„Bez lásky je náš život cestou k hrobu."

 - Adolf Heyduk

☆

 Hermiona vykročila z krbu s Charliem v náruči a okamžitě se začala rozhlížet kolem. Nikoho neviděla, ale měla velmi přesnou představu o tom, kdo se kde nacházel. Přece jen tu nebyla prvně, že ano. Z obývacího pokoje se jako vždy ozývalo nejvíce hlasů, takže většina přítomných se nacházela právě tam. Zbytek se potloukal někde po domě a Molly dodělávala přípravu na večeři v kuchyni, ale za vteřinu se určitě objeví u nich, aby je přivítala.

 „Děti moje! Konečně jste tady," pozdravila je s obrovským úsměvem, načež objala Hermionu a hned nato si od ní převzala Charlieho.

 „Babi!" vyjekl radostně, když mu vlepila pusu na tvář a začala mu povídat o tom, jak moc se jí stýskalo.

 Hermiona mezitím opatrně nakoukla za její záda, jestli se náhodou neobjeví Blaise, ale nestalo se tak. A Molly si samozřejmě všimla, kam kouká.

 „Nepřijde, drahoušku, poslal dopis, že se moc omlouvá, ale že to kvůli práci nestihne," oznámila jí, přičemž se snažila netvářit se příliš lítostivě. „Večeře je hotová a bude se podávat přesně v sedm," dodala ještě, než se odebrala i s Charliem do obýváku za ostatními.

 „Vždycky měl hodně práce," poznamenala s povzbudivým úsměvem Ginny, která se zničehonic objevila vedle ní a podala jí hrnek kávy. „Promluvíme si?"

 „A opravdu musíme? Měla bych jít pozdravit ostatní," snažila se z toho vykroutit Hermiona, ačkoliv věděla, že to bylo marné.

 „Ano, opravdu musíme. Myslím tím opravdu promluvit a ne že budu mluvit jenom já. Potřebuješ to ze sebe dostat," nařídila jí Ginny a společně se rozešly na terasu, aby měly alespoň trochu klidu.

 „Nechci o tom mluvit," zamumlala hnědovláska a opřela se o zábradlí. „Vždyť ani není o čem mluvit. Prostě je ze mě rozvedená žena. To už se tak stává, není potřeba to neustále rozebírat."

 Ginny pár vteřin mlčela, aby si mohla pořádně promyslet, co své nejlepší kamarádce řekne. nemohla uvěřit tomu, že se s Blaisem rozvedli. Ona sama to brala za hloupý vtip. Nedokázala si představit, jak musela Hermiona trpět. „Ano, jsi rozvedená žena, ale to neznamená, že bys o tom neměla mluvit. Mio, tys o tom nemluvila vůbec. Tehdy jsem ti chtěla dát čas, ať to trochu zpracuješ, ale už to bude rok a ty to stále všechno dusíš v sobě," povzdechla si rudovláska.

 „Nevím, co chceš, abych řekla," zašeptala s pohledem upřeným do hrníčku s kávou. Nemluvila o tom. Samozřejmě, že ne. Protože dokud o tom nemluvila nahlas, měla pocit, že má alespoň trošičku všechnu tu bolest pod kontrolou. A navíc, opravdu měla pocit, že nebylo nutné o tom mluvit. Když se s Blaisem rozvedli, první měsíc, nebo dva měla od ostatínch klid. Jenže pak se jí náhle začali všichni ptát, kdy se k sobě vrátí. A od té doby, to vždy jednou za čas někdo opět vytáhne. S blížícím se ročním milníkem se toto téma objevovalo v konverazci zase o něco více a Hermiona z toho nebyla vůbec nadšená.

 „Nebudu ti lhát, nikdo jsme nevěřil tomu, že se opravdu rozvedete. A když jste to pak skutečně udělali, mysleli jsme si, že do pár měsíců budete zpět spolu. Hermiono, vím, že jsme měli všichni obavy, ale nikdy jsem neviděla nikoho, kdo by k sobě patřil víc než ty a Blaise. Jenže už to bude rok a možná bys měla zvažovat možnost, že se k sobě už nevrátíte," řekla jemně Ginny.

 „Tohle je novinka," vydechla překvapeně a zhluboka se nadechla. „Jenže já nikdy nepočítala s tím, že se k sobě vrátíme, Ginny," zachraptěla a začala rozmrkávat slzy. Kdyby to záleželo jen na ní, nikdy by se nerozvedli. Rozhodně se mu ale nebude vnucovat. Už takhle bylo dost na levačku, že jej pořád milovala. Nesníží se k tomu, aby ho prosila. Přece jen je silná a nezávislá žena. Naučí se znovu žít s tím, že je sama.

