„Ptám se, stojí mi to za to? Stojí mi za to těch pár minut s tebou kdy jsem naprosto šťastný oproti mnoha dnům plné bolesti a smutku bez tebe? Vážně to za to stojí?"

 - neznámý autor

☆

 Poslední dny byly pro Blaise opravdu náročné. Neustálé přemýšlení o tom, co by měl po zjištění zraňující pravdy udělat, ho velmi vyčerpávalo, a jak se ukázalo bylo naprosto zbytečné, protože jak šlo o Hermionu, nemělo cenu sám se sebou bojovat. Teď, když věděl, že jej pořád miluje, bylo skoro nemožné se od ní držet dál. Rok, kdy sám sebe přesvědčoval, že bude lepší, když zůstanou rozvedení, ho oslabil, takže mu nyní nezbývalo tolik síly. Za což byl v hloubi srdce rád, neboť už se od ní nechtěl držet dál. 

 Proto se právě teď nacházel před dveřmi jejího bytu, který pro ni po rozvodu koupil, a který přijala až po hodně dlouhém přemlouvání. Zprvu bylo velmi těžké ji přesvědčit, že to, že se rozvedli, neznamenalo, že se o ně přestal starat. 

 Zhluboka se nadechl a zaklepal na dveře. Byl si jistý, že si to nerozmyslí, ale přece jen by byl radši už uvnitř, kde bude útěk těžší, než na opuštěné chodbě. 

 Dveře se za pár sekund otevřeli a pohled se mu naskytl na překvapenou Hermionu. „Blaisi, ahoj!" vyhrkla zaskočeně, načež se ohlédla dovnitř, aby se zaposlouchala, jestli svým hlasitým pozdravem neprobudila Charlieho, a když usoudila, že ne, otočila se zpátky ke svému bývalému muži. „Charlie už spí," řekla výrazně tišeji. 

 Blaise přikývl, neboť s tím tak nějak počítal. „Přišel jsem za tebou," vydechl malinko nervózně, načež se lehce zamračil. Nebylo u něj zvykem, aby byl nervózní, a stále tento pocit neměl příliš v lásce. Bohužel u něj tento pocit vyvolávala převážně jen Hermiona, takže by si měl začít zvykat, že ho bude pociťovat opět častěji, pokud dnešní večer dopadne dobře. 

 „Aha," hlesla a zandala si pramen vlasů za ucho. „Tak pojď dál," pozvala jej, načež o krok ustoupila, aby mohl vejít dovnitř. 

 Zavřela za ním dveře a dopřála si jeden hluboký nádech, aby se alespoň trochu uklidnila. Celé dny netrpělivě čekala na tento rozhovor, a teď se bála toho, co jí chtěl říct. Nicméně byla připravena nést následky a udělat všechno pro to, aby dál mohli být přinejmenším přátelé. Hlavně kvůli Charliemu. 

 Když se trochu sebrala, otočila se ke dveřím zády a zjistila, že ji Blaise pozoruje. Ztěžka polkla, věnovala mu chabý úsměv a rozešla se do kuchyně. Na kávu už bylo pozdě, tak se rozhodla, že jim alespoň uvaří meduňkový čaj. 

 Blaise ji následoval a trpělivě počkal, až jim uvaří čaj. Věděl, že se potřebovala něčím zaměstnat a doufala, že začne mluvit, ale on pro změnu potřeboval, aby se věnoval jen jemu. Neměl rozmyšleno, co jí řekne a tak víc, než rád počkal. 

 „Děkuji," řekl, když před něj postavila hrnek s čajem. 

 Hermiona přikývla a postavila se se svým hrnkem čaje na druhou stranu stolu. Ani jeden z nich se neposadil. A protože Blaise nevěděl, jak začít, stáli tam v tichosti s pohledy upřenými kamkoli jinam, než na toho druhého. 

 „Tohle je hloupé," vyhrkla hnědolváska, když už to nemohla déle vydržet. 

 Blaise se na ni tázavě podíval, ale nic neřekl. 

 „Prostě to řekni, ať už se jedná o cokoli," povzdechla si. Sice byla připravená nést následky, ale nemusela si zbytečně prodlužovat trápení, které s sebou přinesly myšlenky o všech možných situací, které mohly nastat. Nevědomost ji vždycky ničila. 

 „Já..." začal Blaise, ale nějak nemohl pokračovat. Nešlo to prostě jen tak říct. 

 Hermioniny oči se zalily slzami, které ovšem odmítala pustit ven. „Chápu, jestli už se mnou nechceš být."

