„Náš život je takový, jakým ho učiní naše myšlenky."

 - Marcus Aurelius

☆

 V Doupěti panovala velmi dobrá nálada, neboť se po dlouhé době sešli opravdu všichni, plus k nim zavítali i Theo a Daphné, které Molly pozvala na Charlieho oslavě, jak Hermioně nyní Daphné vyprávěla. 

 „Theo chtěl pozvání zprvu odmítnout, protože se chtěl, co nejdříve vrátit do Francie, ale přemluvila jsem ho, abychom ještě nějakou chvíli zůstali. Neber mě špatně, miluju Paříž, ale příliš často se mi zasteskne po starém dobrém Londýně," vysvětlila s menším povzdechnutím, i když na tváři měla úsměv. 

 Hnědovláska přikývla. „Zcela tě chápu, nikdy bych Londýn nedokázala opustit. Nicméně, už se musíme v nejbližší době vydat za vámi na návštěvu," řekla taktéž s úsměvem. Stále ji překvapilo, jak snadné bylo s Daphné mluvit. Blaise měl před lety pravdu, opravdu měla předsudky proti zmijozelským. 

 „Nerad vás vyrušuji, dámy," přerušil jejich rozhovor Theodore, který se najednou objevil u nich, i když ho Hermiona ještě před vteřinou viděla vést zapálený rozhovor s Billem a Arthurem. Theo se sklonil k blondýnce vedle ní a políbil ji na tvář. „Potřeboval bych si na chvíli půjčit paní Zabiniovou," oznámil jim důvod jeho zjevení. 

 „Stejně nastal čas na mé druhé kafe," řekla a ukázala jim svůj prázdný hrnek, načež naznačila Theovi, aby ji následoval do kuchyně. 

 „Nemohl jsem si nevšimnout jisté změny," pronesl tichým hlasem, když si začala vařit kávu. 

 Věnovala mu letmý pohled. „Jaké změny?" 

 „Draco se chová jinak," upřesnil. 

 Hermiona přísahala, že v ten moment mohla vidět šrotující kolečka v jeho hlavě, jak se usilovně snažil přemýšlet, proč to tak je. 

 „Pracujeme na řešení problému, který jsme vytvořili," odpověděla na otázku, kterou ještě ani nevyslovil. „Už si s tím nelam hlavu, ano? Je to Draco, nikdy nevíš, jestli se zítra neprobudí a nebude opět trvat na té své pravdě," volila slova opatrně, kdyby je náhodou někdo zaslechl. „Ale věřím, že tentokrát je to jinak. Prvně jsme si rozumně promluvili. Něco se s ním děje, nevím co, ale vyřešíme to." 

 „Když myslíš. Víš, že ti věřím, že ano? Kdyby se cokoli dělo, řekla bys mi to, prosím? On i Blaise jsou má rodina, a musím je ochránit jednoho před druhým," vysvětlil více emocionálně, než od něj byla zvyklá. 

 „Samozřejmě, že ano, Theo. Je to i má rodina," ujistila jej s menším úsměvem a i s hrnkem nově uvařené kávy se přemístila zpět do obývacího pokoje za ostatními, kde se posadila vedle Ginny, která právě s Dracem rozebírala poslední zápas jejího týmu. 

„Mohla jsem to sledovat alespoň ze střídačky, když už nemůžu hrát, ale prcek se zrovna rozhodl, že všechno, co s ním, se mu nelíbí," stěžovala si rudovláska. 

Draco se nad touto informací zakřenil, což donutilo Hermionu k smíchu. „Neboj se, fandili jsme dostatečně i za tebe. A vyhráli jste, tak musíš být spokojená i tak."

 „To je pravda. Hráli jsme fakt dobře, že jo?" zeptala se s pohledem upřeným na Hermionu. 

 Ta rychle přikývla. „Víc než dobře. Ač neochotně, musím přiznat, že jsem si to velmi užila."

 Draco si odfrkl. „Nedivím se. Celá ta léta nás nechává žít v bludu, jak nemá famfrpál ráda a ve finále o něm ví tolik, že by se na tu hru mohla stát expertem." 

