1. kapitola

Helena vstoupila do komory a málem se přerazila o prázdné láhve. Světlo opět nesvítilo. Zřejmě nějaký problém s drátkem, protože jakmile našroubovala novou žárovku, pokaždé hned praskla.

„Sakra," zaklela tiše, uložila sportovní luk na své místo a šla do koupelny. Osprchovala se, oblékla si noční košilku a vklouzla k Davidovi do postele.

Všechna ta opatrnost byla naprosto zbytečná. Davida by nevzbudilo, ani kdyby si na plné pecky pustila metal. Byl opilý. Už zase. Zavřela oči, a přemýšlela, co jí zase ráno naslibuje.

Těšila se na něj. Když šli ostatní po závodech slavit, ona jediná pospíchala domů. David ji ujišťoval, že nepůjde spát, dokud se nevrátí, ale hluboko uvnitř věděla, že je to spíš jen přání. Obrátila polštář studenou stranu nahoru a vzpomínala na jejich začátky.

Kdysi dávno, před třemi lety, když ji dobýval, psal zamilované textovky, udělal by nemožné, aby mohl být s ní, byť jen pár minut. Myslela si, že je to ta pravá romantická láska, po které každý touží. Po Davidovi jely všechny holky, ale vybral si ji. Prý se mu líbila její postava, což bylo docela legrační, protože poslední kluk ji právě opustil kvůli tomu, že byla moc svalnatá.

„Je trapný, když má holka větší bicepsy než já," řekl tenkrát. Dokonce chtěl, aby se vykašlala na lukostřelbu. Poslechla ho tak napůl a vykašlala se na něj.

To David byl úplně jiný. Neustále jí opakoval, jak je krásná, povzbuzoval ji v tom, co dělala. On sám nebyl žádný větroplach, vždy měl vše řádně rozmyšlené Nemohla se na něj zlobit, ani když po několika měsících nechal vejšky.

„Já na to prostě nejsem, zbytečně zabírám místo intelektuálům. Mám dvě zdravý ruce, nechápu, proč bych měl ztrácet čas někde v posluchárně," vysvětloval a znělo to naprosto logicky. Až na ty ruce, protože si našel dobře placené místo v nějaké IT firmě a ruce potřeboval akorát na klávesnici a myš.

Nicméně postarat se uměl a brzy sehnal malý byt, do kterého se s Helenou nastěhovali. Víkendy trávil lezením po skalách, ke kterému přivedl i ji.

„Našel sis mě, protože máme chalupu kousek od Prachovských skal," škádlila ho často. Nebyla to však pravda, když se seznámili, ještě o tom nevěděl. Ovšem byl to velmi příjemný bonus.

Horolezectví Helenu bavilo a byla v něm dobrá. Její bicepsy, vytrénované z lukostřelby, konečně našly uplatnění. Rychle zapadla do party, a i když byla nováček, nezůstávala nijak pozadu. David jí otevřel úplně nový svět, nebylo možné ho nemilovat.

Snažila se vzpomenout, kdy skončilo to krásné a začaly jeho problémy s alkoholem. Tvrdil, že to bylo od té doby, co ztratil práci a musel vzít zavděk podřadnějším místem skladníka, ale Helena si byla jistá, že to začalo už dřív.

Nikdo z horolezců ani z lukostřelců nebyl pochopitelně abstinent, ale většinou věděli, kolik snesou a kdy přestat. Ne tak David. Zatímco ostatní už měli dost a šli spát, on zůstával jako poslední. Nikdy nedokázal odejít od načaté láhve. Jeho opice byly nejprve zábavné, později trapné a nakonec protivné.

David hlasitě zachrápal a Helena se na něj znechuceně podívala. Měla pocit, že je ve dvaadvaceti příliš mladá na to, aby usínala a probouzela se vedle opilce. Určitě se ráno zase bude dožadovat sexu, napadlo ji a otřásla se. Další věc, která byla kdysi nádherná, zmizela a zbyly z ní jen vzpomínky. Usínala s myšlenkou, zda ji ještě někdy příjemně překvapí. Zda se vůbec někdy změní, ale už v to nedoufala. Byl čas sbalit si věci a odejít dřív, než ho začne nenávidět.