 „Jsi ještě mladá, můžeš si někoho najít," řekla opatrně. „Vím, že ti to teď tak nepřipadá, ale rozvod není konec světa." Tato slova se jí neříkala vůbec snadno. I po roce odloučení si myslela, že ti dva patří k sobě. Jenže věděla, že musí změnit taktiku, neboť už všichni zněli jak zaseklá gramofonová deska.

 „Nechci randit. Mou prioritou je Charlie." Lhářko! Tak proč spíš s Dracem? ozvalo se její svědomí.

 „Samozřejmě, že hned teď nechceš randit. Myslela jsem spíš někdy v budoucnu. Ani se nenaděješ a z Charlieho vyrostne dospělý muž a ty budeš sama. To bys chtěla?" položila spíše řečnickou otázku. Neměla v plánu ji strašit, nebo nedej Merlin, ublížit. Měla o ni jen starost. Nechtěla, aby byla její nejlepší kamarádka opuštěná. A už vůbec nechtěla vědět, co se stane, až si Blaise někoho najde a Hermiona ne. I to byl důvod, proč se rozhodla pro jiný směr jejich konverazce.

Hermiona se zamyslela. I když se několikrát vyspala s Dracem, ani jednou za celou dobu, co je rozvedená, nepřemýšlela nad tím, že by si někoho našla. Nikoho jiného totiž nechtěla. Nikoho už nikdy nebude milovat tak jako Blaise, tak proč by marnila čas s mužskými? Představa, že by někdy chodila s někým jiným jí přišla děsivá. Zvláště ji z toho zabolelo u srdce.

 „Když jsi chodila s Michaelem a Deanem, myslelas si, že vám to vydrží? Nebo jsi věděla, že ten vztah nikdy nemůže trvat dlouho, protože jsi byla zamilovaná do Harryho a tudíž jsi je nikdy nemohla plně milovat?" zeptala se nepřítomně a konečně se napila kávy, která pomalu začínala chladnout.

 „To není fér -"

 „Co by na tom nebylo fér? Je to pouhá pravda. Nedokážu si představit, že by někdy nastal den, kdy už bych ho nemilovala, tak proč se pokoušet o jiné vztahy, když vím, že nikdy nevyjdou? Ne, nech mě domluvit, prosím," řekla pevným hlasem, když viděla, že se Ginny nadechuje. „Možná ten den někdy nastane, ale pokud mám být upřímná, nechci, aby tento den někdy přišel. Děsí mě, že bych ho někdy mohla přestat milovat. Díky němu jsem začala pořádně žít. A ano, momentálně cítím jen bolest, ale nemůžu se vzdát těch pocitů, které k němu cítím. Protože jsou mým posledním pojítkem k tomu, že ty roky, které jsme spolu prožili, byly skutečné. Jakmile bych ho přestala milovat, byl by konec. Opravdový konec," vychrlila na ni část pocitů, které v sobě tak dlouho dusila.

 Ginny si ji přitáhla do objetí. „Nebudu tvrdit, že tvým pocitům rozumím, ale jsem ráda, že jsi se o ně se mnou podělila. Uvidíš, že se ti uleví, když o tom bdueš mluvit," zašeptala a odtáhla se. „Já jen nechci, abys trpěla. Slib mi, že se budeš snažit jít dál. Pamatuj si, že když si najdeš někoho jiného, nemusí to nutně znamenat, že už Blaise nemiluješ. Nebála bych se toho, že ten den někdy nastane, on už bude v tvém srdci pravděpodobně navždy."

 „Děkuju, Ginny -"

 „Večeře," přerušil je příchozí Ron. „Radši si pospěště, víte jak nemá mamka ráda, když nesedíme u stolu včas," ušklíbl se a rychle zase zmizel.

 „Má pravdu, měly bychom jít," zasmála se Hermiona a obě následovaly Rona dovnitř. „Jenom odnesu hrnek do kuchyně a hned jsem u stolu," oznámila zrzce a odebrala se do kuchyně, aby mohla vylít zbytek studené kávy a umýt po sobě hrnek.

 „Opravdu má hodně práce," ozval se náhle za jejími zády hlas a ona leknutím nadskočila.

 „Vážně si to myslíš?" zeptala se stále k němu otočená zády.

 „Je to trochu výmluva, ale jinak teď pracuje opravdu hodně. V podstatě, pokud u sebe nemá Charlieho, je v práci. Myslím, že se snaží zaměstnat, aby neudělal nějakou hloupost."

 Hermiona utřela umytý hrnek a uklidnila ho do skříňky, než se konečně otočila směrem k Dracovi. „Například hloupost, kterou jsme udělali my dva?" odfrkla si a než mohl něco říct, prosmýkla se kolem něj do jídelny. Nebylo to od ní zrovna fér, když to byla ona, kdo zneužíval jeho, ale on by taky mohl mít nějaký ten rozum! Měl by jí říct, jak hloupě se chová.

 On by měl trvat na tom, že už se to nebude opakovat a ne aby jí naopak vycházel ještě vstříc.