,,Povězte nám, pane Lupine, chovala se slečna Parkinsonová jinak než ostatní studenti?"
Remus mlčel dostatečně dlouho na to, aby si důkladně promyslel svou odpověď. ,,Zpočátku se zdálo, že se ničím neliší od ostatních. Byla ve Zmijozelu, takže se chovala trochu... řekněme... arogantně, ale v jejím věku je to normální."
,,Kdy nastala změna?"
Remusovy oči se na pár vteřin stočily Pansyiným směrem. ,,Když musela čelit svému strachu."

,,Ano," řekla její matka procítěně.
,,Ano," pravil s úsměvem Thomas.
Pansy stála vedle své matky, oblečená v bledě modrých šatičkách, do kterých ji sám narval. Nevadilo jí, že ji uhodil, na to byla zvyklá, ale věděla, co se zase dneska stane... Když vyšli z kostela, Thomas se k ní naklonil.
,,Dneska z tebe ty šaty servu," zašeptal a políbil ji do vlasů. ,,Protože teď jsem tvůj tatínek."
Pansy při těch slovech tuhla krev v žilách. Přála si vrátit se co nejdřív do Bradavic.

Pansy stála u dortu, na kterém bylo velkým růžovým písmem napsáno: 13.
,,Tak sfoukni svíčky," pošeptal Thomas, ,,a něco si přej. Možná se ti to dneska v noci splní."
Ušklíbl se. Její matka se k němu přitulila a políbila ho, jenže ho nezajímala (nikdy ho nezajímala). Hleděl na Pansy, která smutně koukala do plamenů svíček.
Přeju si zemřít, pomyslela si a sfoukla svíčky.
,,No vidíš, ani to nebolelo," řekl Thomas a vytrhl se z objetí své manželky. Přišel k Pansy a políbil ji, už se ani nemusel shýbat. ,,Jsi až moc velká, to dělají ty šaty," řekl.
,,Ale je to přesně velikost na ni," pravila nechápavě Kelly.
,,Vem si tyhle!" přikázal Thomas a hodil po Pansy malé růžové šatičky.
,,Jsou mi malé přes prsa a boky," pravila Pansy.
,,To není možný! Obleč si je!" zařval naštvaně. Pansy si svlékla dlouhé černé šaty a snažila se narvat do těch malých, nemohla je dopnout, byly jí krátké, nedokázala se pohnout a nemohla v nich dýchat. ,,Teď vypadáš úžasně!"

,,Sakra," zaklela Pansy, ,,zapomněla jsem si v učebně brašnu. Doběhnu vás." Draco se s ostatními zmijozelskými kumpány vydal napřed. Pansy doběhla do učebny. ,,Se omlouvám, jdu si pro tašku," řekla přidrzle.
Lupin seděl za katedrou a zapisoval si zpětně docházku. ,,Příště si, slečno, nechte ty poznámky během vyučovací hodiny. Nemusíte mne respektovat jako profesora, nemusíte mít ráda spolužáky z Nebelvíru... Avšak uvítal bych, kdybyste se chovala slušně," pravil, aniž by na ni pohlédl. Pohrdala jím, ale byla si jistá, že Lupin stejně tak na oplátku nenávidí ji - a její kamarády. Jen to nemohl dát najevo, protože se choval ,,profesionálně".
Pansy si přehodila brašnu přes rameno, zašklebila se a pak řekla: ,,Se pokusim... Možná." Zamířila pryč, když se ozvalo sotva slyšitelné cvaknutí a učebnou se rozlehl mužský hlas.
,,Paci, paci, pacičky, táta koupil botičky a maminka pásek za myší ocásek..." prozpěvoval Thomas. Pansy se nedokázala pohnout z místa. Není to skutečné, věděla, že to není skutečné, ale ten hlas ji ochromil. Stála zády k bubákovi, přesto si dokázala perfektně a dokonale představit, jak vypadá, jak k ní pomalým krokem míří, jak se spokojeně usmívá. Chtěla zemřít. Dokázala žít jen díky tomu, že v sobě všechny vzpomínky potlačovala. Teď však vše vyplulo napovrch - díky jeho prozpěvování. Slyšela Lupinovo pronesení zaklínadla. Nevěděla, v co Thomase... bubáka... proměnil, bylo jí to jedno.
,,Jste v pořádku, slečno Parkinsonová?" zeptal se starostlivě, mnohem jemnějším hlasem než kterým s Pansy předtím mluvil. Nemohla odpovědět, její krk byl stále stažený hrůzou, nevydala by jedinou hlásku. Nemohla se ani otočit čelem ke svému profesorovi, protože by viděl její uplakané oči. Donutila se rozpohybovat své nohy. Utekla. 

,,Věděl jste, o co se jedná?"
,,Ne. Ne hned. Tušil jsem... Nebyl jsem si však jistý."
Pansy to nechtěla poslouchat. Chtěla to mít všechno za sebou. Vrátit se do cely. Vždyť se přiznala, tak co ještě zkoumali? Proč se musela ta špína vytahovat? Cítila se ukřivděně, ublíženě, poníženě. Celý její život byl naprosté fiasko a teď? Teď to ještě musel každý slyšet, každý musel znát její příběh a soudit ji. Nestačilo, že Pansy bylo zle samotné ze sebe, museli ji odsuzovat i ostatní.