„Přítel je člověk, který zná melodii tvého srdce, který ti ji předzpívá, když ji zapomeneš.

- Albert Einstein

☆

Hnědovláska netrpělivě klepala prsty o linku, zatímco čekala až se jí uvaří voda na čaj. Z obývacího pokoje k ní doléhaly hlasy, které ji jen z poloviny činily šťastnou. Byla ráda, že Charlie může alespoň na malou chvilku strávit čas se svým strýcem a i ona s ním ráda stráví čas, ale ne když ví, že dostane přednášku. Nikdy nebyla ráda poučována a to se nezměnilo. A vůbec nezáleželo na tom, že si to zasloužila.

Konvice cvakla, čímž jí dala znamení, že je voda uvařena, a proto zalila mátový čaj, načež se i s hrnkem rozešla zpět za chlapci do obýváku.

„Tak prosím," řekla s menším úsměvem a podala Theovi hrníček. „Myslím, že je čas na odpolední šlofíček, šampióne," oznámila Charliemu, který byl příliš zabraný do ukazování hraček jejich návštěvě, že ji moc neposlouchal, a tak mu pocuchala vlásky, aby si získala jeho pozornost.

„Nejsem unavený," zaprotestoval okamžitě Charlie, přičemž si u toho zívl, což vyvolalo u obou dospělých smích.

„Hm, já vím, že nechceš jít spát, když tu máš Thea, ale s tím se nedá nic dělat," prohlásila Hermiona, neboť moc dobře věděla, o co šlo.

„A co tohle, Charlie? Slibuji, že až se vzbudíš pořád tu budu a budeme si spolu hrát. Šlo by to?" navrhl Theodore, neboť dnes stejně neměl nic na práci a rád s tím malým Zabinim stráví více času.

Charlie unaveně přikývl a natáhl ruce ke své mamince, aby ho vzala do náručí. Hermionu to dojalo, ostatně jako vždy, a zvedla ho ze země. S menším úsměvem se podívala na jejich návštěvníka a odešla s Charliem do pokoje, kde jej uložila do postele, dala mu pusu na čelo a vrátila se za Theodorem do obýváku.

S povzdechnutím se posadila na gauč, na který se přesunul už i Theo. Věděla, že jedné její části se uleví, že si o tom může s někým promluvit, ale to byla jen jedna malá část. „Tak spusť, ať to máme za sebou," zamumlala neochotně.

Theodore jí věnoval zkoumavý pohled. Sám nevěděl, co říct. Na jedné straně tu byla situace s Dracem, o které zas tak moc nechtěl mluvit, ale musel, a na druhé straně tu byla situace s Blaisem, o které by mluvil moc rád, ale nemohl. Kdyby mu někdo tehdy na škole řekl, že se ocitne uprostřed tohohle všeho, nikdy by mu neuvěřil a ještě by se tomu člověku vysmál, i když to neměl v povaze.

„Co je to s vámi mužskými, že mi nikdy nic neulehčíte?" odfrkla si Hermiona, když jen mlčel. „Poslouchej, to, co jsem ti řekla minule jsem myslela vážně. Nic se od té doby mezi námi nestalo, ale nevím, jestli je to dobře nebo ne," přiznala malinko zdráhavě.

„Jak to?" zeptal se překvapeně Theo, který se snažil nevyvozovat žádné unáhlené závěry. Byl si téměř jistý, že se Hermioniny city nemohly takhle rychle změnit.

Hnědovláska se trhaně nadechla. „Jak bych to jen řekla... Přišel teď s bláznivým nápadem, že bychom měli být spolu. Jako pár. Což samozřejmě odmítám a řekla jsem mu to už několikrát," svěřila se mu a letmo na něj pohlédla.

Upřímně? Sice to řešit nechtěla a rozhodně nechtěla přednášku, ale ráda by už to měla celé z krku. Theodore byl expert na chování Draca Malfoye a možná, že když se mu svěří, pomůže jí. Protože ona už chtěla mít klid. Copak toho chtěla tolik?

„A co on na to?"

