Znuděně sedíš na otočné židli v útulném a málem květinářství. Miluješ svou práci nejen kvůli vůni a vzhledu květin, ale hlavně pro toto kouzelné místo. Všude kam oko dohlédne jsou pestrobarevné květiny, květináče i vázy a na krémových stěnách líňe odpočívají citáty a květomluva. Zhluboka nasaješ omamnou sladkou vůni a přivřeš víčka k sobě.

Hodláš si posledních pár minut do konce pracovní doby užít. Tvé rozjímání vyruší agresivní hluk malé zvonkohry nad dveřmi.

Jindy klidná melodie ti trhá uši a to jen díky prudkému vpádu do obchůdku.

Pohled Ti padne na neomaleného agresora, který ti narušil klid a který neumí ani pozdravit. Stoji zády k tobě a bedlivě přes výlohu pozoruje ruch na ulici.

"Dobrý den pane, máte přání?" Do té jednoduché věty vložíš co nejvíce ironie a trochu pohrdání. Nemůžeš si pomoci, ale nemáš ráda nevychováné lidi.

Jeho vysoké tělo, které v malém krámku působí ještě větším dojmem, sebou škubne a prudce se otočí, hluboce oddechuje a snaží se uklidnit. Vypadá to, jako by si právě uvědomil, kde se nachází a že tu není sám.

"Ehm, dobrý den?" Jeho hluboký chraplák zasáhne tvé tělo plnou silou. I když nevidíš jeho tvář a ani pohled, cítíš se jako pod rentgenem. "Moment, vybírám... Nebo nemohla byste mi pomoct?" S každým výsloveným slovem si hraje na jazyku a na tebe to působí zázračnou silou.

Stáhneš si vyhrnuté rukávy mikiny, jen abys tělo ochránila před husí kůží. Bohužel, se ti to nepodaří. Za tohle zima nemůže...

Rychle zatřepeš hlavou. Potřebuješ se probrat a to urychleně.

"Jistě, od toho tu jsem," upřímně se usměješ.

"Vím, že každá květina má svůj význam, potřebuji navázat kytici, která řekne omlouvám se, děkuji a jsi nadherná," úsměv se ti rozšíří na maximum.

Nevíš, jestli je to jeho hlasem, informovaností o tvé práci nebo jeho výzorem, který ti odhalil, když z hlavy stáhl kapuci.

Rukou si uhladí dlouhé neposedné hnědé vlasy a safírový pohled proniká do hlubin tvého těla. Abys vůbec mohla promluvit musíš několikrát polknout a tiše si odkašlat.

"Bude to pěkná kytice na schůzku pro vaši dívku," řekneš tichým hlasem a začneš se věnovat své práci. Snažíš se uklidnit třesoucí se ruce a ohňostroj, který v tobě vybuchuje.

Mlčky tě pozoruje a sotva mu podáš hotovou kytici, tak on tobě bankovku. Velkoryse mávne rukou a tím ti nechá vysoké spropitné. Tiše poděkuješ.

Zvedne pohled od tvé práce a široce se usměje a tím ukáže ďolíčky ve tváři.

"Je nadherná, uvidíme jestli se bude líbit i jí a nedá mi košem," usměje se.

"První schůzka?" Ptáš se zvedavě.

"Spíš pozvání, ale nevím, jestli to výjde," najednou ti přijde víc nervózní a o to víc i roztomilý.

"Nebojte, s mým výtvorem a vaším výzorem to nehrozí," snažíš se ho uklidnit, mírně se začervenáš, když ti dojde to, co jsi řekla.

"Tak to jsem rád," upřímně se rozesměje a natáhne k tobě ruku s kyticí, "tak kam si vyjdeme?"

Tak další let za námi. Doufám, že Vás nezklamal vážení cestující. Zítra očekávejte další. Máte přání s kým by měl být?
S veškerou úctou
PepsyColka.