„Jedna věc, kterou nemůžete skrýt, je, když jste zmrzačení ve svém nitru."

- John Lennon

☆

Hermiona se vrátila z práce naprosto vyčerpaná. Tento týden to byla její jediná směna, ale počtem pacientů vyšla tak za tři směny. Nemohla se dočkat, až se uvelebí na gauči s knihou v ruce a vzhledem k nutnosti se plně odreagovat, si dopřála i sklenku červeného vína.

Jenže, jak už toho u ní bylo zvykem, klid jí nebyl dovolen příliš dlouho. Přečetla sotva deset stránek, než se ozvalo zaklepání na dveře. S menším zamračením se podívala na hodiny, a než se tiše rozešla ke dveřím, sáhla po své hůlce. Takhle pozdě večer se nejednalo o úplně návštěvní hodinu.

Kukátkem nakoukla ven a znatelně se jí ulevilo, když za dveřmi zahlédla známého blonďáka. Její úleva ovšem netrvala dlouho, protože když mu otevřela dveře a naskytl se jí na něj lepší pohled, zaplavila ji nová vlna starostí. Vypadal daleko hůř, než když jej naposledy viděla před branami Malfoy Manoru.

Ani jeden z nich nic neřekl. Hnědovláska jen ustoupila, aby mohl vejít dovnitř, což taky udělal. V tichosti došli do obýváku, kde se posadili na gauč.

„Nabídla bych ti víno, ale asi to nebude nejlepší nápad," zamumlala tiše Hermiona. Bála se promluvit nahlas, aby jej nevyplašila.

„Už jsem si pár skleniček ohnivé whiskey dal," řekl jen.

„Charlie mi řekl, že jste se s Narcissou o něčem bavili, když jste tam byli na večeři," začala opatrně, neboť předpokládala, že právě to byl důvod jeho návštěvy.

Draco se malinko pousmál. „Charlie je velmi vnímavý, ale to se ani není čemu divit, když vezmeme v potaz, kdo jsou jeho rodiče," řekl a jeho úsměv zmizel.

„Promluvíme si o tom?" chtěla vědět.

„Jistě, já jen..." povzdechnul si a promnul si obličej.

„Začneme jednoduše, ano? Proč mi neřekneš, co jste s Narcissou řešili?" navrhla s povzbudivým úsměvem. Věděla, že v této konverzaci musí být jeho průvodcem, stejně jako v každé jiné, která se až příliš týkala jeho pocitů.

Draco přikývl. „Otec píše matce z Azkabanu dopisy. To není nic nového, vím o nich, ale nikdy se mu nedostal žádný do ruky, takže jsem nevěděl, co přesně v nich stojí," začal a zhluboka se nadechl. Nesnášel, že nad ním měly otcovy činy stále takovou moc.

„Až doteď," hádala hnědovláska, která nebyla moc nadšená kam tento rozhovor směřoval. Draco o svém otci téměř nikdy nemluvil a ona za to byla nesmírně vděčná, protože Lucius Malfoy byl kouzelník, kterého z celého svého srdce nenáviděla.

Znovu přikývl. „O mně ať si mluví, jak chce. Už dávno nestojím o jeho uznání, ale to jak mluví o matce? Jak ji ze všeho viní? Ji, která byla a vždy bude daleko odvážnější, než kdy by on mohl být! Nesahá jí ani po kotníky a stejně má tu drzost jí psát všechny ty hrozné věci?" vychrlil na ni napůl vztekle a napůl zlomeně.

Vždycky si myslel, že ji miluje. Ale byl stejný jako všichni ostatní. Vzali se jen kvůli dobrému spojení rodů. Dotklo se ho to. Lucius vždycky tvrdil, jak dělá všechno pro rodinu, přitom to dělala celou dobu Narcissa. Narcissa, která pro dobro rodiny lhala samotnému Voldemortovi, zatímco Lucius mu vždycky jen slepě přisluhoval.

