„V životě je jen jedno štěstí - milovat a být milován."

 - George Sand

☆

 Hermiona na sebe hleděla do zrcadla a snažila se samu sebe přesvědčit, že dnešní odpoledne proběhne zcela bez problémů. Nebylo to velmi těžké přesvědčování, protože momentálně přímo vibrovala štěstím. Byl to už měsíc, co to s Blaisem urovnali, a jak se zdálo, jít na to pomalu nebylo úplně v jejich silách, takže včera udělali něco naprosto šíleného. Tedy, ono to nebylo zas až tak moc šílené, spíš jen velmi impulzivní. 

 „Myslíš, že se Ginny neprořekla?" zeptal se Blaise, když vešel do jejich ložnice, aby se podíval, co jí trvá tak dlouho. 

 „Mohu jen doufat," uchechtla, neboť moc dobře znala svou kamarádku a věděla, jak těžké to pro ni musí být. 

 Blaise k ní přešel a zezadu ji objal. „Hm, možná jí Theodore dal nějaké rady, jak udržet tajemství," zavtipkoval a políbil ji na spánek. Stále tomu nemohl uvěřit. I když pravda byla, že se snažil o tom příliš nepřemýšlet, aby zas nedošel k závěrům, které ho téměř připravily o to nejcennější, co kdy měl. 

 „Kéž by, doopravdy bych byla ráda, kdyby se to dozvěděli od nás. Možná jsme jim měli říct, že jsme se k sobě vrátili," povzdechla si. 

 „Trochu si myslím, že to stejně tuší, i když jsme se na minulé večeři v Doupěti tak snažili," zasmál se. „Vlastně se docela divím, že to na nás neprokecl Charlie."

 „Taky pravda," zasmála se i ona. Bylo velmi náročné Charliemu vysvětlit, aby nikomu neřekl o tom, že se k nim Blaise nastěhoval. Ne, že by nechtěli, aby to ostatní věděli, to ne. Jen chtěli trochu víc času pro sebe. Potřebovali čas pro sebe. Ujistit se, že jsou na jedné lodi, aby jim to protentokrát vyšlo a neovlivnilo to nějak Charlieho. 

 „Mami! Tati! Tak už pojďte!" přiběhl za nimi s křikem Charlie, který se dnes do Doupěte těšil více než obvykle, protože tam budou úplně všichni a bude se hrát famfrpál. 

 „Už jdeme," ujistila ho Hermiona a otočila se v Blaisově objetí, aby ho mohla v rychlosti políbit, než se vysmýkla a následovala Charlieho, který už zase vyběhl z ložnice ven. 

 Blaise svou ženu následoval a neubránil se úsměv. Svou ženu. 

 „Připraveni?" zeptal se, když je našel stát před krbem. 

 „Připraveni," potvrdila Hermiona, která držela pevně Charlieho za ruku, aby mu zabránila vběhnutí do krbu bez nich. 

 Společně se odletaxovali do Doupěte, kde bylo až podezřelé ticho, takže nejspíše všichni byli na zahradě, kde se měl konat jejich již tradiční přátelský zápas ve famfrpále. Všichni kromě Rona, který právě mířil tím směrem. 

 „Už podruhé spolu? To nějaká vaše nová tradice?" podivil se, když si jich všimnul. 

 Blaise ušklíbl a položil svou ruku kolem Hermioniných ramen. „Vlastně ano," řekl spokojeně, načež si vysloužil od Hermiony malé bouchnutí do ruky.

 „Jsi snad horší než Ginny," sykla tiše. 

 „Mamko! To musíš vidět!" křikl zrzek směrem ven, ale bylo velmi nepravděpodobné, že by ho Molly slyšela. 

 „Jsou tu už všichni?" zeptala se Hermiona, když se společně rozešli na zahradu. 

 Ron přikývl. „Čekalo se jen na vás."

 „Děti, konečně jste tady," přivítala je Molly a hned je šla obejmout. 

 „A zase přišli spolu," dodal Ron.