 „Já vím, je to až neuvěřitelné. Jsou to jediné vědomosti, které všem nepředhazuje," přitakala Ginny a na tváři se jí objevil malý úšklebek. 

 „To je pravda," souhlasil Draco taktéž s úšklebkem. 

 „Hele vy dva, šikanátoři, někdy fakt lituju toho, že jste se seznámili," řekla naoko dramaticky a vstala ze židle, aby si ji nemohli déle dobírat. 

 „Tvá žena mě šikanuje," postěžovala si Harrymu, když k němu došla. 

 Její dlouholetý kamarád se podíval na svou ženu, která se zrovna smála něčemu, co Draco řekl, a pak pohlédl na Hermionu. „Vítej v klubu," oznámil jí a oba propukli v smích. 

 „Víš, co mě právě napadlo?" zeptala se, když jejich smích pomalu odezněl. 

 „To nevím, a upřímně řečeno? Bojím se zeptat," dobíral si ji. 

 Hnědovláska jej propíchla pohledem. „Vidím, že tě tvá žena nakazila," pronesla zcela vážně, než jí zacukaly koutky úst. „Zpět k věci. Miluju tyhle sešlosti v Doupěti, ale měli bychom si někdy zajít na máslový ležák. Jen ty, já a Ron," podělila se o svůj nápad. 

 „To zní velmi lákavě. Docela mi ty časy chybí. Víš ty co? Půjdu ho hned najít a domluvit to s ním, protože jak nás všechny moc dobře znám, zapomněli bychom na to a než bychom si pak udělali čas, mohlo by to taky být až v příštím roce," řekl, a aniž by čekal na její odpověď, se vydal hledat posledního člena jejich tria. 

 Hermioně to nevadilo, věděla, že měl pravdu. Navíc nezůstala o samotě příliš dlouho, neboť se k ní řítilo její malé štěstí s Blaisem v patách. 

 „Mami!" vyjekl a pevně se chytil její nohy. 

 „Máš smůlu, kamaráde, ani maminka tě před lechtající příšerou nezachrání," oznámil mu Blaise a Hermiona se nad tím zasmála. 

 Napila se kávy, zatímco pocuchala Charliemu jeho kudrlinky. „Dovolím si nesouhlasit. Maminky jsou tajná zbraň proti příšerám všeho druhu, je to tak, Charlie?" 

„Ano!" vykřikl a urputně u toho kýval hlavou. 

 Blaise jim věnoval zamyšlený pohled. „Že bych to popletl?" zeptal se sám sebe. „Hm, nejspíš už to tak bude. Máš štěstí, že máš tak krásnou maminku, jinak by jsi lechtající příšeře neunikl," řekl mu a vzal si jej do náruče. 

 „Já ti ukážu, čeho je tahle krásná maminka schopná," varovala ho s humorem. Zřejmě už se jejich přátelství vrátilo úplně do normálu, když s ní začal zase flirtovat. 

 „To je slib?" vyhrkl skoro až dychtivě a v očích se mu zaleskly jiskry. 

 „Padej," odbyla ho s protočením očí. Zakázala svým myšlenkám hledat v tom něco víc, aby si jejich hašteření mohla užívat místo toho, aby se tím trápila. A kupodivu se jí to dařilo docela dobře. 

 „Vždyť už jdu," ušklíbl se a rozešel se s Charliem zpět na zahradu. 

 Hermiona mezitím dopila kávu, takže odnesla hrnek do kuchyně, kde ho umyla a uklidnila do skřínky, načež se vrátila na své předchozí místo vedle Ginny. 

 „Už jste se uklidnili?" vyzvídala, když byli podezřele ticho. 

 Než však stačil jeden z nich odpovědět, objevil se vedle ní Ron. „Kdy půjdeme na ten máslový ležák?" 

 „My jdeme na máslový ležák?" chtěla hned vědět Ginny. 

 Hnědovláska si povzdechla. Zdálo se, že její plán jít jen ve třech už byl dávno ztracen, ale nějak zvlášť ji to netrápilo, protože tyhle lidi kolem ní byli její rodina. A ona by je neměnila za nic na světě. 

•••

Zbývá nám posledních 10 kapitol. Šílený, jak to utíká... 🫣