„Láskyplný člověk raději sám prožívá bolest, než by ji jiným působil."

 - Robert Burns

☆

 Blaiseovi nebylo druhý den úplně nejlépe, což se dalo čekat vzhledem k velkému množství ohnivé whiskey, které vypil. Jenže když učinil nejtěžší rozhodnutí ve svém životě, a sice že manželství s Hermionou nechá navždy uzavřenou kapitolou, musel to zapít. Musel otupit tu bolest, která se mu šířila každou buňkou jeho těla. Naštěstí pro něj se narodil jako kouzelník, a tak si ráno vzal lektvar proti kocovině, znovu poděkoval Merlinovi za to, že byl někdo tak úžasný, aby vytvořil tento báječný lék, a poté co se umyl a vhodně oblékl, se přemístil do práce.

 „Jsi tu dřív než já? To je zázrak..." řekl překvapeně, když se konečně po pár minutách proplétáním se davem kouzelníků a kouzelnic na ministerstvu dostal do kanceláře, kterou sdílel se svým kamarádem. „Nezapomněl jsem na něco, že ne?"

 „Možná jen nastavit si budík," uchechtl se Draco. Sám byl poněkud překvapený, že dorazil do práce první a když se Blaise stále neobjevoval, začínal se trochu strachovat. Ale jen trochu.

 Blaise se poprvé za celé ráno podíval na hodinky a zděšeně vytřeštil oči, když viděl kolik hodin už bylo. „To bude chtít kávu," povzdechl si. Byl nesmírně pozadu a věděl, že tu dnes bude muset zůstat dlouho do noci. Což mu vlastně ani tolik nevadilo, když na něj čekal jen prázdný byt. Potlačil další povzdech a odložil si své věci, než se přesunul ke kávovaru. Skoro před rokem učinil rozhodnutí a včera se v něm utvrdil, takže teď s tím musel žít a neutápět se v sebelítosti. A bude lepší, když bude v práci, než aby se vrátil ke svému starému životu, který vedl v Bradavicích. Podle jejich rozvodového papíru už si s Hermionou nepatřili, ale on by se nenáviděl ještě víc než teď, kdyby uklouzl a měl něco s jinou ženou. Miloval Hermionu, a to se nezmění.

 „Taky bych si jednu dal," informoval ho Draco.

 „Jistě, pane," utrousil Blaise a dal se do přípravy jejich kávy.

 Draco mu věnoval pohled. Bylo velmi divné, že Blaise přišel do práce pozdě, ale to nebylo to jediné, co se mu nezdálo být v pořádku. Něco mu na něm přišlo jiné. Nemohl přesně určit co, což se mu nelíbilo, protože nevěděl, jestli by si měl dělat starosti nebo ne.

 „Jaká byla večeře?" zeptal se, když si vzpomněl, že měli včera rodinnou večeři u jeho matky. Možná se tam odehrálo něco, co způsobilo Blaisův pozdní příchod a tu divnou atmosférou, která se kolem něj motala.

 „V pohodě," odpověděl neurčitě a položil mu hrnek kávy na stůl, přičemž pohledem zavadil od otevřený dopis. „Má bývalá žena ti posílá dopisy?" vyhrkl dřív, než si to stihl promyslet.

 „Psala mi, jestli bych nevzal Charlieho k matce," řekl rychle Draco, aby ho uklidnil.

 „Ach ano, Charlie si tento týden užívá pozornost všech svých babiček," ušklíbl se Blaise a šel se posadit ke svému stolu. „Zítra ho budu mít u sebe, tak bychom mohli zajít k tvé matce všichni, kdyby jí to nevadilo," navrhl. Oba věděli, že Hermiona se večeře stejně nezúčastní, protože po hrůzné vzpomínce na Malfoy Manor, tam odmítala vejít. A nikdo se jí nedivil. Navíc by večeře u Narcissy vyřešila jeho problém s nakrmením vlastního syna. Byl příšerný kuchař. Pokud chtěl své malé kopii dopřát pořádné stravování musel s ním jít do restaurace nebo jídlo objednat domů. Rozhodně nepřicházelo v úvahu, aby uvařil.