 „No a?" nechápal Harry, který v tom neviděl nic zvláštní, když spolu opět normálně mluvili. 

 Ron pokrčil rameny. „Nevím, to ať nám řeknou oni," prohodil ledabyle. 

 Hermiona s Blaisem se na sebe podívali, ovšem než stihli něco říct, vložila se do toho Charlotte. „Že byste se k sobě snad vrátili?" zeptala se skoro až šeptem, aby je svou otázkou nevyplašila, ale všichni přítomní ji moc dobře slyšeli, a upřeli na ně své pohledy. 

 Oba přikývli, načež Hermiona zvedla ruku, na které se jí blyštěl starý známý prsten. „Vlastně jsme se včera tak trochu znovu vzali," hlesla s úsměvem. 

 A jak se dalo očekávat, všechny přítomné tato zpráva velmi potěšila. Hermiona s Blaisem se najednou ocitli v obležení své rodiny a přátel, jak jim každý chtěl poblahopřát. Hnědovlásce skoro až přišlo, že jsou z toho více nadšeni, než když se brali poprvé. Byla za to ráda. Jedna její malá část se bála, aby se na ně nezlobili za to, že tak učinili bez jejich vědomí a přítomnosti na obřadu, ale jelikož to bylo impulzivní rozhodnutí, nebyl čas jim to říct. Kromě toho už nechtěli velkou svatbu, když už jednu měli. Takže vlastně nikdo o nic nepřišel. 

 „Počkejte, počkejte," přerušil vlnu gratulací Harry, který se tvářil poněkud zamyšleně. „Ale někdo vám to přece musel odsvědčit." 

 „Samozřejmě, úplně ti stejní lidí jako prvně," ušklíbl se Blaise. 

 „Takže to jsi včera dělala?" zeptal se překvapeně své ženy. 

 Ginny jen mykla rameny, ale na tváři jí hrál potutelný úsměv. 

 „Musím říct, že jsem překvapen, že jsi to neprozradila," řekl uznale Theo, který tak nějak očekával, že se zrzka před svým manželem prořekne. 

 Než na to stihla něco říct, vložil se do konverzace Tom, kterého pozvala právě Ginny, protože kromě ní potřebovali ještě záskok za Draca, když z Francie přijel jen Theo. „Nerad přerušuji tuhle radostnou chvíli, ale přišli jsme hrát, nebo ne?" položil spíše řečnickou otázku. 

 „No jo, profesionální famfrpálový hráč, to se hned pozná," odfrkl si George. „Ginny nás taky vždycky uháněla."

 „Ale má pravdu, takže chop chop," popohnala je Ginny, které Hermiona pro dnešek s radostí přenechala post rozhodčího. 

 Po jejích slovech nastal poněkud zmatek, jak se každý snažil dostat na své místo a připravit se na hru, ale všichni už na to byli zvyklí, takže se v tom uměli pohybovat. 

 „Tak co, chytíš mi zlatonku?" zeptala se s úsměvem Hermiona, když si jich všichni přestali všímat. 

 Blaise ji chytil kolem pasu. „Moc dobře víš, že hraju na postu útočníka."

 „Děláš jako kdybyste si neměli posty, jak se vám zachce," dobírala si ho, ale než stihl něco říct, přitáhla si jej do polibku. „Prostě to jen vyhraj, ano?" zašeptala mu do rtů, než se od něj odtáhla úplně a rozešla se za Charliem, který odběhl za Daphné. 

 „Doufám, že tě ten náš brouček nezlobí," pronesla, když se u dvojice zastavila. 

 „Mami!" protestoval skoro až pohoršeně Charlie. 

 „Vždyť já si dělám jenom legraci," ujistila ho Hermiona a pocuchala mu jeho kudrlinky. 

 Daphné je pozorovala s úsměvem na tváři. „Je to opravdu andílek," potvrdila. 

 Hnědovláska přikývla, neboť nemohla jinak než souhlasit. „Jsi tu jen ty a Theo?" optala se tiše. 

