Před třemi měsíci to bylo přesně pět let, co chodíš s mužem, který dlouho bojoval o Tvé srdce.

Je to přesně tři měsíce, co tě požádal o ruku.

Měla bys být šťastná, ale nejsi. Nevíš proč, ale máš pocit, že tenhle zásadní krok udělal protože se to od něj po tolika letech očekávalo.

Možná za to může fakt, že už dva měsíce je s kluky zavřený ve studiu a když přijde domů, tak se hádate a vyčítáte vše, co můžete.

Každá hádka s ním tě bolí a drtí tvé srdce. Přeci jenom stále ho miluješ, ale ty hádky tě ubíjí.

Ať už je po nahrávání... Nebo možná je to znamení, že je na čase jít dál... Vloudí se ti do mysli tahle domněnka.

V dálce uslyšíš své jméno a to tě vrátí z myšlenek. Zvedneš své tělo z nepohodlné židle a svižným krokem si to rázuješ do otevrených dveří.

~

Rozechvěle vystoupíš z taxíku na adrese, na které sídlí studio a kde tvůj snoubenec s jeho kamarády nahrává v pořadí už sedmé album. Víš, že nemá rád, když ho obtěžuješ při nahrávání, ale dneska musíš. Je na čase udělat další krok ve vašich životech.

Před dveřmi, nad kterými svítí velký nápis nerušit, se zhluboka nadechneš a setřeš slzy z tváře. Prudce je rozrazíš a pohled ti sjede na sedačku, kde na tebe překvapeně zírá několik páru očí. Vyhledáš ty nejhezčí.

"Co tady..." Ani ho to nenecháš doříct. Nevnímáš tón naštvaného hlasu, který se ti zabodne do bolavého srdce jako ta nejostřejší dýka na světe a ani hlas Liama, který se rozléhá z reproduktorů.

Tvé malé dlaně si najdou cestu za jeho krk a přitáhneš si jeho rty ke svým. Políbíš ho jak nejlépe umíš. Dáš do toho něžnost, lásku, ale i bolest, kterou v sobě ukrýváš až moc dlouho. Po hodné chvíli se odtáhneš a narovnáš tělo, které se chvěje jako osika při bouři.

"Musíme odložit svatbu." Řekneš rázným hlasem, který rezonuje po celé místnosti. Slyšíš zalapání po dechu. Nevěnuješ mu pozornost - Harry a Naill budou muset počkat. Právě teď se utápíš v bouřkových mračnech, ze kterých asi začne brzo pršet.

"Zlato, vím, že nám to teď neklape, ale to se změní, já-já tě miluji. Neopouštěj mě." Zajíká se a první kapky z jeho mraků se spouštějí po krásné tváři s několika denním strništěm. Tohle jsi nechtěla. Takhle ne...

"Loui, prosím, neplakej." Vzlykáš a otíráš jeho slzy. "Miluji tě, tak moc, nikdy bych tě neopustila. I když jsme se teď oba chovali jako idioti. Jenom nechci ve svatebních šatech vypadat jako velryba..." Směješ se i přes slzy. Tvé tělo je nabito hormony a ty nevíš, jak se s nimi vypořádat. Jedno víš jistě - jsi šťastná.

"Och," vypadne z něj jenom. Jeho tělo se sesune ze sedačky dolů a velké ruce objímájí tvůj útlý pas, "už teď tě miluji nadevše, TJ." Šeptá k plochému bříšku, na které sází drobné polibky.

"TJ?" Zajímá se pobavený hlas Harryho.

"Jistě, Tommo Junior." Odvětí mu s úsměvem, který ukazuje jak moc je šťastný.

Tak a další je tu... Uzavírá nám celou pětinu. Po tomhle díle čekejte jeden bonusový a pak letíme zase dál. :)
Teď bych vážně ocenila nějakou zpětnou reakci. :) Vidím, že čtete tyhle imagine, ale chtěla bych znát váš názor. Klidně i do zprávy. ;)
Děkuji moc,
PepsyColka ♡