,,Asi vám přišla zpráva," pravil Marek, když se míjeli ve dveřích. Zatímco Alena už byla v županu, Marek kolem ní přešel bez košile, v ruce si však nesl připravené triko. Alena ho zarazila položením ruky na jeho zjizvenou hruď. Vzhlédla k němu a pootevřela ústa v nevyřčené otázce.
,,Ano, s vámi budu v pořádku," ujistil ji. Namotal si pramínek Aleniných vlasů na prst a zase je rozmotal. ,,Děkuju vám," hlesl ještě, než za sebou zavřel. Alena se rozhlédla po pokoji. Nevěděla, kde nechala svůj mobil.

Marek vyšel z koupelny, ale Alena si ho ani nevšimla. Hleděla na mobil a hlavu si podpírala rukou.
,,Co se děje?" zeptal se. Alena sebou trhla, protože zuřivě přemýšlela. Vzhlédla k němu a tichým hlasem hlesla: ,,Přišla mi výplata. Teda, pokud se to tak dá nazvat." Marek si sedl do roztrhaného křesla, aby na ni dobře viděl.
,,Takže je to špatné?" odhadoval. Alena jenom přikývla a nakrčila čelo. Začala přerývavě dýchat a nakonec se rozplakala.
,,Potřebujete nějaké peníze?"
,,Ne, to právě ne," odpověděla spěšně Alena. ,,Já nechci, abyste mi cokoliv dával. Myslela jsem, že konečně zaplatím něco já vám, protože tu bydlím zadarmo. A potom, co jsme se shodli na tom, že je náš vztah vážný, tak jsem fakt chtěla být nápomocná s chodem domácnosti," řekla nešťastně.
,,Já ale po vás nic nechci," odvětil zmateně Marek.
,,No právě. Já chtěla sama... Já chtěla pomoct," kňourala Alena a posmrkávala. Marek vstal a došel k ní.
,,Odložte ten telefon," požádal ji. Učinila tak, i když s nevolí. ,,A stoupněte si, prosím." Poslechla ho, ale cítila se hloupě, když u ní stál tak blízko a ona byla ubrečená. Položil své chladné ruce na její nateklé tváře, aby Alenu donutil se mu podívat do očí.
,,Nemusíte mi nic platit. A pokud chcete, budu rád, ale nespěchá to. Spoustu dní jsme spolu promrhali. Není to jen vaše chyba. Jsem si vědom toho, že jsem váš život zásadním způsobem narušil. Začneme být zodpovědní, ano?"
Alena přitakala a znovu začala slzet. Neohrabaně ji objal.
,,Chtěla jsem vás tím mile překvapit," řekla tlumeně, protože měla obličej v jeho tričku.
,,Mile jste mě překvapila, když jste se mnou zůstala," odpověděl Marek naprosto vyrovnaně. ,,Pamatujte na to, že už jsme zvládli tolik věcí. Pomáháte mi s úmrtím blízkého člověka. Dokázali jsme uklidnit vašeho bývalého partnera. Peníze? To je to úplně poslední, co je teď potřeba řešit. A jestli tou výplatou pokryjete své běžné výdaje, tak není tuplem, čím se zatěžovat." Když tohle řekl, Alena si skutečně oddechla. Cítila se zahanbeně. Její výplaty bývaly průměrné, ale minulý měsíc to hodně podcenila. Ani si to neuvědomila, jak lehce sklouzla k flákačství. Nedošlo jí, že Marek mohl pracovat kdykoliv chtěl, ale svou práci udělal. Jenže když ona nešla do práce, tak už to nemohla nijak dohnat. Přitiskla se k Markovi o trošku blíž, takže ho musela mačkat. A on byl natolik hodný, že ji nechal. I když před skoro dvěma lety by se ho nemohla dotknout ani letmo. ,,Až budu bohatá, tak vás pozvu na velikou slavnostní večeři," slíbila Alena už klidnějším hlasem.
,,Já si na večeře v restauracích moc nepotrpím," řekl pobaveně.