 „A to je právě to, neměl bych to chtít, že ano? Měl bych být naštvaný. Jsem naštvaný, nebo jsem alespoň byl. Hodně. Jenže věc se má tak, že i přesto všechno už od tebe nechci být odloučený. Stejně ti patřím, tak proč ubližovat nám oběma tím, že si tě budu držet dál od těla. Tak jako tak toho nejsem ani schopný. Stačilo s tebou strávit pár krásných chvil a už jsem ti zase nemohl odolat a málem se s tebou vyspal. Ten večer mě ale dostihly vzpomínky. Vzpomínky na to, jak jsem to všechno pokazil. To byl důvod, proč jsem to nenechal zajít dál. Nebylo to proto, že bych tě nechtěl, nebo tě snad už nemiloval. Nemyslím si, že by někdy mohl nastat den, kdy tě nebudu milovat," dostal ze sebe konečně a pomalým krokem obešel stůl, aby se mohl postavit vedle ní. 

 Hermiona potlačila úsměv, zatímco se snažil zklidnit své zběsile bijící srdce. Ještě neměla ani zdaleka vyhráno, a tak se nesměla nechat příliš unést pocitem štěstí, který nyní procházel každou buňkou v jejím těle. „Víš, Ginny nedávno změnila taktiku a místo toho, aby se snažila pochopit, proč jsme se stále nevrátili k sobě, mi řekla, abych se s tím smířila a začala hledat někoho jiného. Poukázala na fakt, že Charlie jednou vyroste a já pak zůstanu sama, a i když se mi ta představa samoty malinko příčila, nechtěla jsem ani uvažovat o tom, že si jednou někoho najdu, protože jsem věděla, že nikdy nenastane den, kdy tě přestanu milovat, tak proč se snažit někoho najít, když vím, že bych jim nikdy nemohla dát to, co tobě. Ani jsem to nechtěla. Nechtěla jsem, abych tě přestala milovat, i když mi to v posledním roce přinášelo jen bolest, než štěstí," svěřila se mu a pohlédla mu od očí. „Musíš pochopit, že to, co se stalo mezi mnou a Dracem nic neznamenalo. Ano, vím, že to bylo špatné, jenže já opravdu potřebovala zaplnit tu prázdnotu a on byl zrovna po ruce. Nejsi jediný, komu to ve finále ublížilo. Využila jsem ho a ani nevíš, jak moc se stydím. Jak moc mě to mrzí."

 Blaisee to stále bolelo. Nebyl pyšný na to, co jeho žena udělala. Sám na tom nesl podíl viny, ale i tak to považoval za asi nejhorší věc, kterou kdy Hermiona udělala. I tak ale nemohl pomoc sám sobě, aby se nad jejími posledními slovy malinko neušklíbl. Vždycky věděl, že jeho bývalá žena v sobě má kousek zmijozela. 

 Zhluboka se nadechl a chytil ji za ruce. „Byla to hloupost. Nechal jsem svou hlavu, aby si se mnou hrála a zničil jsem to jediné dobré v mém životě. Myslíš, že se nám podaří to hodit za hlavu?" 

 Hermiona na moment zavřela oči, než úlevně vydechla. „Já jsem připravená, pokud jsi i ty. Jsem schopná zapomenout, jde jen o ty, jestli jsi toho schopný ty," šeptla. Ona měla rok, aby se smířila s tím, jak jejich manželství dopadlo, a i když by jej teď nejradši nakopala do zadnice za jeho důvody, které ho přiměli k rozvodu, byla více než připravená to nechat za sebou a vyhlížet lepší zítřky. Jenže byl toho schopný i Blaise, když měl na přijmutí toho, co Hermiona udělala, jen pár dní? 

 „Neříkám, že to bude hned, ale vážně to chci hodit za hlavu. A navíc, když teď bude Draco ve Francii, myslím, že by to mohlo jít rychleji, koneckonců, je lehké zapomenout na vše kolem, když tě mám v náruči," řekl a přitáhl si ji k sobě. 

 Hermioně se z jeho náhlé blízkosti zatočila hlava. Najednou se ocitla zpět v Bradavicích v době, kdy jejich vztah teprve začínal. Tenkrát nemohla uvěřit tomu, že by o ni někdo jako Blaise měl zájem, ale velmi rychle zjistila, že je pro něj tou jedinou. Dokazoval jí to vším, co dělal. O to víc, nikdy pořádně nepochopila, jak ji najednou mohl přestat milovat. Nyní, když už znala pravdu o jejich rozvodu, byla na sebe naštvaná, že to neprokoukla už tehdy. Nemuselo by k tomu vůbec dojít, kdyby jen na chvíli přemýšlela místo toho, aby se cítila ublíženě. Jenže, co mohla tehdy dělat? 

 „Miluju tě," šeptl chraplavým hlasem. 

