„Budu vám vyprávět příběh...Příběh nás tří."ukázala jsem na mě, Susan a Marka.
Nadechla jsem se... A začala vyprávět.
****
Když mi byli tři roky, hrála jsem si sama na dětském hřišti u nás v ulici.
Houpala jsem set na houpačce... Když v tom se na hřišti objevila malá dívenka.
Stejně stará jako já.
„Ahoj, jsen Susan, ty?"zeptala se mě.
Podívala jsem se na ní a nasadila úsměv od ucha k uchu.
„Madison."usmála jsen se.
Po měsíci našeho věrného přátelství se k nám přidal Mark.
„Kdo jsi?"vyjela na něj Susan, když nám tehdy neznámý chlapec obsadil "naše" houpačky.
„Mark Klevin."představil se chytře.
Já i Susan jsme se na sebe podívaly a pak jsme se takéž představily.
„Madison Jasonová."
„Susan Priceová."
Podaly jsme si s Markem ruce a od našich třeh let jsme byli nerozlučná trojka.
Několik let.
Až do našich jedenácti let.Týden po tom, než každému z nám došel dopis ze školy mně z Bradavic a jim původě taktéž z Bradavic. 
Byla to čistě dětská blbost.
Ale tahle blbost nás navždy rozdělila.
Často jsme si hrávali v lese a ten den nebyl výjimkou.
„Marku!"hodila jsem po něm šišku a on mi to jako vždy oplatil.
Susan byla vychytralá a na mě i něj zaútočila ze zadu.
Vzala jsem hrst listů a hodila ji po nich.
Oni udělali totéž.
Všichni jsme se váleli v podzimních listech a smáli se.
Pak to přišlo.
Zatáhlo se a mírné začalo poprchávat.
Všichni jsme se sebrali a běželi domů.
Když v tom Susan zakopla a sklouzla se do bláta.
Mark ji začal pomáhat ale já se začala smát.
„Ty seš blbá."uchechtla jsem se.
Mark a Susan to ale nebrali tak vtipně jakho tehdy já.
Susan se pomalu zvedla a Mark ji pomohl.
„Co je?"nechápala jsem.
„Nebylo to vtipný."otřela si z etváře bahno Susan.
„U Merlina."protočila jsem oči.
„Co kdyny se mi něco stalo?"vyjela na mě Susan.
„Nesmála bych se."
„To že ses smála si nemyslela vážně, že ne?"vyjel Mark.
„Vždyť jsem se jen zasmála!"zakřičela jsem.
„Si ubohá!"
Pak jsme se dlouho chvilku hádali...
Došla mi trpělivost a já vytáhla hůlku.
Už jsem ji měla koupenou ale nic jsme s ní neuměla.
Obrátila jsme ji proti Markovi a Susan.
Neuměla jsem ji ovládat a tak jsem s ní jen švihla.
Záblesk světla oba srazil.
Zatajil se mi dech.
Místi toho abych jim ale pomohla, jsem zbaběle utekla.
Den na to se oba odshtěhovali do Ameriky.
Zaznělo zbohem a konec.
****
Dovyprávěla jsem.
„Ani nevíte jak se za to všechno stydím! Bylo mi jedenáct a nejde to vrátit! Mrzí mě to!"
Všichni chvíli mlčeli.
„Tvá minulost je minulost my žijeme v přítomnosti a navíc.... Každy máme minulost."řekl James a já všechny Poberty objala.
„Taky nás to mrzí."ozval se Mark a Susan kývla.
Na nic jsem nečekala a se slzami v očích je objala.
***
Jakoby v tu chvíli ze mě spadla zátěž.
Nějaký kámen co mě tížil.
Byla to vina.
A byla rázem pryč.
Přesto že na svou minulost nezapomenu... s ní už teď dkážu žít.
Protože vím, že staré rány se dají zahojit. A já je zahojila.

****
Ahuuuj :3
Tak------A komentujte :D
Jinak jaká byla sobota?
Já byla s aerobikem na soutěži na finále a skončili jsme první takže Anetka so much happy❤😂😅
Taky už se blíží to léto a tak pro vás mám dvě... Vlastně tři letní překvapení ale všechno vám k tomu postupně řeknu.
Tak mě sledujte a všechno se dozvíte ;)
Mějte se krásně☝❤
Luv u🎇❤