„Přátelství je součást lidského štěstí."

 - Jan Werich

☆

 „Mami, vstávej! Mami!" křičel Charlie, když vběhl Hermioně do ložnice a následně k ní zalezl do peřin. 

 Hnědovláska si zívnula a pomalu otevřela oči. „Dobré ráno, Charlie," pozdravila jej s úsměvem a přitáhla si jej do objetí, načež mu začala dávat pusinky po celém obličeji. 

 „Mami!" chichotal se, zatímco se snažil vymanit z její náruče, aby unikl jejímu polibkovému útoku. „Už stačí."

 „No dobrá," zasmála se Hermiona a přestala ho pusinkovat. „Jak jsi se vyspinkal?" 

 „Doble, ale už mám hlad," oznámil jí. 

 „Tak to bych ti asi měla jít připravit snídani, co ty na to, šampióne?" položila spíše řečnickou otázku a posadila se, aby si mohla udělat rychlý drdol, než vyleze z postele.  

 „Hm, půjdeme se podívat na vláčky?" zeptal se a upřel na ni svůj štěněčí pohled, který zdědil po Blaisovi. Naneštěstí pro Hermionu, oba dva moc dobře věděli, že jim po tomto pohledu nic neupře. 

 „Můžeme zajít na nádraží, než půjdeme k babičce Charlotte. Dnes u ní spíš, pamatuješ? Domluvili jste se tak spolu minule, když jsme u ní byli na večeři," připomněla mu. Kde její syn vzal takovou vášeň k vlakům, to jí bylo záhadou, ale nehodlala mu v tom bránit. 

 Charlie přikývl a pak se jeho pozornost přesunula k oknu. „Sova!" vykřikl nadšeně a rychle slezl z postele, aby mohl utíkat pro poštu. 

 Hermiona mezitím také vylezla z postele, oblékla si župan a čekala až k ní přiběhne Charlie zpátky. A když se tak stalo, podal jí obálku a sám si nechal Denního věštce. Číst sice neuměl, ale rád sledoval hýbající se obrázky. 

 „Děkuji," zamumlala, když s menším zamračením četla od koho dopis byl. S povzdechem roztrhla obálku a vytáhla papír s krátkým vzkazem, ve kterém ji zval Tom dnes večer na večeři. 

 „Mami, tak pojď," zabručel Charlie a zatahal ji za rukáv županu. 

 „Už jdu," ujistila jej, pocuchala mu kudrlinky a chytla ho za ruku. 

 Společně vešli do kuchyně, kde na ně čekalo menší překvapení v podobě dárkového koše plného čokoládových muffinů. Mladší z dvojice Zabiniů byl zcela nadšený, kdežto Hermiona byla spíše zmatená, než potěšena. 

 „Dortíky!" vyjekl s radostí dvouleťák a už se začal drápat na židli, aby dosáhl na stůl, kde košík ležel. 

 Hnědovláska rychle zareagovala, přešla ke stolu a košík vzala do ruky. Charlie samozřejmě zaprotestoval, ale ona si z toho nic nedělala. Položila košík na linku, kde byl z jeho dosahu a vyndala z něj kartičku s jejím jménem. Už podle písma poznala od koho dárek byl a hrozně ji to naštvalo. Moc dobře věděla, že ten jejich takzvaný oběd nebyl tak čistě přátelský, jak jí Draco tvrdil. 

 Pohled jí padl na pozvánku od Tomu, kterou stále držela v druhé ruce. Když si prvně přečetla jeho pozvání, byla pevně rozhodnutá jej odmítnout, ale nyní své rozhodnutí začínala přehodnocovat. Sice s Tomem nehodlala randit, ale možná by měla Dracovi ukázat, že stejně jako on si stojí za svým, ona si stojí za tím svým. 

 „Mami," připomněl se jí Charlie netrpělivě, a tak Hermiona odhodila oba vzkazy na linku a pustila se přípravy snídaně. 

•••

 Hermiona nemohla uvěřit svému štěstí, v tomhle případě spíš neštěstí. To se jí Merlin určitě pomstil, jinak si nedokázala vysvětlit, jak se mohla ocitnout v situaci, ve které se právě nacházela. Tom ji vzal do krásné restaurace a zrovna teď jí něco zaujatě vyprávěl, ale ona neměla nejmenší tušení co to bylo, protože myšlenkami byla o pár stolů vedle, kde se k jejímu největšímu překvapení nacházelo zmijozelské trio. Ani nevěděla, že byl Theo v Londýně! 

 „Je všechno v pořádku?" zeptal se starostlivě černovlasý muž, když si všiml, že jej jeho společnice vůbec neposlouchá. 

 „Huh?" zamumlala a věnovala mu pohled. 

 „Ptal jsem se, jestli je všechno v pořádku."

 Hnědovláska se nervózně kousla do rtu a přemýšlela, co by mu měla říct. Mohla mu zalhat a říct, že je všechno více než v pořádku, jenže už toho lhaní měla dost. Nechtěla spadnout do dalšího začarovaného kruhu. „Nejspíš jsem se měla zeptat mnohem dřív, ale řekla ti Ginny o tom, že tohle není rande?" 