 A tentokrát to byla blondýnka, kdo přikývl. „Myslel si, že je ještě příliš brzo."

 „Netrápí se tam příliš?" zeptala se s povzdechem. Za ten měsíc jí napsal jen jeden dopis, a to když se tam trochu zabydlel. A i když byla momentálně nesmírně šťastná, lámalo se jí srdce nad představou, že se on trápí. 

 „To si nemyslím," uklidnila ji Daphné. „Víš, nebyl jediný, kdo se s námi vrátil do Francie. I Astorie potřebovala změnu prostředí," dodala s menším úšklebkem. 

 Hermionu to překvapilo. „Vážně? Tak to je dobré, ne?" 

 „Nevím nic konkrétního, ale z mého pohledu je to velmi dobré. Jsou pro sebe obří oporou," svěřila se jí a Hermioně tak spadl obrovský kámen ze srdce. Přece jen to je na dobré cestě. Přesně, jak mu řekla. 

 „Zápas může začít," objevila se u nich Ginny, čímž je přerušila. „Pomůžeš mi?" 

 „Samozřejmě," souhlasila Hermiona. „Kdybys cokoli potřeboval, budu s tetou Ginny, ano?" oznámila Charliemu, který jen přikývl a už se rozhlížel, ke komu se ve fandění přidá. 

 Hra začala a Hermiona byla docela ráda, že její kamarádka nehrála. Ginny byla profík, takže se nemusela soustředit tak vehementně jako hnědovláska, což jí hrálo do karet, neboť se potřebovala paní Zabiniové na něco zeptat. 

 „Takže, ty a Draco?" pronesla po deseti minutách zápasu. 

 Hnědovláska ani nebyla její otázkou překvapená. „Co chceš, abych řekla, prostě se to stalo. Nejsem na to hrdá."

 „Co chci? Nějaký detaily! Ty máš takové štěstí, že jsi ulovila ne jen jednoho, ale dva nejvíc sexy chlapy, které znám," prohlásila a Hermiona jí věnovala šokovaný pohled. 

 „No, Ginny!" vyhrkla zděšeně, zatímco se jí tváře zbarvily malinko do červena. 

 „Nech mě být, to jsou ty těhotenský hormony," řekla s protočením očí. „Harryho miluju víc, než cokoli, ale nejsem slepá. Umím poznat sexy chlapa, když jednoho vidím. A co si budeme ty prevíti zmijozelský mají něco do sebe. No, neříkej, že sis nevšimla, že ani Theodore není k zahození."

 Nad tímhle se musela Hermiona zasmát. To byla zkrátka celá Ginny. Radši jí v rychlosti odvyprávěla, jak k tomu vlastně došlo, a co bylo dál. Jak to nemohla zarazit, i když věděla, jak špatné to bylo. Jak si dal Draco do hlavy, že chce něco víc. A jak její srdce patřilo jejímu muži. 

 „Víš, možná, že kdyby to bylo jinak. Možná, kdybych se nespřátelila s Blaisem, možná by to mělo šanci, ale jakmile se Blaise usídlil v mém srdce, bylo jasné, že už z něj nikdy neodejde," uzavřela své vyprávění. 

„Možná jo, ale vzhledem k tomu, že jsou s Dracem přátelé, nejspíš bys se s ním musela skamarádit i tak. A pak co? Opustila bys Draca kvůli jeho nejlepšímu příteli? To bys neudělala. Ano, tohle byla hloupost a nebylo to vhodné, ale když se to vezme kolem a kolem, byla jsi rozvedená a bylo to jen fyzické. Co kdybys se s Baisem neskamarádila už na škole, ale až kvůli Dracovi a i tak bys zjistila, že ten pravý je Blaise? Myslím, že to dopadlo tak, jak mělo," řekla svou teorii zrzka a Hermiona musela uznat, že na tom něco bylo. 

 „Já taky," usmála se a očima vyhledala na obloze svého muže. 

 Všechno bylo tak, jak to mělo být. 

 •••

A už jen epilog 🥺