„Dítě je zviditelněná láska."

 - Novalis

☆

Z třech se jich stalo osm, a tak bylo mnohem těžší najít volnou chvíli, která by se hodila všem. Trvalo jim to tak dlouho, až z toho udělali rozlučkový večer pro Thea s Daphné, kteří usoudili, že nastal čas, aby se vrátili do Paříže.

„Kde máš ženu?" zeptal se místo pozdravu příchozí Theodore.

„Moje bývalá žena, fakt na který rád zapomínáš, šla s Charliem k Jean a za chvíli se k nám připojí," odpověděl na jeho otázku a pohlédl na blondýnku. „Ahoj, Daphné, tebe je vždycky radost vidět, na rozdíl od tvého snoubence."

„A že se musíte pořád takhle hašteřit," pronesla s pobaveným úsměvem. „Musím si odskočit, kdybyste si objednávali, tak pro mě, prosím, máslový ležák."

Blaise počkal, až bude Daphné z doslechu. „Pojďme si rychle promluvit o Dracovi."

Theodore by lhal, kdyby řekl, že mu v ten moment srdce nevynechalo pár úderů. „Proč?" optal se s ledovým klidem, který vůbec necítil. Naštěstí byl mistr v zachovávání klidu v těchto situacích.

„Nebyl teď pár dní v práci, což není tak neobvyklé, ale když jsem si ho za to dobíral, úplně mě svou reakcí šokoval. Lucius prý posílá Narcisse dopisy z Azkabanu. Dost ho to sebralo, víš jaký je, když jde o jeho otce," vysvětlil. „Mám o něj trochu starost. Neřekl mi nic konkrétního, ale nepřál bych si, aby se zas kvůli němu nechal do něčeho zatáhout."

„Zkusím s ním ještě před odjezdem promluvit. Jsem přesvědčený, že už se od něj nenechá manupilovat," ujistil svého přítele. A doufal, že má pravdu. Stačilo, že si musel dělat starosti kvůli tomu maléru s Hermionou, nechtěl se ještě strachovat, jestli třeba Draco nechystá plán útěku pro Luciuse.

„Bohužel na sobě nejspíš máme Harryho neviditelný plášť, neboť nás nikdo za dobu tvé nepřítomnosti nepřišel obsloužit," oznámil Blaise blondýnce, když se k nim opět připojila.

„Ale neboj se, právě přichází náš slavný kamarád, takže se to jistě napraví," dodal Theo, který si všiml trojice u dveří.

Harry, Ginny a Ron si se zmijozelskou trojicí vyměnili pozdravy a posadili se ke stolu, který se začal nepříjmeně zaplňovat, i přes fakt, že Blaise vybral ten největší volný stůl, který tu byl.

„Tak už nám chybí jen Draco a Hermiona a párty může začít," prohlasila spokojeně Ginny, čímž si vysloužila několik různých pohledů. Od Harryho s Ronem šokovaný a od Blaise s Daphné pobavený. „No co, doma se příšerně nudím."

„Taky tě miluju," odfrkl si Harry.

Theo byl podezřelé tichý, protože ať chtěl nebo ne, zasekl se u spojení Draco a Hermiona. Vůbec se mu to nelíbilo, ale než si nad tím stihl začít lámat hlavu, dveře se otevřely a dovnitř vešel Draco. Sám.

„My o vlku a vlk za dveřmi," uchechtl se Ron.

„Všechny zdravím," pozdravil je a nasáčkoval se mezi Theodora s Ronem. „Nic nepijete?" podivil se, když si všiml, že byl prázdný stůl.

„Rádi bychom, ale nikomu se k nám asi nechce," odpověděl Harry.

„To máte jedno, stejně nám ještě chybí Hermiona," řekla Daphné a pohlédla na Blaise s jasnou otázkou v očích.

„Každou chvíli určitě dorazí, Jean si nejspíš chce jen povídat," ujistil je. „Objednal bych si bez ní, pokud si nás někdo všimne."

A jako na zavolanou se u nich konečně objevil číšník, který se jim omluvil za čekání a posbíral jejich objednávky. Kupovidu už mu pak doručení sedmi máslových ležáků trvalo pouhou chvilku, a tak si mohli brzy připít.

„Slyšíte to taky?" zeptala se Daphné, když položila sklenici na stůl a zaslechla nějakou melodii.

Ostatní se zaposlouchali, a jak se zdálo nějaká melodie se opravdu odněkud ozývala, ale vzhledem k tomu jak rušné to u Děravého kotle v tuto hodinu bylo, jen stěží se dalo určit odkud melodie přichází.

