Jedné údajné honičky byl svědkem prý jistý Josef Špiling že Žižkova.

„V absolutním zlověstném tichu se najednou ozval zvuk blížícího se vlaku. A když kolem závory začaly projíždět první vagony, odněkud se vynořil černý stín. V ten okamžik začali vojáci zuřivě střílet ze samopalů. Černá postava se odrazila od země, přeskočila přes projíždějící vlak a pak řadou velkých skoků zmizela mezi stromy ve tmě žižkovského kopce. Pomalu jedoucí vlak bránil vojákům, aby se za ním mohli rozběhnout. "

Miloš Pulec ve své studii Podání o Pérákovi cituje vzpomínku jednoho chlapce, který prý fantoma spatřil v ulici V Holešovičkách: „Skákal sounož, po každém dopadu na zem šel do hlubokého dřepu, aby dostal pořádný odraz a rukama udržoval balanc. Skákal tak vysoko, že měl v nejvyšším bodu výskoku hlavu skoro ve výši elektrického vedení tramvaje. Při každém doskoku vydaly boty zvuk, jako když hodíš cihlu do hlubokého bahna."

Někteří lidé prohlašovali, že nacistické bezpečnostní síly pořádaly na Péráka hotové hony, ale on jim vždycky dokázal zmizet. Podobná vyprávění měla často komický nádech a je pochopitelné, že ne každý člověk jim věřil. Přesto však pověsti o Pérákově nepřemožitelnosti a hrdinství v boji proti okupantům nabývaly na síle.

Dodnes se najdou lidé, kteří prohlašují, že legenda o Pérákovi měla reálný základ.