25. kapitola

Simona se na oslavu Romanových narozenin těšila. Jenomže věděla, že to rovněž znamenalo návštěvu tchána a hlavně tchyně.

Společně je tedy oslavili už den předem návštěvou luxusní restaurace a divadla, což byl kupodivu Romanův nápad. Hráli zrovna komedii Revizor, u které se hodně zasmáli a Simona načerpala dost energie na setkání s tchýní.

Od Vánoc se s ní už párkrát viděla a proběhlo to poměrně v klidu, ačkoli měla pokaždé pocit, že je to jen klid před bouří. Na chuť si nikdy nepřišly. Paní Vacková se držela jenom proto, že ji Roman důrazně upozornil, že nebude ve svém domě tolerovat nic, co by Simoně ublížilo.

„Klid, bude to v pohodě. Nováková vysmejčila barák od sklepa po půdu, jídla a pití je planá lednička, trávník je posekaný a počasí bude určitě skvělé," těšil ji Roman, když spolu leželi v posteli znavení milováním.

„Sním tabulku čokolády a budu se celý den usmívat," slíbila Simona. To ovšem ještě netušila, co ji čeká.

Auto zastavilo před domem a vystoupil z něj Karel Vacek, Libuše Vacková a... Anča!

„To Libuna," zabručel pan Vacek a hrnul se dovnitř.

„Já to přežiju," zašeptala Simona Romanovi, ve kterém se vařila krev.

„Dobře," odpověděl Roman a lehce ji pohladil po hřbetě ruky. „Užijme si to."

Nehledě na to, kolik měla matka s Ančou narážek, Roman a Simona byli jako perfektně sehraný tým. Na všechno přišli s odpovědí, která nakonec vyzněla v jejich prospěch.

Otec si pro jistotu opět zalezl s tácem chlebíčků k televizi.

Když však byli znovu sami, Roman už se neudržel.

„Je to moje matka a mám ji rád, ale tohle musí jednou provždy skončit. Věříš mi?" obrátil se na Simonu.

„Jistě, že ano," odpověděla bez váhání.

„Příští víkend ne, to by bylo moc brzo," uvažoval nahlas, „Ale na ten přespříští si najdi náhradní program. Potřebuju barák pro sebe."

„Co máš v plánu?"

„Ještě to musím promyslet."

Romanovi se to příčilo. Nebyl typ, co by se bouřil proti rodičům, ale když se toho neštítila matka, musel přitvrdit i on. A hlavně z toho potřeboval vynechat Simonu. Nemusel přemýšlet moc dlouho, než kápnul na tu pravou osobu.

Tereza byla jednou z lidí, kteří testovali hry, ale zatímco ve světě to byl lukrativní džob, tady byla ráda, že dostala hru zdarma a občas něco z reklam. Neměla žádnou práci, bydlela u matky, byla potetovaná od hlavy k patě a na hlavně nosila zelené dredy. Prostě dokonalá.

Když jí Roman vysvětlil, na co ji potřebuje, neváhala ani minutu. Měla jen jednu otázku.

„Za kolik?"

„No počkej, já myslel, že to děláš z dobroty srdce?" smál se Roman.

„No, to víš, normálně bych to udělala, ale teď se snažím prorazit ve filmu a chodím furt na ty castingy, a tak nemůžu brát žádný kšefty zadarmo," vykrucovala se Tereza.

„Jasně, neboj, nějaká stovka ti za to kápne."

„Stovka? Já mám teď velký náklady, Romíku. Vohoz, boty, mejkap a taky chci novou kérku," vypočítávala Tereza.

„Novou kérku? Ty máš ještě někde místo?"

„Jasně, že jo," odsekla. „To ti, ale nebudu ukazovat."

„Tak jo, pokud to dobře zahraješ, kápne ti z toho nějaká tisícovka, ne stovka."

„Že váháš. Lepší herečku bys nenašel. Já hrála ve školním představení muchomůrku."

To Romana dostatečně uklidnilo.

Šlo to skvěle, Roman ani nemusel lhát a hledat záminku, matka se pozvala sama. Docela se mu ulevilo, protože se mu vůbec nechtělo vodit ji za nos víc, než bylo nutné.

Matka přijela, tentokrát bez otce, poměrně brzo ráno.