„Co ti na to řekla?"

„Že jí na tom nezáleží, a že by nemělo ani mně."

„Má pravdu. Už jste oba někde jinde. Neměli byste mu dovolit, aby se k vám zase dostal. Už totiž nemůže," snažila se ho přesvědčit.

„Já vím, jen to potřebuji vstřebat. Chci už to nechat za sebou jednou pro vždy," povzdechl si.

„Věřím, že se ti to podaří," ujistila jej a přitáhla si ho do konejšivého objetí. „Víš, že by se dalo promluvit s Harrym? Určitě by jako bystrozor nějak mohl zařídit, aby Narcisse další dopisy nepřišly."

„To nebude potřeba. Jsem si jistý, že by to matka dokázala zařídit sama, ale tím by mu nejspíš dala najevo, že nad ní stále drží nějakou moc, což tak není, a tak to nechává být."

Hermiona na to nic neřekla, protože ani nebylo co. Draco měl pravdu, Narcissa se o sebe dokázala postarat sama, a pokud by jí dopisy od jejího muže vadily, určitě by dokázala zařídit, aby jí nebyly doručovány. Co se týkalo Draca, zdálo se, že i on bude v pořádku. Zřejmě si o tom jen potřeboval s někým popovídat. Nebylo pro něj snadné se z Luciusova vlivu vymanit, a bohužel, ještě dnes ho dokázaly jeho činy ovlivnit.

Draco se od ní nepatrně odtáhl a pohlédl jí do očí. Hermiona věděla, co se stane, ale už nebyla tak rychlá, aby tomu zabránila. Jejich rty se spojily v jedny. Ráda by řekla, že jej od sebe hned odehnala, ale to by byla lež. Trvalo jí několik vteřin, než mu položila ruce na ramena a jemně jej od sebe odtlačila.

„Tohle už jsme si vyjasnili," připomněla mu klidným hlasem, protože na něj v tento moment nedokázala být naštvaná.

„Já vím, já vím," ubezpečil ji a jemně ji chytil za zápěstí, neboť jej stále držela za rameny. „Nemohli bychom ještě pro jednou udělat výjimku? Naposledy?" prosil ji.

Hnědovláska hned začala kroutit hlavou a vymanila se z jeho sevření. „Myslím, že jsme si dávno prokázali, že se nám nedá věřit."

„Teď je to jiné, opravdu. Už jsme jinde. Já jen potřebuju zapomenout, Hermiono. To bys měla pochopit, taky jsi potřebovala zapomenout, když jsme spolu spali," řekl skoro až žalostně.

Hermiona věděla, že jí svou poznámkou nechtěl ublížit, ale nemohla se ubránit malému píchnutí u srdce. Zřejmě pro to, že měl pravdu. Tenkrát jí vyhověl. Stejně jako několikrát poté. Jenže ona mu teď vyhovět nemohla. Už ne.

„Nejde to, a ty to víš," hlesla.

„Nejde, nebo jen nechceš?" zeptal se a opět se k ní začal přibližovat.

„Není to správné," polkla ztěžka.

„To nebylo nikdy," šeptl a než stihla namítnout něco dalšího, znovu ji políbil.

A Hermiona se opravdu chtěla odtáhnout a poslat ho domů. Věděla, že tohle nebylo řešení. Na chvíli zapomene, ale pak se všechno vrátí a bude to ještě horší. Jenže, když jej viděla takto zlomeného, nemohla si pomoc. Chtěla mu dopřát rozptýlení, které tak zoufale potřeboval.

„Draco, tohle nic nevyřeší," povzdechla si, když se od ní odtáhl, ale jen z důvody, aby své rty mohl přemístit na její krk.

„A přece nás to nikdy nezastavilo," zamumlal mezi polibky.

Věděla to. Věděla, že za to zaplatí. Věděla všechno. Jenže už bylo pozdě to zastavit a jedna noc navíc už nic nezmění.

Nebo ano?