„Díky lásce se stáváme lidštější, a to bez ohledu na to, jak probíhá.

 - Boris Leonidovič Pasternak

☆

 Hermiona měla po dlouhé době konečně čas na čtení, a tak toho samozřejmě využila a s radostí se pustila do nové knihy, kterou dostala od Charlotte. Děj byl naštěstí natolik zajímavý, že ji to úplně pohltilo a ona tak na malou chvíli nemusela myslet na nic jiného. Nemusela myslet na Toma a na to, jak jí hned druhý den - což bylo včera -  po jejich schůzce, poslal sovu s pozváním na večeři. Nemusela myslet ani na Draca a na jeho dopisy, které se motaly kolem večeře, se kterou souhlasila ale příliš na ni jít nechtěla, protože se bála, že v tom bude schovaný nějaký trik.  A v neposlední řadě nemusela myslet na svého bývalého manžela. 

 Bohužel pro ni, hezké věci nikdy netrvaly velmi dlouho, a tak si stihla přečíst sotva dvacet stránek, než ji ze čtení vyrušilo zaklepání na dveře. Zmateně pohlédla na hodiny, které visely na zdi. Bylo poledne, což znamenalo, že Blaise to být nemohl - tedy, pokud se něco nestalo, což ji hned donutilo vstát a téměř až běžet ke dveřím, které velmi zběsile otevřela. 

 „Copak nikdo z vás dnes nepracuje?" zeptala se téměř bez dechu, když za dveřmi našla stát jen Draca. Blaise si dnes vzal výjimečně  v práci volno, aby mohl strávit den s Charliem a Draco zjevně nehodlal pracovat sám. 

 „To bych si vyprošoval, já na rozdíl od jiných lidí dnes pracuji, ale mám obědovou pauzu, tak jsem se rozhodl, že místo večeře zajdeme na oběd. Protože kdybych čekal na to, až si uděláš čas, nemusel bych se taky dočkat vůbec," oznámil jí a ani trochu jí tím neudělal radost. 

 „Ale já nejsem oblečená na ven, než se připravím, bude tvůj čas na oběd dávno pryč," namítla slabě. 

 Blonďák se ušklíbl. „Nic dělat nemusíš, neboť jsem oběd donesl za tebou," řekl zjevně spokojený sám se sebou a prosmýkl se kolem ní dovnitř. 

 Hermiona tam na moment stála kompletně v šoku, než jí mozek zase naskočil a donutil ji něco dělat. Rychle proto zavřela dveře a zamířila za ním do kuchyně. Tam na stole našla stát papírovou tašku, které si předtím vůbec nevšimla. Draco se po její kuchyni pohyboval, jako by tu byla doma a to ji krapet vyděsilo. 

 „Nestůj tam tak, posaď se, a nech mě o všechno se postarat," pobídl ji a Hermiona, která stále nějak nemohla vstřebat tuhle celou situaci, se mlčky posadila.

 A jak tam tak tiše seděla a pozorně jej sledovala, nemohla se zbavit pocitu, že něco chystá. Tohle nebylo totiž jeho typické chování. Ve skutečnosti si ani nemohla vzpomenout, že by ho někdy takového už viděla. 

 „Mám něco na obličeji?" zeptal se a v očích se mu odrážela zvláštní jiskra. Skoro by řekla až šibalská. 

 „Je všechno v pořádku?" Neubránila se otázce. „Takhle milionový nejsi ani s Charliem."

 „Jen si chci užít náš přátelský oběd," odpověděl prostě. 

 Hnědovláska nevěděla, co na to říct. Zdálo se jí divné, že ještě před pár dny se choval jako starý Malfoy, kterému musela dát facku, a dnes byl najednou úplně jiný člověk. Ani vlastně nevěděla, jestli by z toho měla mít radost, přece jen už Draca pár let znala a vážně se obávala toho, že to není tak, jak říká. 

 „Přinesl jsem ti špagety bolognese, tvé oblíbené," sdělil jí a položil před ní talíř se zmíněným jídlem. 

 A Hermiona neměla to srdce mu říct, že její oblíbené byly carbonara. Ne, když měl evidentně dobrou náladu a tolik se snažil. Možná mu celé tohle jeho vystupování nevěřila, ale pro zachování se jako kamarádka, se rozhodla, že na tuhle jeho hru přistoupí. Koneckonců, ještě ani jednou nezačal mluvit o tom, že by z nich dvou mohlo být něco víc, takže to brala tak, že to má i své výhody. 

 „Děkuji," řekla s úsměvem. „Co máš ty?" chtěla vědět, když se všimla, že na jeho talíři není červená omáčka. 

 „Tagliatelle s houbovou omáčkou," řekl, zatímco vyndal dvě skleničky na víno. „Neboj, koupil jsem nealkoholické. Vím, že bys přes den nepila a já se ještě pořád musím vrátit do práce," ujistil ji, když viděl, jak už se nadechuje, aby mohla protestovat. 

 „Dneska jsi doopravdy samé překvapení," hlesla s menším úsměvem a s radostí od něj přijala sklenku nealkoholického vína. 