***

David se probudil s bolestí hlavy a vyprahlými ústy. Helena stále spala. Včera na ni chtěl počkat, ale pak si otevřel k filmu láhev červeného a dál... vlastně už nevěděl.

Díval jsem se na film, pak přišla Petra z pátého patra a přinesla flašku vodky, rozpomínal se. Smrděla jak parfumerie, řekl jsem jí, ať si dá sprchu, pak jsme... Sakra, kde je ten kondom, musím se ho zbavit. Nadzvedl peřinu, našel kondom a pak ještě jeden. Tiše se vyplížil do koupelny. Poté, co se zbavil usvědčujících důkazů, si dal dlouhou sprchu, pečlivě si vyčistil zuby, hodil na sebe čisté oblečení a vrátil se do ložnice.

Podíval se na Helenu, jak leží na posteli, a zdála se mu naprosto dokonalá. Dlouhé štíhlé tělo, nikde žádné tukové polštářky, malá, ale hezky tvarovaná prsa, dlouhé vlasy, skoro černé, a k nim světle modré oči. Zvláštní kombinace. Vypadala jak antická bohyně. Byla tak perfektní, až to bylo k nevydržení. Není divu, že si občas musel užít s normální holkou.

Petra rozhodně dokonalá nebyla. Zrzka, pěkně načechraná, velký kozy i zadek, věčně nadržená, chlastala první ligu a mluvila jako dlaždič, ale aspoň s ní mohl být sám sebou. Helenu miloval, ale občas potřeboval své malé únikovky. Petra byla jedna z nich, ale ne jediná.

Musím jí to nějak vynahradit, pomyslel si a lehce ji políbil na tvář. Protáhla se jako kočka a otevřela oči.

„Jak jsi včera dopadla?" zeptal se a posadil se na kraj postele.

„Byla jsem čtvrtá," odpověděla zklamaně.

Jasně, dokonalá bohyně Artemis se spokojí jenom s prvním místem. „Příště to bude lepší," snažil se ji ukonejšit.

„Pojedeš se mnou?"

„Řekni mi, až budeš vědět, kdy přesně to je. Ale možná bychom mohli udělat něco mnohem dřív. Nechceš jet na víkend na chalupu? Jen my dva. Zalezeme si, zajdeme si na večeři, opečeme si buřty."

„To zní nádherně," zatvářila se překvapeně. „Chceš odjet hned?"

„No, můžeš se nejdřív obléknout," usmál se a pohladil její antracitové vlasy.

Helena byla připravená během několika minut. Byla snad tohle ta změna, ve kterou doufala? Vypadalo to tak.

Cestou na chalupu sršel David vtipem a dobrou náladou, mluvil o vyhlídkách na lepší práci a dokonce se jí vyptával na závody.

Když zastavili před chalupou, vytáhla nedočkavě z batohu klíče. Ruku v ruce běželi do podkrovní ložnice a skončili v posteli dřív, než vůbec otevřela okenice. Ráno se jí ta myšlenka zdála ještě odporná, teď však měla pocit, že nic lepšího nikdy nezažila. O něco později mu položila hlavu na rameno a stulila se v jeho náručí.

„Zajdeme si na lehký oběd do té nové zahradní restaurace a pak dáme tu skálu za rybníkem?" navrhnul David.

„To zní jako bezvadný plán," usmála se Helena a natáhla se pro oblečení.

V zahradní restauraci si dali čerstvý salát s kuřecími kousky a láhev minerálky a ke skále se vydali pěšky. Byl to jen kousek. Než si uvázali popruhy, ani nevěděli, že měli nějaký oběd. Výstup na skálu už měli mnohokrát natrénovaný, přesně věděli, kam dát ruku, kam nohu a kdy pomoct tomu druhému. Na vrcholu udělali pár fotek krajiny a několik selfíček a pomalu slanili dolů. Večer si udělali na zahradě táborák a opekli buřty a když se snesla úplná tma, šli se podívat ke slepému rameni Jizery na hejna světlušek. Helena si ani nepamatovala, kdy jí bylo naposled tak krásně.