Hermiona pokrčila rameny. „To já právě nevím, protože občas to vypadá, že se smířil s tím, že budeme jen přátelé, ale pak zas... Theo, já prostě nevím, co si o tom mám myslet, chová se hrozně divně, jako kdyby to ani nebyl on. Děsí mě to, protože netuším s čím na mě příště přijde. A vím, že jsem se do toho dostala sama. Nesu za tu plnou odpovědnost a doopravdy mě mrzí, jestli jsem mu nějaký způsobem dala najevo, že by z toho mohlo být něco víc, ale už mě to unavuje. Všechno mě tak hrozně unavuje. Draco, řeči všech o tom, jak bychom se s Blaisem měli k sobě vrátit, Ginny a její dohazování. Jistě, i teď mě bolí, že jsme se s Blaisem rozvedli, ale konečně jsem se dostala do fáze, kdy zas cítím pevnou půdu pod nohami a tohle všechno ze mě jen zbytečně vysává energii."

„Znáš mě, víš, že si všechno nechávám pro sebe, ale někdy jsou chvíle, kdy to nejde. Tu noc, co jsme se s Dracem pohádali, mi řekl přesně to, co mi tu popisuješ. Naznačil, že by to s tebou mohlo být něco víc. Bylo mu úplně jedno, co mu říkám. Na chvíli jsem měl pocit, že jsme zpět na škole. Vůbec mu nezáleželo na tom, jaký dopad to bude mít na Blaise. Nemyslím si, že jsem byl někdy v životě tak naštvaný jako tu noc," sdělil jí klidným hlasem, i když jen při pouhé vzpomínce se v něm začala vařit krev.

„Jo, to on Draco umí, probouzet v ostatní vztek," přitakala hnědovláska a snažila se blonďáka nesoudit příliš tvrdě, jenže moc se jí to nedařilo. Sama už s ním vedla pár rozhovorů a jeho lhostejnost k Blaisovi ji bolela snad ze všeho nejvíc.

„Chtěl bych, aby se mnou odjel do Francie, ale pochybuji, že se mi ho podaří přesvědčit," povzdechl si.

„Asi bych se tě na to neměla ptát, protože se tě to netýká, ale co budeme dělat?"

„Popravdě? Nemám nejmenší tušení. Pokud to vyjde najevo, bude to peklo, ale začínám dost uvažovat o tom, že by to možná vyřešilo spoustu věcí."

Tohle jeho prohlášení Hermionu poměrně vyděsilo. „Slib mi, že to Blaisovi neřekneš!" vyhrkla hned naléhavě.

Theo jí věnoval pohled. „Nic takového bych neudělal," řekl trochu uraženě. „Myslel jsem, že o sobě máme lepší mínění."

„No, pochybuju, že o mně momentálně můžeš mít nějaké vysoké mínění," zamumlala stydlivě.

„Hermiono, sice jsme spolu netrávili tolik času, ale jsme si dost podobní. Uznávám, že jsi uklouzla, ale kdo z nás ne? Nejsme dokonalí. A dobře, nemám radost z toho, co jste s Dracem dělali, jenže jste dospělí. Ve finále vám do toho nemůžu mluvit, což si většinu času neuvědomuji," zasmál se. „Jedna chyba z tebe nedělá špatného člověka a já vím, že máš dobré srdce. A velmi se vážím toho, že jsi Blaise udělala šťastného, i když to nevydrželo navěky. Ještě sice nevím jak, ale všechno to napravíme. Chystám se tu teď zdržet delší dobu."

„Děkuju, Theo, za všechno," řekla s menším úsměvem a věnovala mu kratičké objetí. „A když už jsi tady, něco ti dám," vyhrkla náhle a vstala z gauče, aby mohl z knihovny vzít obálku a předat ji Theodorovi. „Pozvánka na Charlieho narozeniny."

„Ach, jsem poctěn," zasmál se a otevřel obálku, aby si mohl přečíst pozvánku. „Vidím to tak, že se tu zdržím až do oslavy, Daphné se ke mně snad brzy připojí."

„A jak se vám v Paříži vlastně daří? Nepřemýšlíte, že byste se vrátili do Londýna za námi všemi?" zeptala se Hermiona, aby se taky něco dozvěděla o Theovi a nemluvila jen o sobě.

Bylo to zvláštní, protože i když se Theovy návštěvy zprvu spíše obávala, teď za ni byla ráda, protože se cítila tak nějak lehčí.