 Musela uznat, že to opravdu vypadalo jako rande, ale snažila se na tuto myšlenka příliš nemyslet. Než se stala ta osudná noc, kdy k sobě vlezli do postele, tak spolu sem tam na večeři nebo na obědy zašli. Proč by taky ne? Vždyť to přátelé dělali úplně běžně. 

 „To víš, láska lidi mění," pronesl zlehka, zatímco ona měla problém, abych se po jeho slovech nezakuckala. 

 S potížemi polkla lok vína a věnovala mu káravý pohled. „Draco..."

 „Nic neříkej, to byl jen takový vtip," snažil se ji rychle přesvědčit, ale Hermiona mu to samozřejmě nevěřila. 

 „A jak to jde v práci?" zeptala se místo toho. Sice netušila, co měl v plánu, ale opravdu se tím teď nechtěla zabývat. 

 „Docela dobře, to víš, když se zabýváš převážně jen kontrolou smluv, je to sice často velmi nudné, ale zato se nemusíš nějak extra stresovat," uchechtl se. Svou práci extra nemiloval, ale bylo to lepší, než celé dny sedět doma. Rozhodně nechtěl nést žádnou velkou zodpovědnost za případy vážnějšího rázu, a tak si žádné nebral. Narozdíl od Blaise, který pro takové případy žil. Po válce se rozhodl, že chce pomáhat lidem stejně jako Hermiona, která mířila přímou cestou do Sv. Munga, a tak ho očarovalo čarodějné právo. Draco věděl, že kdysi chtěl být jeho přítel bystrozorem, ale po těch hrozných měsících, kdy byli životy jich všech ohroženy, se rozhodl pro něco méně riskantního. A Draca stáhl s sebou. 

 „Víš, jsem vážně ráda, že jsi do toho šel," řekla chvályhodně. 

 Blonďák přikývl. „Není to sice něco, o čem bych snil, ale nikdo jsme asi neměl moc čas přemýšlet, co bychom chtěli po Bradavicích dělat, když jsme ani nevěděli, jestli se dožijeme dalšího dne," řekl poněkud vážně, ale pak se hned ušklíbl. „Málem bych zapomněl! Neuvěříš, kdo u mě v pondělí byl!"

 „Ne, ne, nenuť mě hádat," zaúpěla se smíchem Hermiona. 

  „Nebudu, ona odpověď sama je dost za trest. Takže, v pondělí mě poctila svou návštěvou sama úžasná Rita Holoubková," sdělil jí s úšklebkem.

  „Kecáš!" vyhrkla bez přemýšlení hnědovláska, načež si zakryla ústa rukou.  „Omlouvám se," začala se smát, protože si nemohla pomoc. „Když o tom teď tak přemýšlím, četla jsem o ní něco v Denním věštci. Přijmul si její nabídku?" 

  „Rozhodně ne, ještě nyní si dost živě vybavuji, jak se ke mně měla, když byl Turnaj tří kouzelníků."

 Tentokrát to byla Hermiona, kdo se ušklíbl.  „Vsadím se, že se ti to moc líbilo."

 Blonďák na to nic neřekl, jen pokrčil rameny a otřel si pusu ubrouskem. 

  „U Merlina, stále nemohu uvěřit tomu, že tehdy napsala o mně a Harrym. Taková absurdita!" 

  „Taky si myslím. Ty máš přece slabost pro zmijozely," uchechtl se, ale ona se tím nenechala rozhodit. 

  „Zapomínáš na to, že jsem byla taky zamilovaná do Rona," ušklíbla se. 

 Draco se zašklebil.  „Pojďme radši změnit téma."

  „S radostí," souhlasila a začala mu vyprávět o tom, co ráno zažila s Charliem.

•••

Myslím, že už je bezpečné říct, že finišuji. 😎 A tak se můžete těšit na celkem 40 kapitol! Snažila jsem se to ke konci moc neuspěchat, tak doufám, že se mi to nějak povedlo. Už jsem ale cítila, že nemá smysl to dál protahovat a jsem s tím docela spokojená, vzhledem k tomu, že jsem si ještě nedávno myslela, že to nemám nikdy šanci dopsat. 

Budu ráda, když mi zanecháte nějaké vaše teorie, nebo názory 🖤. Ještě se můžete těšit na „výročí" rozvodu, více Toma, Charlieho oslavu narozenin a neustálé zmatky mezi Hermionou, Dracem a Blaisem. No vážně, všichni tři by si měli konečně uvědomit, co od ostatních chtějí... 

Sneak peak další kapitoly: 

Tom přikývl. „Myslel jsem si to. Vysvětlovalo by to, proč sem pořád všichni tak koukají. Nejméně se ovládá Malfoy."

Nepřekvapilo ji, že z trojice zná hlavně blonďáka, který byl právě v jejím životě trnem v patě. „Vždycky měl problém se ovládat," zamumlala.

„Jeden by si skoro myslel, že tvým bývalým mužem je on," zavtipkoval.