7. kapitola

Marek Horský (26), milenec milionářky Sandry Karhanové (39), má na kontě další skandál. Včera, v časných ranních hodinách ho zadržela dopravní police, když se řítil pražskými ulicemi rychlostí vyšší než 100 km/h. Při dechové zkoušce nadýchal 1,56 promile. Navíc u něj bylo nalezeno větší než malé množství omamných látek.

Simona složila noviny a podala je zpět kolegyni.

„Vůbec ho neznám," zavrtěla hlavou. „Na televizi skoro nekoukám."

„Ale musíš uznat, že je k nakousnutí. Ten, kdyby měl lepšího manažera, tak udělá kariéru i v Hollywoodu."

„Tak na téhle fotce zrovna moc k nakousnutí není. Vypadá spíš jak bezdomovec. Jestli si vzpomínám, jednou jsem ho viděla na charitativním plese a odjížděl domů nalitej."

„Tys ho viděla? Jako fakt naživo? Jakej je?" kulila kolegyně oči a mávala jí před očima fotkou z novin.

„Nevěnovala jsem mu moc pozornost. Měla jsem jiné starosti," odpověděla Simona klidně, což Andrea nedokázala pochopit, Kdyby ona byla v jedné místnosti s Markem, měla by jen jednu starost.

Simona se jen usmívala. Také měla jen jedinou starost. Jak se uživit a nezadlužit se. Proto jí hned po skončení směny začala další. K několika klientům docházela do bytu, jako součást její práce a k několika chodila soukromě. Na nedostatek zákazníků si nemohla stěžovat. S nárůstem počtu lidí pracujících na počítači, narostl i počet těch, kteří byli ochotni dobře zaplatit za to, že je zbavila bolesti páteře. Některé zákazníky měla raději, jiné méně, ale vybírat si nemohla. Její nejmilejší zákaznice byla Helena, ale od té jediné si nebrala žádné peníze. Nejoblíbenější platící zákazník byl šéf jakési počítačové firmy, který se choval, narozdíl od jiných lidí na podobných pozicích, neuvěřitelně mile. Ráda také navštěvovala jednu spisovatelku, která trpěla strachem z otevřených prostor a téměř nevycházela ven. Byla to starší paní, která kdysi dávno procestovala celý svět a bavila Simonu často neuvěřitelnými historkami. Simona jí na oplátku vyprávěla historky ze svého života. Ty už bohužel nebyly tak zábavné.

***

Marek Horský se podíval na fotku v bulvárním časopise. Vůbec na nic si nepamatoval. Nevěděl, kde byl, ani kdo je ta holka vedle něj.

„Kvůli tvé nespolehlivosti jsme přišli o další práci," vytrhl mu Jakub časopis z ruky a hodil jej vztekle na stůl.

„Co si stěžuješ? Platím tě snad málo?" odpověděl Marek vztekle.

„Kdo ví, jak dlouho se v tom seriálu udržíš? Ten film mohl být hit, ale ty přijdeš na kamerové zkoušky pod obraz a ještě pozdě, protože jsi hobloval manželku produkčního."

„Slíbila, že tu roli dostanu, ale v posteli nestála za nic," ušklíbnul se Marek.

„Bylo by to vtipný, kdyby se mi nechtělo spíš brečet," zamračil se Jakub, „Netvrď mi, že je to kvůli Renatě. Už je to dva roky."

„Víš o tom hovno!"

„Vím o tom dost. Podváděla tě s každým, kdo se namanul a ty si myslíš, že jí to teď nějakým způsobem vracíš. Myslíš si, že dorovnáváš účty, ale tý je to úplně jedno. Má svůj život a ty ji nezajímáš."

„Drž hubu!" zařval Marek a měl chuť mu ji rozbít, jenomže to už párkrát zkusil a nikam to nevedlo. Jakub byl jediný na koho při rvačce prostě neměl.

„Ne, někdo ti to musí říct."

„Nic, co bych nevěděl."

„Nechováš se tak," řekl Jakub o dost mírněji.

Marek se posadil na gauč a svěsil ruce do klína. Věděl, že má Jakub pravdu, ale nechtěl to poslouchat.

„Musíš se jít léčit," naléhal Jakub už po několikáté.

„Mám to pod kontrolou. Můžu přestat kdy budu chtít."

„Výborně, řekl bych že právě teď je na to ta pravá chvíle," řekl Jakub a odešel Nechtěl nechávat Marka samotného, ale musel aspoň trochu napravit škody, které Marek napáchal svým nezodpovědným chováním.

Marek se pár dní držel. Byl spokojený sám se sebou. Každý den šel brzy spát, brzy vstával, chodil běhat do přírody a pil bylinkové čaje. Jakub nemohl věřit svým očím, když ho o týden později navštívil.

„Vypadáš bezvadně. Dal ses neuvěřitelně dohromady. Snad tě potěší tohle," podal mu filmový scénář. „Je to romantická komedie, ale četl jsem to a jsem si jistý, že bude mít úspěch. Ženský tě budou zbožňovat."

„Chápu, teď zrovna si asi nemůžu moc vybírat," sáhnul po scénáři a zběžně jej prolistoval „Kdo bude hrát Valerii?"

„Role ještě nejsou obsazené, ale režisér Hradečný mi mezi čtyřma očima sdělil, že má v užším výběru šest hereček."

„Kolik herců má na Filipa?"

„To mi neřekl," zavrtěl Jakub hlavou, „ale teď jsi v takové formě, že by ses divil, kdybys to nedostal."

Marek o tom pochyboval, ale o pár dní později, po čtené a kamerové zkoušce, měl roli v kapse.

Tohle byl ten nový začátek, který nutně potřeboval. Už několik týdnů neměl alkohol ani kokain a cítil se skvěle. Herečku, která dostala roli Valerie dobře znal a byla mu sympatická. Docela se na ten projekt těšil.

Filip měl být sportovec, a tak Marek dostal trenéra a trávil každou volnou chvíli v posilovně. Jakub doufal, že mu to vydrží, neměl však důvod o tom pochybovat.

Začátkem května, když se celý štáb přesunul do jižních Cech, byl Marek ve své vrcholné formě.

V určenou hodinu přišel na plac. První natáčecí den mohl začít. O chvíli později se ukázala i představitelka Valerie. Marek ztuhnul. Nechápal dvě věci. Proč byla role Valerie přeobsazena a proč mu to nikdo neřekl?