Když se probudila, její vzpomínky na vteřinu nebyly vzpomínkami ale pouhým snem. Jenže bolest hlavy z množství vína a pachuť po cigaretách ji vrátily do reality. Skutečně se to stalo. Takže odešla bez vysvětlení a strávila několik hodin u cizího muže. Kdyby to takhle někomu řekla, nepochopil by to.
,,Blázen, tahle holka," říkali by. Podívala se na mobil, kde bylo několik nepřijatých hovorů od Patrika. Musela se pousmát. Volal jí až někdy ráno, takže byl tak opilý, že si ani nevšiml, že jeho drahá polovička zmizela. Napsala mu, že je v pořádku a že mu říkala o svém odchodu, jenže ji asi neslyšel.
,,Lhářko ulhaná," ozval se Hlas, ale byl tak tichý, že se s ním ani nedohadovala a ulehla. Nechtěla si ani číst, jen tak se převalovala z boku na bok a nudila se. Celou neděli takhle promrhala, aby pak v noci nemohla usnout. Vzala si prášek na spaní, nechtěl hned v pondělí přijít pozdě do práce. I když pochybovala, že by se tím něco změnilo. Superhrdinka nebyla, prezidentka taky ne... Její práce nezachraňovala životy, nesloužila skoro k ničemu, leda, že by skládání papírů do složek bylo nějak podstatné pro tuhle planetu.

,,V kolik jsi odešla v tu sobotu?" zeptal se Patrik.
,,Upřímně... Vůbec nevím, už skoro svítalo. Chvíli jsem seděla s holkama ve vedlejší místnosti. Pak jsem se šla rozloučit, ale zdálo se mi, žes byl trošku opilý." Jedna lež za druhou, lež má krátké nohy a kdo lže, ten krade...
,,To je asi pravda, něco se mi mate, že jsi na mě mluvila, jenže kluci mě furt nutili do pití. Za to se omlouvám. A taky mě mrzí to s tou Dianou, ale myslím si, že Lukáš skutečně jenom zapomněl."
,,Nemáš se za co omlouvat, teda ohledně toho pití." Nechtěla se s ním totiž dohadovat o Diance, která nebyla pozvaná záměrně. ,,Byl to hezký večer, jen jsem byla unavená." Mít tak možnost utéct. Nechtěla mu lhát. Jenže by to nepochopil. Myslel by si, že mu byla nevěrná. A v tu chvíli ji bodlo u srdce. Co když mu nevěrná byla? Dobrá, sice s ním nespala. Ani se nepolíbili. Nedotkli se ani rukama při loučení. Jenže v tom bylo něco mnohem víc než fyzická nevěra. Celý rok se mu právě kvůli tomu vyhýbala. Teď už nemohla jen tak odejít. Ani od jednoho. Platonická, zřejmě neopětovaná, láska se nemohla počítat jako nevěra! Alena věděla, že se Patrikovi líbí spousta dívek. A nežárlila kvůli tomu. Tohle bylo stejné, jako kdyby byl zamilovaný do známé herečky. Byl to hloupý cit, hlavně kvůli té nereálnosti. A co není reálné, to nemůže být důvod k rozchodu. Nenápadně se podívala na hodinky.
,,Měla bych jít už domů. Zítra jdu do práce, máme výjimečně přijít i v sobotu," řekla.
,,Chceš odvézt? Zaplatím a pojedu s tebou," nabídl se Patrik.
,,Ne. Jen dojez ty mandle, v klidu tu ještě poseď. Já se ráda projdu o samotě," odmítla, došla k Patrikovi a políbila ho.
,,Jednou se to dozví. A až se to dozví, tak bude konec. Opustí tě jediný muž, který tě mohl vyhrabat z těch sraček!"
,,Páni, novinka! Dokonce jsi vulgární," odpověděla tiše Hlasu.
,,Dělej si, co chceš, ale věř mi – nedopadne to dobře."
,,To je v mém životě docela normální, takže jsem s tím srozuměna."
,,Odpověděla psychicky labilní žena rezignovaně," uchechtl se Hlas.

Samozřejmě, že mu lhala. Ani zdaleka neměla v plánu jít domů. Došla k známému nápisu, seběhla schody a prošla až do poslední místnosti. Seděl tam. I když to bylo víceméně jisté, že tam bude, hrozně se bála, že u piána bude sedět někdo jiný. Usadila se poměrně blízko, viděla na profil jeho tváře. Přišla k ní žena, zavtipkovala, že po tak dlouhé době znovu začala navštěvovat toto místo. A přinesla jí skleničku vína. Napila se a podívala se jeho směrem. Až po pár vteřinách si uvědomila, že její pohled opětuje. Hrál, aniž by se díval na ruce. Neznervózněla ho její přítomnost. Stále byl tak sebejistý ve svém tvoření hudby. A ani nedal najevo jakoukoliv emoci. Nepokývl hlavou na pozdrav, neusmál se, ani nezvolal: ,,Heleďte, moje obdivovatelka je tady!" Takže se rozhodla, že taky nic neudělá. Akorát, narozdíl od něj, musela někdy mrkat. Čím déle ji pozoroval, tím víc jeho tvář vypadala zachmuřeně. Pak ji napadl důvod jeho odtažitosti (kromě toho, že takový byl pořád). Nebyl si totiž jistý, zda Alena míní zůstat. Narovnala se, aby si svlékla kabát. Znovu se nahnula nad stůl, opřela se o loket a poslouchala jeho hudbu. Mírně pokývl hlavou, sotva si toho všimla. Otočil se zpátky ke svým prstům a pokračoval bez očního kontaktu. Takže její domněnka byla správná. Možná, že ho teda aspoň trochu znala. Tohle by jinak u cizího člověka nepoznala, nevěděla, co lidem vadí, co má změnit... Ale u něj jí stačila chvilka a uvědomila si, jak na něj její chování působí. Nemohl být potěšen, když se objevila a stejně celou dobu vypadala, že je na odchodu. Byl pro ni samozřejmě jednou velikou otázkou, ale i taková maličkost je určitě sblížila. Aspoň o centimetr naděje, zažadonila ve své hlavě.