„Udělal bys to?" zeptal jsem se nejistě, „pro mě?" Touhle otázkou jsem tě zarazil. Poznal jsem to na tvém vyděšeném výrazu, který se na chvíli promítnul na tvé tváři. Tvé dlaně byly stále zatnuté v pěst. Mlčel jsi. Najednou ti došly slova a zároveň i hlas, přestože ještě před chvílí jsi jím odháněl všechno živé, co se poblíž nacházelo.

„Vyšel bys s pravdou ven? Kvůli mně?" Doufal jsem v kladnou odpověď, přestože jsem tě do toho nechtěl tlačit, nic jiného mi v téhle chvíli nezbývalo.

Zíral jsi na své boty už dobrých pět minut, ale když jsi nakonec zvednul pohled a přemístil jej na mě, snadno jsem v něm mohl najít odpověď a ty jsi mi ji pak ještě potvrdil. „Ne."