,,Mohla bys mi, prosím, vysvětlit, proč ses rozešla s Patrikem?" udeřila na ni hned ve dveřích matka.
,,Zjistila jsem, že se k sobě nehodíme," odpověděla Alena, i když věděla, že to nebude bráno jako dostačující vysvětlení. Její matka se zatvářila zklamaně a odešla do kuchyně.
,,Udělám ti čaj a ty nám řekneš, co se stalo!" zahulákala přes několik místností. Alena zavřela oči, napočítala do deseti, povzdechla si a šla si sednout do křesla.
,,Ahoj, Alenko," pozdravil ji otec a dál si četl noviny.
,,Jak to vůbec víte?" zeptala se Alena hned, když se její matka objevila s hrníčkem.
,,Řekněme, že máme své zdroje," pronesla matka chladně a (s překvapivou vervou) vrazila Aleně do rukou hrnek. ,,Myslela jsem si, že si rozumíte. Vždyť je to milý kluk. Navíc studuje a pracuje a vyprávěl nám o tom, že plánuje velké věci."
,,Ano, Patrik je skvělej a hodnej..."
,,Tak v čem je problém?" vyhrkla matka zoufale. ,,Máš zase ty smutné stavy? Je to tím, že se bojíš vztahu? Vedli jste si dobře. Myslela jsem, že za pár let by sis ho mohla vzít." Alena jen párkrát zamrkala, protože nevěděla, na co odpovědět.
,,Hele, Alenko," začal otec a odložil noviny, ,,vztahy jsou složité, ale je důležité vytrvat."
,,Já nechtěla vytrvávat. A ne, nemám deprese... Ne tak často. Vztahu se nebojím... Nebo teda... Nebyl to důvod rozchodu."
,,Tak jaký byl důvod?" naléhala matka.
,,Mám někoho jiného. A jsem s ním šťastná. Patrik není muž, se kterým bych chtěla strávit zbytek života."
,,A kdo je ten vyvolený, smím-li se zeptat?" Alenina matka zkřížila ruce na prsou, opřela se a čekala na popis nového přítele své dcery.
,,Nevím, co o něm říct. Potkali jsme se v baru, hrál tam na klavír."
,,Takže je to umělec?" zeptal se otec usměvavě.
,,To se nedá říct. Je hodně dobrý ve hře, ale neživí se tím," pravila Alena a v očích jejího otce pohasl plamínek nadšení. Na matčinu otázku, čím se živí, odpověděla popravdě, že je překladatel. To na její rodiče nijak nezapůsobilo. Nakonec paní Blatná rozhodným hlasem pronesla: ,,Dobrá. Doufám, že ho brzy poznáme. Sice jsem stále trochu smutná kvůli tomu Patrikovi, protože byl vážně moc milý, ale jestli je ten nový stejně hodný, pak ti to přeju."

Vešla do bytu a teprve teď si mohla vydechnout. Svezla se na zem a tvář skryla v dlaních. Slyšela kroky, ale chvíli nic neříkal.
,,Můžu vám nějak pomoct?" zeptal se Marek. Zamyslela se, protože nevěděla, co by mohlo pomoct. Takže se jen hlasitě rozvzlykala. Klekl si k Aleně a položil svou dlaň na její koleno.
,,Jsem tu s vámi," řekl pouze, ale bylo přesně tohle pomohlo. Byl tu s ní. Tiše poděkovala a plakala dál.
,,Teď vám pomůžu vstát. Můžeme mlčet, ale musíte si sednout a otřít ten uplakaný obličej." Jemně ji zvedl na nohy, zkusmo ji pustil, ale byl připravený ji chytit. Usadil ji v křesle, donesl Aleně kapesník. Sedl si za piáno a začal tichounce hrát. Po chvíli Alena přestala plakat a jen apaticky hleděla na muže před sebou.
,,Netuším, jak se s naší situací popasují moji rodiče," řekla nakonec. Přestal hrát, přenesl si stoličku blíž k Aleně a vyčkával. ,,Co budeme dělat?" zeptala se Alena sklíčeně.
,,Cokoliv budete chtít," řekl tajemně, ale Alena v tom našla pocit jistoty. Bylo to znamení, že bude stát při ní, ať už to všechno dopadne jakkoliv.