„Ahoj," vítal ji Roman. „Udělám ti kávu, jestli chceš. A půjdu vzbudit Terezu. Včera to trochu přehnala s vodkou."

„Chtěl jsi říct Simonu, ne?" opravila ho matka.

„No... víš... Simona už tu není," ošíval se Roman. „Rozešli jsme se."

„To je mi líto, Románku," snažila se matka předstírat lítost, „ale ona stejně nebyla pro tebe. Najdeš si lepší."

„Už jsem si našel," rozzářily se mu oči. „Terezka je prostě úžasná. Naprosto výjimečná. Počkej, až ji uvidíš. Bude z ní herečka."

„Miláčku, kde mám čistý džíny!" ozvalo se z ložnice. O chvíli později se objevila Tereza v celé své kráse. Měla na sobě jen tenké bílé tílko, uvázané pod prsy na uzel a černá tanga. Tenká látka tílka odhalovala piercing v bradavkách a tanga jediné místo, které ještě nemělo tetování.

„Díky za kafe, lásko," usmála se na Romana, políbila ho, přičemž mu vrazila jazyk až do krku a bez ostychu si vzala hrnek kávy, který stál před jeho matkou.

„To je moje maminka, lásko," řekl Roman sladce, vrátil jí polibek a lehce jí přejel hřbetem ruky přes ňadra.

„Dobrý den, paní Vacková," pozdravila Tereza slušně, ale přitom nesundala ruce z Romanova těla.

„Slečno, nechtěla byste se třeba obléknout?"

„Chtěla," přikývla Tereza, „Ale když on Románek zapomněl vyprat."

„Promiň, Terezko, měl jsem toho moc. Vezmi si zatím ty šatičky, co jsem ti koupil."

„Tak jo, lásko. Udělej mi něco k snídani."

„Je báječná, viď?" otočil se Roman na matku, když Tereza odešla. „Je tak krásná a sebevědomá, nemůžu věřit, že si mě vybrala."

„No, Románku, Anča..."

„Prosím tě, Anča se nemůže Terezce vůbec rovnat. S Ančou bych nebyl, kdyby byla jediná a poslední na světě. To už bych byl raději s jejím bráchou, ten má aspoň pěknej zadek," zatvářil se vážně. V ten okamžik matce došlo, že s Ančou prostě nevyhraje.

„O co jsem přišla?" zašvitořila Tereza, zakroutila zadkem v minišatech, které zakrývaly zhruba tolik, co tanga a posadila se ke stolu. Nedůvěřivě se podívala na rohlík se šunkou, který ležel na talíři před ní. Chvíli se v tom vrtala, snědla kus šunky, rozdrobila rohlík, ale nakonec to odstrčila a zapálila si cigaretu.

Romanova matka se na protest rozkašlala, ale Roman s Terezou ji ignorovali a něco si šeptali.

„Jasně, že tě vezmu na nákupy, lásko, ale musíš řídit. Od té doby, co mě Simona denně nenapravuje, se to trochu zhoršilo," vysvětloval Roman.

„Zapomeň na svatouška Simonku, teď jsi se mnou. Ta ani nevěděla, jak tě pořádně udělat," ušklíbla se Tereza a jen tak mimochodem mu položila ruku do klína.

„Tak já půjdu," matka si odkašlala, aby na sebe obrátila pozornost. Počkala, až Tereza vyndá jazyk z Romanovy pusy a pokračovala: „Do mrazáku jsem ti dala dva králíky a slepici, tak s tím pak něco udělej a příště přijeď třeba za námi. Rádi tě s tatínkem uvidíme."

„Jasně, že přijedeme, viď, Románku," odpověděla Tereza. „Taťku jsem ještě neviděla."

„Přijedeme oba," slíbil Roman a matka s povzdechem odešla.

Divadlo, které sehrála Tereza týden na to u Romanových rodičů, bylo ještě lepší. Přijeli totiž odpoledne, takže se Tereza nemusela vyhýbat alkoholu. Sice skoro nic nevypila, ale opilou hrála naprosto dokonale. Prakticky všechno, co udělala, bylo nevhodné, od slovníku, přes obscénní gesta, až po flirtování s Romanovým otcem.

Roman si byl naprosto jistý, že teď už nechají Simonu na pokoji. Nemýlil se. Když o pár týdnů později oznámil, že se k sobě vrátili, ukápla paní Vackové slza.