 Hnědovláska se usmála, než polapila jeho rty v něžném polibku. Tenhle muž k ní patřil a ona už ho nikdy nenechá odejít. Byla unavená bojovat. Nechtěla na všechno nahlížet jako na bitvu, ale musela sama sobě připomenout, že za některé věci se vyplatí bojovat. A Blaise byl jednou z nich. 

 „Taky tě miluju," usmála se, když se od něj nepatrně odtáhla. Její úsměv ovšem velmi brzo vystřídalo menší zamračení, jakmile si uvědomila jeho předchozí slova. Nemyslela si, že bylo zrovna dvakrát vhodné, aby o tom začala mluvit, a tak se kousla do rtu, aby zabránila těm slovům opustit její ústa. 

 Blaise jí věnoval zkoumavý pohled. „Už takhle rychle se k tobě dostaly myšlenky? Možná bych tě měl znovu políbit, abys přestala přemýšlet."

 „A já si zrovna říkala, že kdybych o tom tehdy přemýšlela víc, nemuseli bychom být teď rozvedení. Zvláštní, jak celý svůj život o všem jen přemýšlím a analyzuji, a když jsi požádal o rozvod, všechny myšlenky byly najednou pryč," zašklebila se a pevně jej chytnula za tričko, aby od ní nemohl utéct, až mu poví, co má na srdci. „Víš, jen mě zaskočilo to, co jsi řekl. Draco jede do Francie?" zeptala se, přičemž se snažila znít nezaujatě. 

 Blaise přikývl. „Zastavil se za mnou a řekl mi to. Trochu jsme si popovídali, ale nic to pro mě nezměnilo. Jsem docela rád, že jede pryč," svěřil se jí, zatímco ji pohladil po tváři. 

 „Jak to? Nevysvětlili jste si to?" chtěla vědět. Nebyla si jistá, jestli spolu vůbec mluvili, ale pokud tu Blaise byl, a byl připravený to všechno nechat za nimi, trochu si myslela, že to urovnal i s Dracem. 

 „Nějaká snaha tam byla, jenže Draco není tak půvabný jako ty a není matkou mého syna, takže to nejde tak lehce. Kromě toho si ani neuvědomoval vážnost toho, co udělal. Opět. A mně už přetekl pohár trpělivosti. Myslím si, že čas s Theem ve Francii mu prospěje," řekl upřímně a opřel se čelem o to její. „Nemluvme teď o Dracovi."

 Hermiona zabolelo u srdce. Rychle si jej přitáhla do polibku, zatímco přemýšlela, jak mu říct, co se chystala udělat tak, aby u toho nevypadala jako ten nejhorší člověk na světě. Zdálo se, že poslední dobou měla docela problém být člověkem, kterým chtěla být, jenže Draco byl pořád jejich kamarád, a i když to s ním občas bylo víc než těžké, nesměli to s ním vzdát. Ne, když to byla její chyba. 

 „Potřebuju, abys tu zůstal a dal pozor na Charlieho," šeptla, když se jejich rty rozpojily. „Musím s ním mluvit," dodala s malou kapičkou odvahy, která jí zbyla. 

 Blaise se zamračil a chtěl se od ní vzdálit, ale ona jej stále držela za tričko, takže mu to nedovolila. Chytil ji za ruce, ale zatím se z jejího sevření nesnažil osvobodit. „Asi jsem špatně slyšel. Myslel jsem, že tu právě pracujeme na obnovení našeho manželství a ty chceš jít za ním?" řekl zcela chladně. 

 „Poslouchej mě, Blaisi," prosila ho zoufale. „Je to moje vina, ano? Mojí vinou právě přišel o jednoho z jeho nejlepším kamarádů. O bratra. Jak myslíš, že mu je? Ať se stalo cokoli, pořád je to náš přítel. Naše rodina. Potřebuju se ujistit, že to zvládne. Taky si myslím, že by tam měl jet, ale to neznamená, že ho nechám odjet takhle. Ne, takhle." 

 Tentokrát už se z jejího sevření vymanil a o krok ustoupil, ale nic neřekl. 

 „Pokud to má mezi námi zase fungovat, budeme si muset věřit. Dej mi jen půl hodiny, a pak už to budeme jen ty a já, ano?" mluvila dál a přiblížila se k němu, aby mu mohla položit ruku na tvář. „Já miluju tebe," šeptla, načež mu věnovala krátký polibek, do kterého vložila veškerou lásku, kterou k němu cítila. 

 „Máš půl hodinu. Stačí, abys se zpozdila o vteřinu, a mezi námi to doopravdy skončí."

 „Budu tu včas, neboj," ujistila jej a věnovala mu jednu poslední pusu na tvář, než se rozběhla ke krbu.