31. kapitola

Bylo jí jasné, že se ji Marek pokusí kontaktovat, a tak poprosila Jirku a pár jeho kamarádů, aby byli na telefonu a pro jistotu se sem tam ochomýtali i kolem chalupy.

Nemýlila se, Marek přišel hned druhý den ráno, ale Helena ho, přes zamčené dveře, poslala pryč. Volal jí, psal textovky, ale na nic nereagovala. Zablokovala si ho na všech sociálních sítích i na telefonu. Nebyla zvědavá na nějaké výmluvy.

Myslela si, že ji to za pár dní přejde, ale spíš ji to bolelo ještě víc. Z rozchodu s Davidem se oklepala téměř okamžitě, a to spolu byli tři roky.

Nechápala, jak se do něj mohla za tak krátkou dobu, tak zamilovat a vyčítala sama sobě, že si ho nedržela od těla, když si to tolikrát přísahala. Byla hloupá, naivní a důvěřivá a doplatila na to. Nedokázala se svěřit ani Simoně. A právě, když byla rozhodnuta zanevřít do konce života na všechny chlapy, vzpomněla si, že je jeden, který ji nezklamal.

Utřela si slzy a vyťukala Danielovo číslo.

***

Marek věděl, co způsobí dřív, než to vůbec vyslovil, ale neměl na vybranou. Nemohl riskovat. Kdyby se Martina a Petr dozvěděli, že s Helenou chodí, dali by jim to pěkně sežrat. Martina by si na Heleně smlsla hned na místě a druhý den by toho byl plný bulvár. Další, pravděpodobnější varianta byla, že by jim Marek oběma roztřískal držky a druhý den by toho byl nejen plný bulvár, ale měl by na krku jejich kamarádíčky, žalobu, konec kariéry a zničil by Heleninu pověst.

Spoléhal se na důvěru mezi nimi a na to, že to Helena pochopí. Její reakce ho však překvapila. Pomalu mu docházelo, že na tohle asi omluva stačit nebude, ale chtěl jí to aspoň vysvětlit. To ovšem nebylo tak snadné.

Nemohl však sedět s rukama v klíně, musel jednat.

Svěřit se Jakubovi nebyl ten nejlepší nápad. Než stačil dokončit vyprávění, dostal pěstí.

„Tak jo, zasloužím si to," křičel Marek, „ale aspoň ty mě vyslechni."

„Zkus to," zavrčel Jakub.

Marek se posadil do křesla a snažil se, pokud možno bez emocí vyprávět, proč to vlastně udělal.

„No dobře. Chápu, co tě k tomu vedlo a že jsi neměl moc času vymýšlet něco jiného, ale pořád je to dost špatné. Jak myslíš, že se asi Helena cítí. Nejradši bych teď hned jel za ní a vysvětlil jí to, ale tohle si budeš muset vyžrat sám."

„Mám plán. Budu však potřebovat tvou pomoc. Chci, abys zajel za Helenou a aspoň se ujistil, že je v pořádku. Řekni jí, že pracuju na tom, aby už byl jednou provždy pokoj."

„To by nepomohlo, ale možná bys měl zajet za Simonou," navrhl Jakub lepší řešení.

„Díky, máš to u mě."

„Jo, já vím. Moc by mě zajímalo, co chceš dělat? Jak chceš udělat tu tlustou čáru za minulostí?"

„To nech na mně," řekl Marek spíš pro sebe. Potom se rychle rozloučil a jel za Simonou.

U Simony se bohužel dozvěděl, že Helena odjela s rodiči na dva týdny do Chorvatska. Nicméně ho vyslechla a slíbila mu, že jí napíše.

„Stačí krátká zpráva, že jsem tu byl, a že se snažím, aby se podobná věc už neopakovala," vysvětloval naléhavě Marek.

„Copak o to, já jí to vzkážu, ale nevím, jak uspěju. Jsem však zvědavá, jak uspěješ ty. A teď nemyslím s Helenou."

„Drž mi palce," vzdychl Marek a vydal se zpět do Prahy.

***

Nenáviděl to, ale neměl jinou možnost. Bulvár mu tolikrát uškodil, že bylo možná jen dobře, aby mu teď pro změnu pomohl. Vybral si toho nejbezohlednějšího novináře. Který byl ochotný zveřejnit kdejakou lež.

