Bylo to jako nějaké deja-vu. Začátek září, seděla u počítače a rozzářila se nová zpráva.

Drahouši moji,
už je to rok, co jsme neviděli pohromadě. Tak zase slučák? Přemýšlel jsem o sobotě 11. září, hodí se vám to? Napište, jestli by se vám to nehodilo někdy jindy, určitě se nějak domluvíme. Sešli bysme se zase v Hradní stráži. Co třeba v sedm večer?
Napište, jestli s váma máme počítat.
Zdar, Lukáš

O deset minut později jí zablikal mobil, kde stálo v esemesce:

Cetla jsi mail od Lukase? Pujdeme? Nepujdeme? P.

Usmála se a napsala, že moc ráda půjde. Patrik ji dokázal uklidnit, takže v tom neviděla nějaký velký problém. Stačilo pár minut a už Lukášovi odepsal:

Lukáši a všichni ostatní,

děkujeme za pozvání, rádi dorazíme, časově se nám to hodí.

S pozdravem
Patrik a Alenka

A tím začala záplava gratulací, otázek a nedůvěry.

Cooooooo? Tak to je novinka! Super. Jo a přijdu taky. Libor

Chápu to správně? Nebo je to jen shoda jmen? Jsem trochu zmatená. Ale pokud je to tak, jak si myslím, že to je, tak to vám moc přeju.
Sobota jedenáctého se mi hodí.
Lucka

To je nějakej fór, že jo? Páťo, spletl ses, apríl už byl. Ondra

Nelíbilo se jí být středem pozornosti. Navíc nikdo nevěřil, že by zrovna ona mohla zajímat někoho tak dokonalého. A přitom nebyla ani ošklivá, ani hloupá. Mohla by napsat, jak ji to urazilo. Mohla. Bylo jí hloupé na to vůbec cokoliv odpovídat. Patrik taky nic nenapsal. Asi je chtěl napínat, to se mu dařilo skvěle. Každý ze třídy se k tomu nějak vyjádřil. Úplně každý, bez výjimky. Ať už šlo o flinka, který se vůbec neučil, až po nejchytřejší Marušku. Jejich životy asi museli být natolik nudné, že je každá novinka pohltila a museli se dozvědět všechno. Jakýkoliv detail, datum prvního polibku, jestli plánují svatbu, jak se budou jmenovat děti, jestli už spolu spali, jak vypadá jejich normální schůzka... Z monitoru přímo čišela jejich zažranost do nového páru (= nového tématu na pomlouvání).

Dohodli se, že pro ni přijede taxíkem po sedmé. Alena si oblékla jednoduché modré šaty a černé punčocháče. Tentokrát si dala se svým vzhledem záležet. Nešla totiž jen jako bývalá spolužačka, ale taky Patrikova partnerka. Sice jí v hlavě blikala kontrolka ,,nebezpečí", ale zároveň se taktrochumaličko těšila na výrazy ostatních spolužáků. Zvažovala náhlé onemocnění, problémy v práci, ale pak to všechno zavrhla. Možná jí v tomhle případě dost pomohla ta antidepresiva. Jinak si to vysvětlit nedokázala.

Vyšla před dům o pár minut dřív, aby si stihla zapálit. Vyndala cigaretu, ale zarazila se. Když se o jejím novém koníčku Patrik dozvěděl, dohodli se, že nebude kouřit před ním. Vadilo mu to. Až neuvěřitelně přesně dokázal odhadnout, kdy naposledy kouřila. Nasedla by do auta a první, co by Patrik řekl, by bylo: ,,Ty jsi teď kouřila, že jo? Přece víš, jak mi to vadí."
A ona by musela odpovědět: ,,Byla jsem nervózní. Dneska jsem vůbec nekouřila. Mám před sebou celý večer ve společnosti a necítím se na to, tak jsem si chtěla jednu zapálit."
Načež by Patrik nesouhlasně odvětil: ,,Jednu? No to jo, začíná to jednou, končí to u celé krabičky za den." A Alena by byla donucena k šílenému klišé, kterému sama nevěřila. ,,Nejsem závislá. Kdykoliv můžu přestat." To by se jí vysmál nejen Patrik, Hlas, ale i řidič taxíku. Otráveně schovala cigarety zpátky do kabelky, strčila si ruce do kapes a čekala.