 „Myslím, že bude více než ráda. Už je to doba, co naposledy viděla Charlieho nebo tebe, a abychom byli upřímní, ani já už jsem ji dlouho nenavštívil," řekl, načež ihned začal psát dopis své matce.

 Blaise se zatím v tichosti pustil do práce. Draco se s psaním dopisu příliš nezabýval. Napsal pouze pár vět a v úhledně nadepsané obálce ho poslal matce. Když sova zmizela z dohledu, chtěl se vrátit ke své práci, ale pohled mu znovu utkvěl na Blaisovi, který byl ponořený do papírů stejně jako kdykoli jindy, ale on nemohl setřást pocit, že něco nebylo v pořádku.

 „Opravdu se včera nic nestalo?" zkusil to ještě jednou.

 „Co by se mělo stát? Jen jsem to trochu přehnal s ohnivou whiskey," zamulal nesoustředěně a Draco věděl, že má pouze pár minut, než se Blaise plně oddá práci a pak už bude velmi těžké z něj něco dostat.

 „A to tě matka nechala?" podivil se. Sklenička nebo dvě nebyly nikdy problém v rodinách jejich postavení, ale nikdy se to nesmělo přehnat. I když už oba byli dospělí, jakmile se ocitli zpět v rodinném sídle, museli striktně poslouchat své matky.

 Blaise si povzdechl a věnoval mu pohled, ač velmi nerad. Nemohl se příliš zdržovat klábosením, když měl tolik práce před sebou. „Měli jsme s matkou trochu vážnější rozhovor a doma jsem se pak rozhodl, že mé manželství s Herminou musí navždy zůstat ukončené, protože i když ji stále nesmírně miluju, radši ji nechám jít, než abych jí znovu ublížil, a tak jsem to musel zapít, abych utlumil tu nehoráznou bolest," sdělil mu upřímně.

 A Draca jeho upřímnost zaskočila, protože ačkoli byli jako bratři, srdceryvné konverazce spolu velmi často nevedli. Od toho měli Theaodora. A ještě víc jej překvapilo, že mluví o svém manžleství, protože to bylo téma, o kterém nikdy nemluvil. Před rokem mu jen oznámil, že se rozvádí a to bylo vše. Víc o tom nemluvili.

 „Já vím, je to na hovno, nemluvme o tom," řekl, když na něj Draco stále jen překvapeně hleděl.

 Draco přikývl a nechal ho se věnovat papírům. Možná je pravda, co se říká. Všechno chce jen čas. Blaise došel do stádia, kdy o tom mohl mluvit. Nejspíš se až teď plně smířil s tím, že jejich manželství skončilo. A on se nemohl ubránit myšlence, jestli do tohoto stádia došla už i Hermiona. A bylo by možné, že by s ní měl nějakou šanci, když teď doopravdy věděl, že už je mezi nimi konec?

 Nad čím to, u Merlina, přemýšlíš? okřikl sám sebe. Blaise byl v podstatě jeho bratr a on přemýšlel nad tím, že by si začal něco vážnějšího s jeho bývalou ženou? S ženou, se kterou už nikdy nebude, ale i tak ji stále miluje? S ženou, se kterou už se za jeho zády dokonce párkrat vyspal?

 Draco byl příšerný člověk. To nebylo nic nového, ale chvíli si myslel, že konečně trochu dospěl. Že by možná mohl být alespoň trochu jako Theo a Blaise. To, že selhal věděl v minutě, co se poprvé probudil vedle Hermiony. Jenže tyhle jeho myšlenky, to všechno povznesly na úplně novou úroveň. Jak moc zkažený musel být, když chtěl začít vztah s bývalou ženou svého bratra?

 Odpověď nebyla nutná. Koneckonců, odjakživa to byl parchant.