„Proč bych to měl dělat?" ucedil Rosťa Strnad. Moc dobře si uvědomoval sílu bulváru a svoji moc. Nevěděl, proč by někomu prokazoval jen tak laskavost.

„Nehledě na to, že mi to tak trochu dlužíš, myslel jsem, že by sis rád vyřídil účty s Robertem."

„Co má Robert společného s tím tvým případem?"

„Děláš si legraci? Ty to přece musíš vědět ze všech nejlíp. Kdo má asi pod palcem všechny dealery? Prostě potřebuju, aby mi Monika a Pavel dali pokoj a ostatní pokud možno taky."

„Takže jim chceš jen tak trochu podráždit nervy?"

„Přesně tak. Potřebuju, aby měli svých starostí dost a někdo jako já je přestal zajímat."

„Hmm, tak to by šlo a co mi nabízíš ty?"

„No, jestli chceš něco fakt exkluzivního, tak pošli někoho ve čtvrtek k Robertovi na tu jeho valnou hromadu, jak on tomu říká."

„Proboha proč?"

„Asi proto, že nakonec skončí všichni na jedné hromadě," ušklíbl se Marek.

„Dobře, někoho tam pošlu, ale doufám, že to bude stát za to, jinak na tebe kašlu."

„Bude to stát za to, slibuju. Teda snad."

Marek se rozloučil a pospíchal pryč. Ten den ho čekaly ještě dvě schůzky. Další na řadě byla Veronika.

***

„Byl jsi skvělej, Richarde," zavrněla Veronika jako kočka. „Přišel jsi za mnou nebo jdeš na tu schůzi investorů?"

„Oboje, pusinko," odpověděl starší podnikatel.

„Prosím tě, mohl bys využít svoje konexe a najít mi nějaký lepší džob?"

„Proč? Lepší práci bys hledala těžko."

„Pche, to si myslíš," odfrkla si Veronika. „Robert je na mizině. Už pár měsíců nám neplatí. Jestli s ním děláš nějaký obchody a dluží ti nějaké peníze, tak by sis měl případné investice rozmyslet. Vlastně bych ti doporučovala, aby sis případný dluh vybral, dokud má ještě z čeho platit," vysvětlovala Veronika a tvářila se vážně. Ještě ani nedomluvila, když jí pípnul mobil.

Chvíli přejížděla prstem po obrazovce a pak zvolala: „No prosím, co jsem říkala. Už je to i v novinách," obrátila mobil k Richardovi.

Kontroverzní podnikatel Robert P. (38) má vážné finanční problémy. Slečna M a pan P, kteří se pohybují v jeho blízkosti, nám tuto zprávu sice nepotvrdili, ale ani nevyvrátili. Mnoho podnikatelů se nyní bojí o své investice.

„Mělas pravdu," třeštil oči Richard. „Píšou, že není schopen uspokojit pohledávky a dlužníci mu klepou na dveře."

„Nechápu, jak to Robert dokázal půl roku tajit," řekla Veronika zamyšleně a začala se oblékat.

Richard už byl oblečený. Stihl to během vteřiny a okamžitě začal telefonovat všude možně.

„To je průser! Varuj i ostatní. A pozítří mi brnkni, myslím, že bych pro tebe něco měl."

„Díky, brnknu," poděkovala Veronika, ale Richard už ji neslyšel.

***

Rosťa pochyboval, že ho ještě něco překvapí a zrovna tak nevěřil Markovi, že ta věc stojí za to, když si ale přehrál video, které tajně natočil jeho zdroj, změnil názor.

Běžná schůze se zvrtla v bojiště, na kterém se investoři dožadovali svých peněz, Robert, který měl v sobě hned několik drog, ujišťoval přítomné, že jsou to všechno jen fámy, načež spustil podle původního plánu připravenou prezentaci. Ani ta se nepovedla. Někdo, kdo s ním měl nevyřízené účty, místo ní spustil Robertovy orgie s několika muži, z nichž někteří seděli v sále. V tomhle ovšem už Marek neměl prsty.

Rosťa neváhal a podělil se o materiál se všemi kolegy, kterým dlužil protislužbu. Když články vyšly v několika novinách najednou, nedalo se tak zjistit, kdo to vlastně všechno začal.

Marek byl spokojený. Tu jednodušší část plánu měl za sebou. Ta složitější část byla, získat zpátky Helenu.