30. kapitola

Tu noc se milovali ještě jednou. Marek přespal u Heleny, ale probuzení v jedné posteli bylo trochu rozpačité.

„Co budeme dělat?" zeptal se, když otevřel oči a viděl, že Helena už je vzhůru.

„Hmm, máme několik možností. Můžeme předstírat, že k ničemu nedošlo, a dál se zdravit přes plot, jako slušní sousedé."

„Tuhle možnost si škrtni."

„Nebo mužeme zůstat přátelé a občas si trochu užít."

„Pochybuji, že by ti to vyhovovalo. Něco mi říká, že na tohle nejsi. Takže mám pro tebe třetí řešení."

„Jaké?"

„Zkusíme se trochu lépe poznat a necháme tomu volný průběh. A možná by bylo fajn, kdybychom se po tu dobu nesháněli po nikom jiném."

„Souhlasím," odpověděla Helena, ale znělo to dost váhavě.

Marek dobře věděl proč. Chvíli se jen díval do stropu, ale věděl, že nemá cenu se tomu tématu vyhýbat.

„Vím, na co myslíš. Včera jsi mi řekla, že ses rozešla s Davidem kvůli jeho alkoholismu a teď se asi ptáš sama sebe, proč by sis měla něco začínat s feťákem?"

„Tak to je naprosto přesné. Promiň."

„Netvrdím, že to, co se můžeš o mně dočíst, je lež, ale kdyby byla pravda úplně všechno, tak už jsem nejspíš mrtvý. Například jsem si nikdy nic nepíchal, a přitom skoro u každé mé fotky je fotomontáž s injekční stříkačkou. Moje závislosti byly alkohol, kokain a bohužel hlavně gambling. Což dneska považují za větší hloupost než ten kokain.

Měl jsem hodně holek a taky pár chlapů, ale protože nejsem úplný idiot, tak jsem se chránil. I když přiznávám, že to bylo spíš kvůli tomu, abych zabránil paternitním sporům než pohlavním chorobám. Nicméně to fungovalo, v léčebně mi dělali testy úplně na všechno a jsem čistý."

„V léčebně?" Něco o tom četla, ale chtěla to slyšet od Marka.

„Hned se k tomu dostanu. V srpnu jsem prohrál velkou částku peněz, co velkou – astronomickou. Přišel jsem o byt a měl jsem přijít i o auto, a to jsem fakt miloval víc než všechny moje bejvalky dohromady. Vypil jsem láhev vodky, prohnal nosem půl kila koksu a dostal jsem ten šíleně skvělý nápad vzít ho na poslední projížďku. Já byl na šrot a auto skončilo taky na šrot. Jak jsem přežil, to si vůbec nepamatuju. Jakub mi dal nůž na krk, buď se půjdu léčit, nebo dá ode mne ruce pryč. To bylo jediné, z čeho jsem měl skutečně strach. Zatím co jsem byl v léčebně, koupil Jakub tu sousední chalupu, abych mohl vypadnout z Prahy. Začátky byly těžké, to přiznávám, ale teď už bych neměnil. A nejen kvůli tobě. Rok jsem neměl vůbec žádný alkohol, ani malé pivo a žádné drogy. Vůbec mi to nechybí a chci, aby to tak zůstalo. Takže teď víš o mě úplně všechno a rozhodnutí nechám na tobě."

„Děkuju," zašeptala Helena, přitulila se k němu a políbila ho.

„To mi nemůžeš dát jen tak pusu. Hned se chci s tebou znova milovat," varoval ji Marek.

„Vždyť já ti nebráním."

***

Simona měla pravdu. Být celebrita mohlo pomoct i dobré věci. Marek o tom dlouho přemýšlel, ale pak si řekl, že je jeho život stejně neustále veřejně propírán, a tak neuškodí, když někdo řekne pravdu. Jakub ho za ten nápad dokonce pochválil.

Roman udělal profesionální stránky, kde mohli zájemci vidět jeho skutečný život a případně poslat nějaké peníze na podporu týraných koní. Lidé se tak mohli dozvědět o životě na vesnici, o tom, jak začínal od nuly, jak se učil zatloukat hřebíky a renovovat nábytek a jak zahradničil. Byly tam i rozhovory s Lenkou o tom, co dělá pro koně. Akorát vztah se Helenou se zatím rozhodli držet v tajnosti, i když bylo jasné, že ne na dlouho.

Lidé mu většinou fandili, ale dostal i dost hejtů a nadávek, proč žebrá o peníze, když má miliony.

