„Láska je jako duha, je krásná a po chvíli zmizí."

 - Rudolf Gabor

☆

 Hermiona se ráno vzbudila dříve než Charlie, což jí dalo spousto prostoru přemýšlet. A i když se vždy ráda utápěla ve svých myšlenkách, dnes ráno to velmi neocenila. Velké množství ohnivé whiskey, kterou včera vypila, si vybralo svou daň. Nejprve včera večer a teď i nyní, kdy hrozilo, že jí pukne hlava. 

 Nesmírně se jí ulevilo, když se její malý klouček probudil chvíli po ní, takže jej mohla vzít a odletaxovat se s ním domů. Neobešlo to samozřejmě bez menších protestů od nejmladšího Zabiniho, který se chtěl rozloučit s Blaisem, ale naštěstí se jí podařilo mu vysvětlit, že je tatínek velmi unavený a potřebuje odpočívat. Měla pocit, že má v hlavě spoustu střepů, že jí ani nepřišlo divné, že Charlie není překvapený, že jsou u Blaise. 

 Nicméně se jim podařilo odletaxovat se bez toho aniž by na něj narazili, díky čemuž jí spadl obrovský kámen ze srdce. Neměla sílu mu nyní čelit. Ne po včerejšku. Nemohla uvěřit tomu, co udělala. Byla tak hloupá. 

 K její další úlevě tohoto rána bylo to, že se Charlie rozhodl jít ještě na chvíli lehnout, když vystoupili doma z krbu, a tak jej šla uložit, načež se odebrala do kuchyně, aby si mohla uvařit silnou kávu, která ji snad alespoň trochu dostane z kocoviny. Teď by zabíjela pro lektvar proti kocovině. 

 S hrnkem vařící kávy se odebrala do ložnice, kde si nápoj odložila na noční stolek a šla si dopřát rychlou sprchu, než se převlékne do čistého oblečení. Sprcha byla rychlá, aby jí příliš nevychladlo kafe, a velmi povzbuzující. Čisté oblečení jí také malinko pomohlo se uklidnit, a tak, když se napila prvního loku kávy, usoudila, že to přece jen není tak zlé, jak si myslela. 

 Její naděje se ovšem rozplynula, když přešla ke stolku s poštou, na kterém našla ležet balíček od Draca a dopis od Blaise. S větší silou, než bylo nutné, odložila hrnek na stolek a s ohromnou frustrací si vzala do ruky balíček od Draca. Byla k němu přidělaná kartička, kterou, ne příliš jemně, odtrhla. 

 Viděl jsem ji, když jsem něco zařizoval v Příčné a musel jsem ti ji koupit.

 Hermiona si odfrkla, načež začala zuřivě trhat kraftový papír, ve kterém byla zabalená kniha. A ano, byla to jedna z jejích oblíbených, ale zrovna dneska byl opravdu špatný den na to ji obdarovávat. Posbírala kusy papíru, které jí spadly na zem, a všechno to odnesla do kuchyně, kde to vyhodila do koše. Jak roztrhaný papír, tak vizitku s jeho úhledným písmem, tak i tu knihu. 

 Pak se vrátila do ložnice, napila se kávy, snad aby si dodala sílu na dopis od Blaise a trochu jemněji, ale stále s velkou vervou, roztrhla obálku. 

 Hermiono, 

 Ten včerejšek mě mrzí. Pojďme si o tom promluvit, vím, jak se jinak budeš utápět v myšlenkách.

 Blaise

 To byl celý Blaise, nikdy se příliš  nerozepisoval.

 To není úplně tak pravda, ozval se hlas v její hlavě. Což jí v této situaci vůbec nepomohlo, protože si hned vzpomněla, jak jí na škole psal dlouhé milostné dopisy, které měla schované doteď. 

 „Že mě najednou všichni tak dobře znáte," vyštěkla rozhněvaně. 

 Chvíli tam jen stála a těžce oddechovala, čímž se snažila dostat pod kontrolu všechen ten vztek, který jí momentálně proudil v žilách. Nejhorší na tom bylo, že moc dobře věděla, že je ve skutečnosti naštvaná jen sama na sebe. 

 A aby toho nebylo málo, vzpomněla si, že dnes byla večeře v Doupěti, na které velmi pravděpodobně bude Draco i Blaise. 

 Hnědovláska si povzdechla, vzala hrnek již vlahého kafe a přemístila se do kuchyně. Knihu od Draca vytáhla z koše, protože to přece jen byla úplně nová kniha, a ona knihy nevyhazovala, ať byly nové, či staré. Vezme ji do práce, byla si jistá, že jejich pacienti budou rádi, když se jim zase o něco více rozšíří výběr jejich skromné knihovny. 

 „Přísahám, že už nikdy nebudu pít," zamumlala si pod nosem, když začala psát dva dopisy. Kdyby věděla, jak špatný její den dnes bude, za nic na světě by si včera k té ohnivé whiskey ani nepřičichla. 

 Když oba dopisy dopsala, jeden pro Molly a jeden pro Blaise, poslala je po Hugovi, a začala připravovat snídani. Počítala s tím, že Charlie příliš dlouho spát nebude a už takhle věnovala příliš mnoho času věcem, kterým neměla. Nejenom dnešní ráno. 

 Od toho rozhovoru s Ginny na terase, byla pořád něčím rozptýlená. To muselo skončit. Všichni, včetně ní, by si měli uvědomit, že jediný mužský, kterému by měla věnovat svou pozornost, byl Charlie. 

 „Doblé láno, mami," pozdravil ji Charlie a vytrhl ji tak z myšlenek, což pro ni bylo poněkud osvobozující. 

 Hermiona si otřela ruce do utěrky, aby si mohla vzít Charlieho do náruče. „Dobré ráno, broučku," popřála mu s úsměvem a políbila jej na čelo. 

 Sice už se blížily jeho třetí narozeniny, ale ona stále nemohla uvěřit tomu jaké štěstí přece jen měla. Nebylo pro ni těžké si představit, že už nikdy nebude randit, protože dokud měla Charlieho, nic víc ke štěstí nepotřebovala. Styděla se, že si to tak dlouho po rozvodu neuvědomovala. 

 Bohužel, i Ginny měla v něčem pravdu. Charlie jednou vyroste a ona zůstane sama. Jenže to bylo ještě daleko, takže se tím teď nemusela zaobírat. Merlin věděl, že už tak měla požehnaně starostí. 

 „Máš hlad?" zeptala se, když jej posadila jeho židličky. 

 „Jo," odpověděl jednoduše. 

 „Tak tady to máš," usmála se a položila před něj talíř s lívanci a ovocem. 

 „Mňam!" vypískl nadšeně a okamžitě se pustil do jídla. 

 Hermiona mezitím dala vařit vodu na čaj pro Charlieho a na nové kafe pro ni, neboť z toho prvního nevypila ani půlku. Mezitím si sama nandala něco málo na talíř. Věděla, že musí něco sníst, i když chuť na jídlo neměla ani trošičku. Vážně už zapomněla, jaké to je se opít. 

 „Dneska půjdeš k babičce Molly beze mě, ano?" informovala ho, když se k němu posadila. Z hrnku s kávou se jí kouřilo a ona se musela hodně ovládat, aby se nenapila a nespálila si jazyk. 

 „Jak to?" nechápal Charlie. 

 „Musím si před prací něco zařídit, ale neboj se, budeš tam mít babičku s dědou a všechny své tetičky a strýčky. Domů půjdeš s tatínkem, ano? Až se trochu po práci vyspím, vyzvednu si tě."

 „Tak jo," souhlasil, neboť to nebylo nic zvláštního.