 Tomovi se na malý moment mihlo v obličeji překvapení, čímž dostala svou odpověď, ale než se stihla omlouvat, usmál se a zakroutil hlavou. „Už jsem si všiml, že Ginny ráda vynechává důležité informace. Poslyš, přijdeš mi moc fajn a minule jsem si to užil, ale upřímně, nevím, jestli bych byl připraven na zodpovědnost, která s tebou přichází," svěřil se jí a doufal, že pochopí, že naráží na jejího syna. 

 „To je v pořádku," ujistila jej. 

 „Avšak, pokud bys chtěla, rád bych tě víc poznal. Myslím, že by se z nás mohli stát dobří kamarádi," navrhl jí s úsměvem. 

 „To bych byla ráda," souhlasila a i ona se usmála, ale jen na pár sekund, protože stále tu byl ještě ten další problém. 

 „Vidím ti na očích, že to není všechno, co tě dnes večer trápí," pronesl Tomu a dal jí tím možnost se mu svěřit. 

 Hermiona si povzdechla. „Nevím, jestli sis všiml, ale kousek od nás sedí můj bývalý muž se svými přáteli," řekla neochotně, i když svým způsobem se jí ohromně ulevilo. 

 Tom přikývl. „Myslel jsem si to. Vysvětlovalo by to, proč sem pořád všichni tak koukají. Nejméně se ovládá Malfoy."

 Nepřekvapilo ji, že z trojice zná hlavně blonďáka, který byl v jejím životě právě trnem v patě. „Vždycky měl problém se ovládat," zamumlala. 

 „Jeden by si skoro myslel, že tvým bývalým mužem je on," zavtipkoval. 

 „No, jak bych to řekla, už to budou téměř tři měsíce, co jsme se opili a vyspali se spolu," Tomovi spadla brada, „A jako kdyby už to samo o sobě nebylo dost špatné, ještě se to párkrát opakovalo a on se teď upnul na představu, že by mezi námi mohlo být něco víc," vysvětlila nešťastně a ze srdce jí spadl ten největší kámen na světě. 

 „Páni, to je úplně, jak nějaká telenovela," prohlásil, čímž ji překvapil, neboť netušila, že by znal takový mudlovský pojem. „Předpokládám, že ty stále miluješ svého bývalého manžela, jak že se to jmenoval?"

 „Blaise a ano, miluju a vlastně si ani nedokážu představit, že někdy nastane den, kdy nebudu, proto jsem nechtěla, aby mi Ginny domlouvala nějaké schůzky," vysvětlila. „Chceš přehodnotit naše přátelství?"

 Tom se ušklíbl. „Ani náhodou, ale mám nápad. Co kdybychom odsud zmizeli?" 

 Hermioně to přišlo zcela ztřeštěné, když měli objednané jídlo, ale chtěla si dnešní večer alespoň trochu užít, což nepůjde pokud zůstane ve stejné restauraci jako tři zmínění zmijozelové, tak přikývla a na tváři se jí pomalu začal rýsovat úsměv. 

„Skvěle! Tak to na mě počkej, dojdu jen zaplatit, ne žádné výmluvy," tak trochu jí nakázal, když už se nadechovala k protestu. 

 A tak se na něj jen usmála a zůstala sedět na svém místě, zatímco on odešel k baru, aby mohl zaplatit. Naštěstí mu to trvalo sotva minutu, takže ani neměla čas začít opět přemýšlet o jiném stolu. 

 „Pro tebe," řekl se zářivým úsměvem a podal jí sáček s pralinkami.

 „To jsi nemusel," namítla, ale když se podívala, co přesně koupil, věnovala mu děkovný pohled. „Tyhle mám nejradši," oznámila mu, zatímco sáček otevřela a hned si jednu strčila do pusy. 

 Tom se natáhl, aby si taky mohl vzít, Hermiona však byla rychlejší a ucukla. „Ne, ty jsou moje!" protestovala. 

 Famrfpálový hráč se zasmál a dal ruce nahoru, aby jí ukázal, že se vzdává. „Pověz mi, je tvůj syn taky chamtivý?" zeptal se z legrace.

 „Ne, Charlie ví, že se má vždycky se všemi rozdělit," zamumlala zahanbeně a nabídla mu. 

 „Dělal jsem si srandu, klidně si je nech, když ti tolik chutnají," ujistil ji a naklonil se k ní. „Chceš jim dát důvod k zíraní?" zašeptal, ale než se stihla zeptat, co tím myslí, narovnal se a podal jí ruku. 

 Hermiona si nechtěla hrát s ničími city. Nechtěla jim dát důvod k žárlivosti, ani k tomu, aby zírali. Chtěla si dnešní večer jednoduše užít a nemyslet na to, co si ostatní pomyslí. Tak jeho nabízenou ruku přijala a nechala se od něj vytáhnout od stoje. Nechala se zatočit a dovolila mu ji chytit kolem pasu, zatímco odcházeli pryč. 

 A neudělala to kvůli Blaisovi. Ani kvůli Dracovi. Udělala to čistě kvůli sobě a náramně si to užila. 

•••

Slavnostně hlásím, že jsem si včera mákla a Pavučinu mám oficiálně dopsanou! 🖤