Dnes nadešel den,kdyz měla přijet ta škola.
Ve svém vyprávění vám tu zatím nebudu sdělovat své ono velké tajemství.
Dozvíte se ho brzy.
Dozvíte se ho ale až tehdy, kdy se ho dozví ostatní.
Je to součást mě...
Ano...Napsala jsem Je to....
Ano... Přesto, že teď žiju zcela jiný život, o kterém vám budu vyprávět až za dlouho, mé má minulost stále stíhá.
Na minulost sice můžeme zapomenout, ale vždy tam někde bude... A vždy bude součástí nás.
Cokoliv vám ji kdykoliv může připomenout.
A já na tu svou dávnou minulost nezapomněla ani teď.
A myslím, že nikdy nezapomenu.
***
„Dobré ranko, hoši! Náměsíčníku odlož tu knihu a povídej si s náma... Koukej! Emily se na tebe támhle culí."vzala jsem se snichem Removi u snídaně knížku z ruky, a on se pak nesměle podíval na červenající se Emily na protějši straně Nebelvírského stolu.
Remus se na Emily pousmál a také se začervenal.
„U Merlina vy dvě hrdličky!"luskla jsem mu před očima aby se probral.
James se Siriusem se na Rema zašklebili a on jen protočil očima.
„Prosím o ticho!"zakřičel Brumbál.
Já a kluci jsme se ake jako jediní stále hlasitě vybavovali.
„Ehm... Ehm.."odkašlal si Brumbál  na důraz.
Pak už jsme stichli.
„Teď bych tu chtěl přivítat Americkou školu kouzel!"ukázala Brumbál na dveře Velké síně, ty se otevřely a do síně se nahrnula ředitelka školy se spoustou studentů z Ameriky.
„Oh... Leno..  Moc rád vás vidím."políbil Brumbál ruku ředitelce, trochu se mi z toho zvedl žaludek ale na konec z toho vyšel jen oplzlý úšklebek.
„Také jsme všichni moc rádi že tu jsme."usmála se.
Očima jsem prjížděla v řadách studentů.
Hledala jsem ho... A hledala jsem i ji.
Chtěla jsme je strašně soatřit ale zároveň jsem měla strach.
Bála jsem se, že když je uvidím, stane se něco špatného.
Oči jsem pak radši zapodla do rýžového koláče a přesto že jsem cokoliv rýžového nesnášela, jsem začala uždibovat.
„Si v pořádku?"zeptal se mě najednou James.
„Ano! Proč?"obrátila jsem k němu svůj zrak.
„Jsi bledá jako stěna."dodal Remus.
„Nechceš odvést do pokoje?"navrhl Sirius a já jen mlčky zavrtěla hlavou.
Zbytek snídaně jsem mlčela.
Opravdui nebylo moc dobře.
Žaludek jsem měla sevřený.
Neška jsme na vyučování.
Řekla jsem že mi je zle... A bylo.
Zůstala jsem sama na pokoji a spala.
Nechtěla jsem na to myslet.
A snažila jsem se to co nejvíce zaspat.
Pak jsem si uděla ese do dějin... Teda snažila jsem se ji udělat... Ake já a učení nejde dohromady... Takže radši počkám na Rema nebo Lily.
Po chvíli se mé myšlenky ale obrátili zcela v jiný směr.
Musela jsem o tom přemýšlet.
***
Srdce mi tlouklo jako o život, z očí se mi kutálely kapky slané vody a byla jsem bílá jako stěna.
Zachumlala jsem se pod peřinu, zavřela oči a jen tiše vydávala vzlyky.

~Opět vás zdravím ~
Dneska vá vydávám ještě jednu část o které si myslím že se mi "docela povedla" :D
Ne... Jako jsem s tím spokojená a chci vám to dát jako takové malé odškodné🎇
Doufám že vám vrtá hlavou Madisonina minulost :D
Určitě mi dávejte vědět do komentářů :3