„Pojď ke mně, rusalko," přitáhl si ji blíž a políbil ji. Zabořil prsty do jejích vlasů a lehounce přejel jazykem její rty. Pokoušela se o ni lehká závrať. Takhle nádherně ji snad nikdy nelíbal. Možná na úplném začátku, před třemi roky, a ani tím si nebyla úplně jistá. Doslova se rozpustila v jeho objetí, nechala mu úplnou nadvládu, jenom doufala, že nepřestane. To však on neměl v úmyslu. Naopak, přitiskl ji k sobě ještě pevněji a vsunul špičku jazyka do jejích úst. Jen trochu, jako kdyby prozkoumával dobyté území. Helena vydechla vzrušením, to Davida ještě více povzbudilo.

„Chutnáš skvěle," zašeptal.

„Chceš se vrátit?"

„Na to už je pozdě," zavrtěl hlavou a položil ji do trávy.

Ráno pokračovalo stejně krásně, jako byl celý předchozí den. Posnídali na terase a po obědě se vrátili domů.

„Můžeme si to příští týden zopakovat?" zeptal se David po příjezdu do bytu a vrhnul na ni prosebný pohled. „Musíme využít krásné počasí."

„To by bylo fajn," souhlasila Helena. „Vyjedeme už v pátek večer, co ty na to?"

„Už teď se těším," přikývl a bylo rozhodnuto.

David se držel celý týden. Chodil domů včas a ve středu vzal Helenu do kina. Nebyla to žádná výjimka, rád se s ní chlubil na veřejnosti. Neexistovala osoba mužského pohlaví, bez ohledu na věk, která by se za ní neotočila. Lichotilo mu, že právě on má tak nádhernou holku. Jenomže občas to bylo k zbláznění.

V kině vybral romantickou komedii. Sám je nemusel, ale věděl, že jí udělá radost. A také ano, tetelila se blahem a nepřestávala se usmívat.

„Nachos nebo popcorn?" dal jí na výběr.

„Popcorn," odpověděla po krátkém zaváhání.

„Jo, a pak mi budeš celou dobu ujídat nachos."

„To nejspíš ano," připustila.

David teatrálně vzdychnul, koupil pití, nachos a popcorn a šli se usadit do sálu.

„Pavlína říkala, že budou přijímat v jejich firmě. Chtěl bych to zkusit."

„Pavlína?" zamyslela se Helena. „To je ta, co si vzala toho Japonce? Neměla náhodou nějaký spor s tvým bývalým šéfem?"

„Jo, to je ona. Byla by to docela legrace pracovat pro konkurenci, a hlavně budu mít zase pořádný peníze."

„V tom skladu je tě škoda," pohladila ho Helena po ruce a opravdu z celého srdce doufala, že tu práci dostane. Věci by se snad konečně urovnaly. David by znovu získal sebevědomí a přestal by se utápět v alkoholu. Všechno bylo na dobré cestě.

„Mám pořád hlad. Snědla jsi skoro všechno nachos," prohlásil David po filmu.

„Tak co budeme dělat?" pokrčila Helena rameny a zatvářila se nevinně.

„Půjdeme na talířky?"

„Nečekáš, že odmítnu, že ne?"

„Naopak. Doufám, že neodmítneš, protože mám děsnou chuť na sushi."

O víkendu by to asi tak snadné nebylo, ale uprostřed týdne dostali v running sushi dobré místo a David začal hned zaplňovat stůl různobarevnými talířky.

„Nemusíš to sníst všechno," smála se Helena.

„Tobě se to mluví, ty ses nacpala nachos. Mými nachos," odpověděl a věnoval jí svůj nejlepší rošťácký úsměv. Jeho úsměvu Helena nikdy nedokázala odolat, stejně jako nedokázala odolat pokušení, dotknout se jeho světlých vlasů, které se pokaždé nějakým zázrakem samy seskupily do rošťáckého rozcuchu.

