Nástupiště 9¾.
Plné dětstkých úsměvů a šťasných tváří.
Nebyla jsem vyjímkou.
Tenhle rok jsem jela poprvé do Bradavic.

„Často nám piš zlatíčko."pohladila mne po vlasech matka.
„A užji si to tam."políbil mne na čelo otec.
Objetím jsem se rozloučila a pak s nadšením vyrazila do vlaku.
Hned v prvním kupé seděla partička kluků.
Jeden obtloustký, druhý s brýlemi, třetí s jizvami a knihou v ruce a čtvrtý usměvavý s delšími vlasy.
„Můžu si přisednout?"zeptala jsem se.
Nikdy jsem se nestyděla, byla jsem nebojácná, odvážná, učení mě moc nezajímalo a byla jsem spíš průšvihářka.
„Jasně."souhlasil ten s brýlemi.
„Jak se jmenuješ?"zeptal se.
„Madison, Madison Jonasová."
„Já jsem James Potter, ten tlustej je Peter Pettigrw, ten s knihou co se šprtá je Remus Lupin a tenhle pošuk je Sirius Black."představil mi všechny James a já se začala smát.
Celou cestu jsme propovídali, zjistili jsme, že všichni chceme do stejné koleje a tak nějak máme i stejné zájmy... a pak jsme došli k jendomu tématu.
„Hele... Napadlo nás, co si říkat Poberti? Prostě nás pět?"navrhl Sirius.
„Jasně"souhlasila jsem okamžitě.
A od té doby jsme to byli my.
Poberti.