„To je telefon," řekla překvapeně Ginny.

„Telefon?" podivil se Draco, který s mudlovskými technologiemi nebyl zrovna dvakrát kamarád.

Rudovláska přikývla a pohlédla na svého manžela.

„Na mě se nekoukej, já to nejsem," řekl Harry a pokrčil rameny. Osobně v tom neviděl problém. Někomu zvonil telefon, co mělo být?

„Oh," hlesl náhle Blaise a vyštrachal v kapse zvonící telefon. Měl ho hlavně, aby mohl komunikovat s Jean, když bylo potřeba a taky na komunikaci s Hermionou v nejnutnějších případech. Používal ho minimálně, takže na něj často zapomněl. Zázrak vůbec bylo, že byl nabitý.

S menším zamračením si přečetl jméno na displeji, než hovor přijal. A jakmile se z druhé strany ozval uplakaný hlas jeho bývalé ženy, postavil se a s těžkým srdcem poslouchal, co mu říkala.

„Hned jsem tam," řekl, ukončil telefonát a bez jediného slova, či pohledu svým přátelým se rozešel pryč a úplně ignoroval jejich slova.

Když byl u dveří, došlo mu, že vlastně neví, jak se do nemocnice dostat, protože nevěděl, kde to je, a tak se nemohl přemístit. Vrátil se proto zpět ke stolu, kde na něj všichni hleděli napůl zmatenými a napůl starostlivými pohledy.

„Potřebuji, abys mě vzal ke Sv. Tomášovi," vyhrkl naléhavě k Harrymu a modlil se, aby to bylo v jeho silách.

Harry přikývl a taktéž vstal, ale Ginny jej chytla za ruku, čímž ho zastavila.

„Cože? Proč potřebuješ vzít do mudlovské nemocnice?" chtěla vědět.

„Protože je tam Charlie!" vykřikl zlomeně. Neměl čas teď odpovídat na jejich otázky. Sám toho moc nevěděl, ale co věděl jistě bylo to, že se musí, co nejrychleji dostat za svým synem.

„Dám ti vědět," ujistil ji Harry a odešel s Blaisem pryč.

•••

Blaise nikdy nezažil větší beznaděj, než pociťoval právě teď. Harry jej přemístil ke Sv. Tomášovi, ale než našli budovu, kterou potřebovali, zabralo jim to příliš mnohu času a on s každou další vteřinou, kdy nevěděl, co se děje, ztrácel kus sám sebe.

„Kde najdu Charlieho Zabiniho?" vyhrkl na sestřičku na recepci. Věděl, že se choval nezdvořile, ale už opravdu nemohl ztrácet čas.

„A kdo se ptá?"

„To je v pořádku, je to můj manžel," odpověděla na její otázku místo něj Hermiona a věnovala jí malý úsměv, který vypadal příšerně vynuceně.

Blaise se okamžitě otočil a sevřel ji u sebe v objetí.

„Bude v pořádku, Blaisi," ujistila ho a konečně vydechla. Celou tu dobu se snažila být silná, ale teď když byla u něj v náruči, dovolila si pustit slzy ven.

„Sh, všechno bude dobrý," snažil se ji uklidnit Blaise, i když svým vlastním slovům nevěřil, neboť stále nevěděl, co se stalo. Srdce mu bilo tak rychle, až se bál, aby tím hnědovlásce neznepříjemnil jejich objetí.

Hermiona přikývla a malinko se od něj odtáhla, aby mu viděla do obličeje. „Přišli jsme k mamce a zrovna jsem se chystala odejít za vámi, když se to stalo. Nejdřív křičel, pak si lehnul na zem a byl v hrozné křeči. Nevěděla jsem, co se děje. Mohla jsem to jen odhadovat na epileptický záchvat a tak jsem ho vzala sem, protože vím, že kouzelníci na něj netrpí a u Sv. Munga by mu nepomohli," vysvětlila a musela se zhluboka nadechnout, aby dostala vzduch do plic.

„Asi vám dojdu pro čaj a dám vědět ostatním, co se děje," řekl tiše Harry, na kterého bylo zapomenuto.

„Harry," vydechla překvapeně Hermiona, když si všimla jejich kamaráda. „Děkuju," dodala vděčně.

On jen přikývl a zanechal je o samotě. Hnědovláska Blaisee ještě jednou pevně objala, a pak jej odvedla do Charlieho pokoje.