního stolku a prudce jí ho přitiskl na prsa. Pak odešel a Lara uslyšela prásknutí hlavních dveří.

Pomalu rozložila papír a krev opustila její tváře. Dokument byla žádost o rozvod. Folred zároveň žádal o psychické vyšetření matky Tobyashe, zda je svéprávná k držení dítěte. Lara si ztěžka sedla na postel. Nemohla o Tobyho přijít. Napadlo ji utéct, ale to by tuhle situaci jen zhoršilo.