Je sobotní podvečer, ležíš zabalená v teplé červené dece a díváš se ven z okna. V nastávajícím šeru pobíhají lidé schování pod deštníky, spěchajíc za svými rodinami a láskami, kterou ty už nemáš, po roku je jí konec.

Velké dešťové kapky padají z nebe a s tichým kap umírají na žíznivé zemi. Něco podobného se právě odehrává na tvé tváři, do které se vpíjí slané slzičky.

Vzlyky se odrážejí od bílých stěn a vrací se zpátky k tobě, k osobě schoulené na béžovém gauči, která je unavená životem a snaží se před ním skrýt.

Do tvého ticha pronikne ostrý zvuk klepání na vchodové dveře. Trhneš rameny, ale po chvilce nežádoucí zvuk vytěsníš a ponoříš se zpět do tvého světa, do své malé bubliny.

Proč tě opustil? Proč si našel jinou dívku? Co jsi udělala špatně?

Nedokážeš se přestat vinit z vašeho rozchodu. On byl dokonalý, tys byla ta, co už nestačila jeho požadavkům.
Zpět do reality tě vytáhne silné světlo, které někdo rozsvítil. Poplašeně mrkáš a stíníš své uplakané oči.

"Ahoj, vidím, že jsem přišel v pravý čas," jeho hlas je nabitý optimismem a štěstím, které k němu neodmyslitelně patří. Jindy jenom jeho úsměv vyvolával tvůj, ale dnes ne.

Malá postava rošťáckého kluka se ohýbá k dřevěným parketám a sbírá papírové kapesníky. "Škoda, že jsem si nevzal snowboard, koukám, že lyžařské podmínky jsou značka ideál." Nadšeně se směje vlastnímu vtipu a ty konečně najdeš ztracená slova.

"Co tu děláš Louisi?" Tvůj hlas je díky pláči chraptivý a tichý. Zvedne k tobě něžný modrošedý pohled a pošle ti povzbuzující úsměv.

"No, snažil jsem se doklepat, ale jsi tu zavřená jako princezna. Tak chrabrý princ Louis vytáhl klíček, který si nechal udělat, když tu zaléval květiny a zdolal obludu zvanou zámek," nevinně zamrká a vytahuje dál z tašky jídlo a flašku Jacka. Ani tě nenechá nic říct a dál z vesela štěbetá: "doufám, že máš hlad a žízeň."

"Jaký to má smysl? Stejně i to jídlo a pití mě opustí. Jako všichni," pohrdavě se uchechtneš a oči znovu zalije závoj slz.

"Tak a dost!" Křikne vedle tebe a pevně tě chytne za tváře. "Já tě nikdy neopustím, jsi má nejlepší přítelkyně a část mě a navíc v téhle situaci budeš ty, kdo pouští pití a jídlo k vodě." Široce se usměje a tobě se poprvé za dva dny z hrdla ozve smích.

Zase to dokázal.

Let do krajin hlubokého přátelství máme za sebou. Snad byl aspoň trochu pěkný.
Jinak za celý kolektiv PepsyColka Airlines děkuji za úžasné počty přečtení, hvězdičky a komentáře.
S láskou,
PepsyColka.