V pátek odjeli znovu na chalupu. V sobotu ráno se setkali s přáteli a udělali si výlet na Špičák. Počasí na lezení se vydařilo úplně dokonale. Odpoledne se všichni zastavili v nedaleké hospůdce a David zůstal u jednoho piva.

„Chci mít večer čistou hlavu," pošeptal jí a spiklenecky na ni mrknul.

„Nejsi z toho lezení unavený?" zeptala se.

„Já? Nikdy!" kasal se a Helena trochu zčervenala.

Neděli strávili spolu. Vstali brzy ráno, zašli do lesa, který byl hned za chalupou, na borůvky a Helena upekla koláč, který s sebou vzali zpátky domů. Po víkendu si už byla naprosto jistá, že jsou jejich problémy minulostí.

Ulevilo se jí a mohla se znova soustředit na učení. Mrzelo ji, že kvůli Davidovi zanedbávala školu.

„Máš přece prázdniny," divil se, když ji našel s hlavou v knihách.

„Už nejsem na střední," zasmála se. „Sice jsou prázdniny, ale tohle se prostě musím naučit, za pár měsíců se mi to bude hodit."

„Za pár měsíců bych to zapomněl," mávl David rukou a pak dodal: „Jdu na ten pohovor. Nevím, kdy se vrátím."

„Držím palce," podívala se na něj povzbudivě. David ji políbil do vlasů a odešel. Helena odložila na chvíli knihy a pustila se do přípravy jeho oblíbeného jídla. Věřila, že večer budou mít co slavit.

***

„Od září můžu nastoupit," hlásil David sotva vešel do bytu.

„Věděla jsem, že to bude pro tebe hračka," skočila mu Helena kolem krku a odtáhla ho ke stolu, kde už bylo slavnostně prostřeno.

„Hovězí na hříbkách?" zavětřil David. „Kdys to stihla? Ty moje hospodyňko," přivinul ji k sobě a políbil lehce na rty. „Ale já mám pro tebe taky překvapení. Zastavil jsem se v cestovce a koupil ten prodloužený víkend v Dolomitech."

„Můžeme si to dovolit?"

„Jasně. Je to jen víkend a jestli se nepletu, už ti přišly peníze z reklamy na to lukostřelecký vybavení."

„To ano. Ale byla to jen jednorázovka, žádný pravidelný příjem."

„Myslel jsem, že budeš mít radost," řekl David zklamaně.

„Já přece mám radost," usmála se Helena povzbudivě. Prodloužený víkend v Dolomitech zněl jako sen.

O něco méně jásala, když zjistila termín. Hned další sobotu po příjezdu měla mít závody v lukostřelbě a mrzelo ji, že přijde o důležitý trénink, ale nechala si to pro sebe. Nebylo nutné, aby kazila Davidovi radost. Zvlášť když se tak snažil.

***

Během mini dovolené se Davidovi v duchu nejméně tisíckrát omluvila. Těch pár dní předčilo všechna její očekávání. Skály, projížďky na horských kolech, koupání v průzračných jezerech, příroda i jídlo.

„Ani se mi nechce zítra domů," vzdychla, když ležela v posteli s hlavou na jeho rameni.

„Vážně? Já myslel, že jsem tě tak utahal, že mě budeš přímo prosit, abychom se už vrátili," škádlil ji David a pohladil ji ukazováčkem po bradě.

„To jo, utahaná jsem, ale ne natolik, abych se s tebou ještě nezvládla pomazlit," přitulila se k němu jako kočka.

Víkend po návratu z Itálie si balila kufry znovu. Lukostřelecké závody se konaly tentokrát až někde na Slovensku.

„Vůbec se mi nelíbí, že tě tam veze ten nový trenér," mračil se David.

„Bude nás v autě pět. A navíc si myslím, že je gay," uklidňovala ho Helena a vlepila mu na rozloučenou pořádnou pusu. Sotva mu zmizela z očí, dal se do kontroly výstroje. Potřeboval něco dokoupit a něco už nejspíš vyřadit. Z práce ho vytrhlo zaklepání na dveře.

„Zapomněla sis něco?" zavolal a současně otevíral dveře.

Za nimi stála Petra a v ruce držela láhev vodky.