Začátkem srpna skončilo natáčení pohádky a sotva si Marek trochu oddychl, přijel jiný štáb, který se pro změnu nastěhoval přímo k němu do chalupy, a pustili se do natáčení dokumentárního pořadu Zelený život. Ten mapoval osudy lidí, kteří dali přednost venkovu před městem. Ačkoli pořád ještě nebyl ve vysílání, měl ohromnou propagaci, a z Markových fotek u koní nebo z videí na kterých opravoval starý stůl, fanynky doslova šílely.

Helena si mnohokrát gratulovala, že není chorobně žárlivá, přesto to byl pro ni test důvěry.

Její vztah s Markem byl nádherný. Neustále jí dokazoval, že to s ní myslí vážně, a i když ho o to nežádala, seznámil se s jejími rodiči. Ovšem jakýkoli dotaz na jeho vlastní rodinu, okamžitě smetl pod stůl. Jednou, ve slabé chvilce, přece jen přiznal, jak to s nimi je.

„Od deseti let jsem hrál v Periferii. Za tu dobu jsem vydělal miliony, ze kterých jsem neviděl ani korunu. Jakmile mi bylo osmnáct, okamžitě jsem vypadnul z domu a odřízl jim veškerý přístup k mým účtům. Hodně mi tenkrát pomohl právě Jakub. Poprvé jsem ochutnal svobodu, nemůžeš se divit, že jsem se choval jako utržený ze řetězu."

„Popravdě se nedivím," souhlasila Helena.

„Táta mě odepsal úplně a máma za mnou přišla, jenom když potřebovala nový kožich, auto nebo vuitonku. Jediný, s kým jsem měl stále dobré vztahy, byl mladší brácha Lukáš. V seriálu se sice neuchytil, ale občas hrál v nějaké té reklamě. Jenomže jednou jsem přišel domů a našel ho v posteli s Renátou. Navzdory tomu, co psal bulvár, Renáta nebyla moje životní láska, jen jsem s ní byl nejdéle, takže ne, nezlomilo mě to, ale bráchova zrada ano, protože jsem tak vlastně přišel o posledního člena rodiny."

Helena nevěděla, co na to říct, tak ho prostě jen pevně objala. Kdoví, jak by se v jeho situaci zachovala ona? Skutečně mu nemohla vyčítat jeho minulost.

A byli oba stejně naivní, když si mysleli, že ho jeho minulost jednou nezastihne.

***

Helena brzo zapomněla, jaké měla kdysi pochybnosti. S Markem byla šťastná. Částečné se nastěhovala do jeho domu a on zase do jejího. Bylo zbytečné neustále s sebou nosit kartáček na zuby a náhradní oblečení. Nepřestěhovala se však úplně, protože Markova kariéra prudce stoupala a on byl často v Praze.

Brzy se spřátelila i s Jakubem. Když ji občas přepadla žárlivost, vzpomněla si na to, že je právě s Jakubem, který ho ohlídá, a to i přesto, že se jí Marek svěřil s jejich malou epizodkou.

„Tak to se nesmím nechat zahanbit," smála se tenkrát. „Já jsem zatím Simoně nedala ani pusu."

„Tak si pamatuj, že chci být u toho," odpověděl Marek, ale nikdy k tomu nedošlo.

Helena s Markem seděli na terase jeho domu, grilovali večeři a užívali si poslední paprsky babího léta. Marek se smál nějakým jejím vtipům a hodil po ní plátek citronu, když zastavilo před vrátky luxusní auto, ze kterého vystoupila nohatá blondýna a dva chlápci v černém. Kdyby to neviděla na vlastní oči, myslela by si, že je to jako z nějakého špatného filmu.

„Dlouho ses neozval, zlato, vezu ti zboží," zaševelila blondýna, vrhla se na něj a úplně ignorovala, že tam sedí i Helena.

„Tak pojďte dovnitř, nebudeme tady projednávat obchody," zavrčel Marek, kterému to bylo očividně nepříjemné.

„Už jsem stejně na odchodu," vykoktala Helena a dala se na cestu domů. Kdyby mohla tak by utekla, jak nejrychleji by mohla. Brala by dokonce i to kolečkové křeslo, na kterém mohla celkem elegantně odjet, ale měla jen berle. Směšným, vrávoravým krokem se kousek po kousku vzdalovala a bohužel, při jejím pomalém transportu si musela vyslechnout smích a část rozhovoru.

„Co jsi na tom zapadákově, zhoršil se ti vkus," řekla Martina znechuceně.

„Kams dal oči, kámo?" smál se Pavel.

„To je jen sousedka. Snad si nemyslíte, že bych chodil s mrzákem."

Ano. Jeden z nás je mrzák, to je jisté. Já to však nejsem, pomyslela si Helena hořce a zabouchla za sebou dveře. V ten samý okamžik zabouchla i ty pomyslné dveře za jejich vztahem.